Pražským metrem již padesát let cestující doprovází špičkový grafik Rathouský

Předloňský výstavní a filmový projekt Identita připomenul historii i význam vizuální identity v tuzemské kultuře. A těžko v republice najít známější informačně-vizuální systém, než je infosystém pražského metra. Ten pro první dvě trasy – tady C a A – vytvořil právě Jiří Rathouský (1924–2003) včetně návrhu vlastního písma Metron. Kdokoliv přistoupil k infografice metra později, musel se s pokorou vyrovnat s jeho návrhem.

Rathouského informačně-vizuální systém pro pražské metro, foto: archiv Moravské galerie

Rathouský byl osobností renesančního rozpětí. V grafice zastal všechny role: mezinárodně uznávaného typografa, ilustrátora, úpravce tiskovin, autora log i tvůrce komplexní vizuální identity. Kromě toho byl po celý život aktivním sportovcem, z čehož zřejmě čerpal sílu bojovat a odevzdávat nejlepší výsledky.

Výstava v Moravské galerii v Brně, která se konala od loňského jara do letošní zimy, byla podobně komplexně pojatá jako o něco starší přehlídka Rajlich 100, věnovaná grafickému designérovi Janu Rajlichovi. Za oběma projekty stojí kurátorka galerie Marta Sylvestrová. Ta se pokoušela získat do sbírek brněnské instituce Rathouského dílo již před řadou let, ale bylo jí oznámeno, že pozůstalost získá Uměleckoprůmyslové museum v Praze. Jenže se tak nakonec nestalo a téměř kompletní archiv tudíž putoval do Brna. Retrospektiva a s ní související publikace Systém Rathouský. Metro – Typo – Info design, která – jak tomu bohužel často bývá – vyšla až se závěrem výstavy, jsou příhodným zhodnocením dané akvizice.

Muzea, divadla, Thermal i Sparta

Rathouský si témata příliš nevybíral. V období stalinismu ilustroval rutinně i budovatelské romány a vytvářel plakáty pro ministerstvo zemědělství o významu JZD. Brzy se však rozneslo, jak pracovitým a nápaditým je profesionálem. Jeho tvorba se začala posouvat k uměleckým oblastem (plakáty pro divadelní inscenace) a k výstavním projektům. Úzce spolupracoval s Národním technickým muzeem v Praze, a to v rozsahu, jenž později neměl obdoby. Nejenže vytvořil vizuální identitu muzea, plakáty, novoročenky, ale podílel se i na podobě hlavního sálu historické techniky. Obojí geniálně skloubil v návrhu na logo muzea, na němž písmeno T podpírá několik zalomených pruhů, které zároveň kopírují tvar písmena, ale představují také prostorový pohled na ochozy technického sálu.

Vlaječka hokejové Sparty Praha graficky upravená Jiřím Rathouským, osmdesátá léta, foto: archiv Moravské galerie

Rathouskému nedělala problém technická témata ani vysoké umění. Vzácně dokázal jít k jádru obojího. Jeho plakáty z padesátých a šedesátých let jsou erupcí nápadů, aniž by se tvůrce uzavíral v jediném výtvarném gestu. Najdeme v nich ozvěnu díla Ladislava Sutnara, mezinárodního „bruselského“ stylu i historie české grafiky (byl žákem Cyrila Boudy). Neváhal navrhnout modernistickou úpravu nové učebnice fyziky, ilustrovat Dreiserův román Americká tragédie, vytvořit logo pro Laternu magiku, nebo navrhovat obálky české prózy 60. let, které dokonale korespondovaly s aktuálními výtvarnými trendy. Z pozdější doby je legendární jeho grafická úprava odeonské edice GAMA s výraznou typografií a s přebaly z neběleného papíru. Navrhl logo fotbalového klubu Sparta s výrazným zkoseným písmenem S, obdobně spolupracoval s hokejovou Spartou.

Dokázal vložit řád do komplexních systémů i nabízet jednoduché piktogramy tam, kde měly sloužit nejširší veřejnosti. Vytvořil třeba informační systém v karlovarském hotelu Thermal i orientační systém části pražského sídliště Jižní Město; ten se však později přestal používat.

Komunismus ve zkratce

Mnohé zakázky realizoval ve spolupráci s manželkou Dorou Novákovou, taktéž uznávanou grafičkou podílející se například na výstavě Expo ’70 v japonské Ósace. Jejich společným dílem a svým způsobem vrcholem působení v oblasti knižní úpravy je kniha Vesmír, Země, člověk – a my děti z roku 1966. Po úspěchu Dětské encyklopedie chtělo Státní nakladatelství dětské knihy přinést kompendium naučných informací pro starší čtenáře v atraktivní vizuální úpravě. V téměř osmisetstránkové knize se kromě řady reprodukcí a dokumentárních fotografií uplatnilo několik set ilustrací a schémat vytvořených touto manželskou dvojicí.

Kniha z roku 1966 Vesmír, Země, člověk – a my děti, vizuálně jde o společné dílo Jiřího Rathouského a jeho manželky Dory Novákové, foto: archiv Moravské galerie

Jak uvádí Pavel Ryška, autor kapitoly o Rathouského ilustrační tvorbě, publikace Vesmír, Země, člověk – a my děti se i přes svou nemalou cenu výborně prodávala, ale před Štědrým dnem byla náhle ze všech knihkupectví stažena. Vedení nakladatelství se dožadovalo odpovědi Československého ústředí knižní kultury, protože povinným cenzurním dohledem kniha prošla bez problémů. Dostalo se jim neformální odpovědi, že šlo o přímý příkaz prezidenta republiky a prvního tajemníka ÚV KSČ Antonína Novotného. Důvod? Novotný se v knize nenašel v sekci představující nejvýznamnější postavy 20. století. Dále se nelíbilo pojetí kapitoly o fašismu. Nakladatelství hrozila obrovská finanční ztráta. Zvažovalo se, zda problematické pasáže z knihy nevyříznout a nevlepit „opravené“, ale to vycházelo na investici v řádu statisíců korun, což tehdy byly obrovské peníze. Teprve politické uvolnění v roce 1968 a odvolání Novotného z funkce umožnilo vrátit zbytek výtisků, které již začaly vlhnout ve skladu, do prodeje s vloženým lístkem omluvy. Čili: československý komunismus ve zkratce.

Rathouský byl grafikem široké palety knižních edic. Jelikož mnohé z nich opatřil i ilustrací, člověk se nestačí divit, kde na to všechno bral čas. K jeho nejzdařilejším patří návrhy edic pro Mladou frontu ze šedesátých let: Boje, Mladé cesty (zde vyšel i výbor textů Václava Havla Protokoly); vytvořil nezapomenutelnou grafiku spisů Ernesta Hemingwaye pro Odeon a konečně asi nejvíce nepřehlédnutelnou, již zmíněnou edici GAMA (rovněž Odeon), v níž vycházela díla zahraniční beletrie, celkem 46 titulů. Jako titulkové písmo vyžil vlastní Alphapipe, dříve použité pro orientační systém pražského Domu bytové kultury.

Svazky odeonské GAMA (Galerie moderní autorů), která vycházela v letech 1980–1992, foto: archiv Moravské galerie

Nezabloudit v metru

Velmi blízké Rathouskému byly náměty hudební, v nichž zachytil neviditelnou hudbu grafickým způsobem v celé její dynamice. Například edice malých brožur Hudba na každém kroku je nyní sháněna a sbírána nikoliv kvůli obsahu těch knih, nýbrž pro Rathouského „bruselské“ obálky.

Možná až příliš málo prostoru je v publikaci Systém Rathouský. Metro – Typo – Info design věnováno grafikově zmíněnému orientačnímu systému pražského metra, který je přitom v českých podmínkách označovaný za průkopnický. Rathouský na něm pracoval od roku 1968. Kromě známých piktogramů řešil i mnoho dalších prvků, a to daleko přesahujících grafický design – například materiály nosičů. Je rovněž autorem skvěle vymyšleného loga – písmene M proměněném v šipku ukazující dolů, pod zem. Autorství se však vzdal, protože proti jeho vůli byla šipka doplněna postranními „křidélky“, jež měly evokovat symbol železnice. Podle jeho návrhu byla návěstí s pořadím stanic původně černá – což je barva, k níž se nyní nová grafika vrací. Jak sám Rathouský uznává, metro byla cesta do neznáma. Řešil ji po česku – intuicí a osobními zkušenostmi odjinud. Testovací metody, zda je systém funkční, tehdy nebyly. „Později se ukázalo, že jsem dospěl ke stejným výsledkům jako později v bruselském metru, kde použili drahých testovacích metod,“ uvedl spokojeně o své práci, za niž získal Cenu hlavního města Prahy.

Pohled do výstavy Systém Rathouský, která se konala v Moravské galerii v Brně, foto: ČTK – Patrik Uhlíř

Systém Rathouský je promyšleně koncipovaná kniha muzejního typu. Obsahuje pečlivě popsané reprodukce z autorova bohatého archivu a kapitoly o jednotlivých oborech činnosti psané specializovanými autory. Co kniha naopak – a zřejmě záměrně – téměř opomíjí, to je snaha dostat se blíže k samotné osobě tohoto výjimečného grafika. Pamětníci jsou zpovídáni minimálně a strohé kalendárium pracovních úspěchů a životních met na konci publikace tuto sféru nenahradí. Zbývá pohled do energií i optimismem sálajících očí na četných fotografiích z rodinného archivu.

Autor je publicista, kritik a překladatel, zejména science fiction literatury.

Jiří Rathouský v pozdnějším věku, nedatovaný snímek, foto: archiv Moravské galerie