Nebe, peklo, Český ráj. Nová komedie zachycuje svéráz českých dovolených

Adam Koloman Rybanský (* 1994) již ve svých studentských snímcích Přátelské setkání nad sportem či Home Sleep Home představil specifický vizuální jazyk, který poté vycizeloval ve své prvotině, uvedené na Berlinale. Základem je rázný střih pointující situace a statické, přísně symetrické kompozice kameramana Matěje Piňose. Zatímco v hasičské frašce Kdyby radši hořelo tyto znehybněné celky evokovaly živé obrazy z venkovské kroniky, v novince má „zatuhlost“ jiné dramaturgické i psychologické zdůvodnění – odráží citové a komunikační ochrnutí v manželství.

Přitom titul, marketing i výchozí premisa Dovolené v Českém ráji vyvolávají obavy z další taškařice s vykonstruovanou zápletkou a všudypřítomným product placementem. Rybanský tentokrát sice vykročil směrem k mainstreamu, natočil komedii spíš pro letní než klubová kina, ale zároveň rozvíjí svůj nezaškatulkovatelný rukopis. Snímek si po celou stopáž udržuje lehce nahořklý podtón, je prostoupen porozuměním pro lidské slabosti a divácká očekávání zhruba po čtvrt hodině nemilosrdně shazuje ze skály.

Týna chtěla na Tenerife

Dovolená v Českém ráji navazuje na autorův zájem o společenství propojená sdíleným prostorem a rituály. Minule šlo o hasičskou slavnost a velikonoční svátky. Tentokrát nechybí kempování, výlet na Trosky, sběr lesních plodů ani noční bojovka. Od politicko-společenské paranoie ovšem autor přesměroval pozornost k partnerské frustraci.

Dynamika vyprávění tu vyvěrá z napětí mezi rigidními strukturami, na něž člověk zpohodlněle spoléhá ve vlastním i partnerském životě, a nezkrotitelným přírodním řádem, jenž tyto struktury rozrušuje. Uvedený konflikt se zrcadlí jak v rozkladu dysfunkčního manželství Milana (Tomáš Jeřábek) a Týny (Magdaléna Borová), tak ve formálním uspořádání filmu.

Trailer k filmu, zdroj: YouTube

Poněkud opotřebovaný vztah Milana a Týny Svobodových je pásmem malicherných nedorozumění a ukřivděných reakcí. Nízkonákladová dovolená v pojizerském kempu Komár měla být zřejmě únikem z domácího dusna. Místo toho je zesiluje. Zatímco Týna pociťuje zklamání z toho, že nejeli radši na Tenerife, a dvojice znuděných potomků marně loví signál, Milan se osobní selhání snaží maskovat nuceným nadšením pro spaní pod širákem a návštěvy zřícenin.

Když protagonista v prologu vyloví z igelitky „týmová“ trička, která nechal pro své nejbližší vyrobit v naivní naději, že tím rodinu sjednotí, jde o výjev stejnou měrou dojemný i trapný – a právě tahle kombinace nálad bude pro film určující. Milan rodině narcistně vnucuje vlastní trampský sen z dětství, na což Týna reaguje pasivní agresí. Zdá se, že veškeré plánování ponechala na manželovi, a teď mu dává sežrat každý přešlap. Oba jsou tak trochu oběťmi i viníky, zklamaní, nešťastní, ale ne zlí, jak bývá v českých komediích zvykem.

Tomáš Jeřábek, Magdaléna Borová, Matěj Kadlec a Rozálie Mikovcová ve filmu Dovolená v Českém ráji, foto: Falcon

Ve šlépějích Homolkových

Po příjezdu do kempu rodina zjišťuje, že všechny chatky jsou obsazené a oni budou muset spát ve stanu. Kamera zůstává vzdálená, odtažitě pozorovatelská. Přímo naproti Svobodovým stanuje mladý, atraktivní pár (Adam Mišík a Josefína Prachařová), jehož hlasité milostné projevy dávají ještě víc vyniknout fyzické a citové odtažitosti manželů Svobodových. Milan, který se po kempu i lese pohybuje výhradně v komfortních crocsech, vedle nich působí jako ztělesnění pasivního, rezignovaného češství a ztráty vůle k jakékoli autentické změně.

Podobně jako Jaroslav Papoušek v homolkovské trilogii, rovněž Rybanský ukazuje, že proklamovaná láska k divočině je pro pantáty jako Milan pouhým přenesením maloměstského komfortu a konzumních návyků z města do plenéru. Tento rozpor vystihuje scéna v kempové restauraci. V televizi běží nejprve western – žánr reprezentující mýtus o neprozkoumaných hranicích, individualismu a chlapské cti. Vzápětí však správce kempu (Petr Čtvrtníček) přepne na fotbal. Romantický mýtus o nespoutané svobodě ustupuje pivnímu pohodlí.

Střet idealizovaného obrazu mužství s přízemní realitou nastoluje motiv genderové asymetrie, která se prolíná celou režisérovou tvorbou. Zatímco emočně nezralí muži podléhají patetickým fantaziím o vlastním hrdinství, případně se uchylují k alkoholu, fabulování a infantilnímu hecování, které ve zlomovém momentu vyústí ve vhození plynové bomby do táboráku, ženy dávají emoce najevo zřetelněji a krizím čelí s větší rozvahou i porozuměním pro druhé. Jejich převahu film akcentuje nenápadně – například skrze Týnin empatický a duchapřítomný přístup ve chvíli, kdy do života mladého sousedního páru vtrhne tragédie.

Rodinka z filmu Dovolená v Českém ráji, foto: Falcon

To pro Milana je náhlé neštěstí nekomfortní připomínkou vlastního nudného a nenaplněného života – i faktu, jak moc mu chybí odvaha z něj uniknout. Prožitý šok jej současně vyprovokuje k upřímnosti, která skončí nepříjemnou noční hádkou s Týnou. Milan po ní uraženě odchází přespat do lesa, čímž dochází k nečekanému stylistickému i vypravěčskému obratu. Dosud převážně statická kamera se dává do pohybu a semknutá narativní struktura se rozevírá do několika paralelních linií plných motivických odboček, náhod a časových skoků.

Zmatení, které dává smysl

Také žánrově se Dovolená v Českém ráji odkloní od komorní vztahové konverzačky k pikaresknímu lesnímu putování s lehce hororovými nebo groteskními akcenty. Fikční svět zaplňují rázovité postavičky: od sekuriťáka v rytířské zbroji přes stoického rybáře, který odmítá zasahovat do života komukoli včetně ryb, až po místního horolezce Gustu, který sepětí s krajinou – na rozdíl od ostatních – pouze nepředstírá. Mozaika absurdních setkání sice baví a překvapuje, ale chvílemi taky ztrácí téma, tón i rytmus. Oproti Rybanského debutu, jenž byl přehledně členěn do pěti velikonočních dnů, je letošní film dramaturgicky mnohem roztříštěnější a víc se vleče.

Ne všechny dějové linie jsou provázány s rovnocennou péčí, některé epizodní postavy (ztvárněné výraznými herci jako Simona Peková či Pavel Nový) mizí ze scény bez jakéhokoli dramatického vytěžení a ústřední vztah Milana a Týny by v zájmu elementární uvěřitelnosti zasloužil pečlivější psychologickou kresbu. Takto ve vzduchu celou dobu visí otázka, proč spolu rozhádaní partneři s odlišnými zájmy a potřebami vůbec zůstávají.

Režisér Adam Koloman Rybanský (vpravo) při natáčení snímku Dovolená v Českém ráji, foto: Falcon

Formální těkavost a žánrové rozklížení však lze číst jako odraz psychologického stavu aktérů. Původně sevřené rámování se stává mnohem nevyzpytatelnějším ve chvíli, kdy se hrdinům hroutí jejich jistoty a oni stále bolestivěji zakopávají o vlastní ego. Vnější stylistická expresivita tak funguje jako paralela k tomu, co postavy prožívají uvnitř: pocit ztráty kontroly, dezorientaci a neschopnost udržet vlastní život v přehledných kolejích.

Související článek

Film Kdyby radši hořelo zřetelně čerpá z Formana. Pustit si jej můžete v iVysílání

• Jan Jaroš

Rybanský tak přes jistou tonální a rytmickou rozladěnost znovu předvádí, že lze natočit divácky vstřícný film o typicky českých fenoménech, aniž by bylo nutné rezignovat na estetické a myšlenkové nároky. Hlavní postavy sice vykazují toxické vzorce chování, nutící je setrvávat v nefunkčním svazku, ale snímek nesklouzává ke karikování a výsměchu. Režisér pro ně má porozumění a herci pod jeho vedením hrají role bez pitvoření. Díky tomu funguje i smířlivé finále, odehrávající se v tábořišti příznačně nazvaném Peklo.

Právě zde, po ztrátě veškerého komfortu, dochází k jistému zklidnění. Milan možná procitne z letargie středního věku a získá zpět Týnin ztracený respekt – a možná taky ne. Podstatné je, že oba vystoupili ze svých obranných rolí a přestali tlačit na pilu. Snímek tu s jemně pichlavým nadhledem ilustruje to, co sociolog Hartmut Rosa označuje jako hledání rezonance: chceme-li v dnešním odcizeném světě najít cestu k sobě i k druhým, nelze mít stále vše pevně pod kontrolou. Občas musíme zabloudit, ztratit signál a projít si peklem.

Plakát k filmu, zdroj: Falcon