Nový román populárního Jeana-Michela Guenassii: Užívej radosti ze čtení, ale moc se neptej
Francouz Jean-Michel Guenassia se proslavil rozmáchlými historickými romány. K tomuto formátu se řadí i jeho předloňský, v češtině nyní publikovaný titul Děj se vůle boží. Ukazuje, že k tomu, aby vznikla výborná literatura tohoto typu, nestačí vzít několik zajímavých postav, provázat jejich osudy s důležitými dějinnými událostmi a zručně vyprávět.
Román Děj se vůle boží se odehrává mezi dvacátými a šedesátými lety minulého století a v jeho popředí stojí čtveřice přátel, kteří se narodí v krátkém sledu rodičům z různých poměrů a s různými osudy.
Protagonistka Arlène má za matku Irène, která na začátku vyprávění pracuje jako servírka; jejím otcem je záletný filmový kulisák Georges. Pochází tedy z nestabilních poměrů, které v určité chvíli nepříjemně kolidují s jejími ambicemi: Arlène je dobrá v matematice, chce se stát inženýrkou, ovšem její matka žádá a potřebuje, aby začala pracovat.
To dvojčata Marie a Thomas i chlapec Daniel, jehož matka později zaměstná Irène jako švadlenu, mají sociálně umetenější cvestu, ovšem i na ní se vyskytnou překážky. Především zasáhne druhá světová válka, která mnohé převrátí vzhůru nohama i v životech ústřední čtveřice.
Jean-Michel Guenassia při návštěvě Bratislavy v červnu 2017, foto: TASR/Profimedia – Martin Baumann
V Alžírsku narozený Jean-Michel Guenassia (* 1950), z jehož díla pražské Argo předtím publikovalo již šest románů – a jeden z nich jsme tu přes šesti lety recenzovali, ve svém zatím posledním díle vykresluje postavy v různě vyhrocených polohách, respektive s rysy poněkud krajními. Zatímco Daniel se například děsí vody, Thomas „by nejraději proplaval celý život. Popohání ostatní, aby vyrazili na pláž, jako první se za jakékoli teploty vrhá do moře, a to i když prší, vlny jsou větší než on nebo je moře ledové a nikdo jiný se nekoupe, jako by měl na kůži přilepenou hřejivou kombinézu.“ Arlène se zase „učí nejen dobře, ale víc než dobře, je to učiněný malý zázrak, ve všech předmětech je nejlepší“. Marie z důvodu, který zde nebudu prozrazovat, se od jistého momentu nachází v zajetí zášti a figura se stává zcela jednorozměrnou.
Thomas začne psát poezii, a když jeho básně vyjdou veřejně, v novinách se píše, že je „srovnatelný s těmi největšími“; padne i zmínka – jak jinak… – o novém Rimbaudovi. Přitom je velmi mlhavě přiblíženo, jakou poezii Thomas psal, čím byla geniální, takže ve věci její výjimečnosti nezbývá než věřit vypravěčskému hlasu, jenž ovšem – právě kvůli přehršli podobných míst – nepůsobí věrohodně. Ostatně román dlouho dělá dojem, jako kdyby byl historickou ságou psanou zavedeným autorem na klíč: v náležitě vyváženém poměru se tu proplétají milostné poměry s historickými milníky, aktéři a aktérky jsou všelijakými událostmi odchylováni od toho, po čem touží, aby si to později vyčítali a chtěli vše napravit. Leckdy figury odříkávají v dialozích to, co se nevešlo do vyprávění. A zřejmě proto, abychom nadobro pochopili, jak těžké to v líčené době měly ctižádostivé ženy, větu, že „ženy nepracují jako inženýři“, Arlène opakuje v různých variacích.
Obálka českého vydání autorova předloňského románu, repro: Argo
Jean-Michel Guenassia: Děj se vůle boží
Přeložila Iveta Šimpachová. Argo, Praha 2025, 392 stran, doporučená cena 588 korun.
S přibývajícími stranami se dojem z Děj se vůle boží přece jen zlepšuje. Arlène začne pracovat na vývoji atomové bomby, kvůli čemuž často cestuje do Alžírska, kde proběhly první testy příštího francouzského atomového arzenálu. Historii své rodné země autor zaplétá do vyprávění ještě důmyslněji. Sledujeme například to, jak Alžírsko dosáhlo nezávislosti, co k němu vedlo a jaké mělo dopady.
Jean-Michel Guenassia píše velice čtivě, což se projevuje i v románu Děj se vůle boží. Ale aby si člověk knihu skutečně čtenářsky užil, musel by se vyprávění naprosto poddat a příliš o něm nepřemýšlet.
