První český průvodce hojně navštěvovaným světem, kde se čte ušima

Všechno, co jste chtěli vědět o audioknihách, a báli jste se zeptat – tak by se dal stručně shrnout obsah díla, které na necelých dvou set stránkách nabízí překvapivě komplexní pohled na jeden z kulturních fenoménů dneška. Lukáše Vavrečku (* 1987) s Klárou Smolíkovou (* 1974) kromě spisovatelské profese a osobních sympatií (na přítomné knize pracovali mimo jiné během společného rezidenčního pobytu v Broumově) spojuje právě dlouholetý zájem o takzvanou audiální literaturu – oba recenzují audioknihy pro internetový magazín Naposlech.cz, jsou členy poroty soutěže Audiokniha roku a patří u nás k nejaktivnějším popularizátorům poslechu audioknih (viz Vavrečkou založená facebooková skupina Posloucháme knihy, jejich společný seriál Audioknižní průvodce v časopisu Čtenář aj.).

Dva za všechny, všichni v jedné knize

O tom, že máme co do činění s textem opírajícím se nejen o bohaté zkušenosti a znalosti, ale i ryzí nadšení, svědčí už podtitul publikace „průvodce báječným světem audioknih“. Popularizační aspekt díla se odráží také v jeho atraktivní a čtenářsky vstřícné formě, která se vyznačuje čtivým, odlehčeným stylem, štědrým využíváním (mezi)titulků, informačních boxů a ilustrativních komiksových vložek (ty jsou dílem kreslířky Kateřiny Illnerové) či množstvím konkrétních příkladů a přímých citací. Kniha tak ve výsledku působí, jako by byla určena především mládeži, cenné informace z ní však mohou čerpat čtenáři všech generací.

Sledovat debatu

O tom, že publikace Nečtu! Poslouchám je v jistém ohledu dílem průkopnickým, svědčí ostatně i závěrečný seznam použitých zdrojů, v němž vyjma několika článků figurují převážně rozhovory s představiteli různých profesí spjatých se světem audioknih (od autorů přes vydavatele, režiséry či zvukaře až po interprety a recenzenty).

Audioknihy nikdy nebyly – na rozdíl třeba od e-knih – vnímány jako ohrožení tištěných knih, naopak se vyzdvihoval jejich přínos pro nevidomé. Přesto se v souvislosti s nimi objevila řada námitek nebo předsudků, které se Kláře Smolíkové a Lukáši Vavrečkovi vesměs daří přesvědčivě vyvracet. Oni sami naopak upozorňují na některé dosud přehlížené, potažmo marginalizované výhody poslechu audioknih, jako je trénink sluchové paměti, rozvoj fantazie, možnost sdíleného prožitku a tak dále. Svými četnými odpověďmi a komentáři jim v tom pomáhá například režisérka a vydavatelka Jindřiška Nováková, ale i další osobnosti, které se významně podílely na rozvoji zdejšího audioknižního průmyslu v našich končinách. V již zmíněných informačních boxech autoři také představují u nás zatím ne zcela sjednocenou oborovou terminologii a blíže osvětlují vybrané klíčové pojmy.

Podobně systematicky si počínají i v rámci samotného výkladu, který se dotýká historie audioknižních a vůbec zvukových nahrávek, proměňujících se způsobů jejich záznamu i poslechu, vlastního procesu vzniku současných audioknih, předností tohoto způsobu recepce literatury nebo žánrové skladby dnešní audioknižní produkce, jejíž bohatost a pestrost zde ilustruje množství odkazů (prostřednictvím QR kódů) na ukázky z vybraných starších i novějších českých titulů. Ačkoliv autoři podotýkají, že český audioknižní trh je stále křehký, jejich prognózy vyznívají nadmíru optimisticky. Nejenže se audioknihy stávají stále oblíbenějším artiklem, ale roste rovněž jejich provázanost s knihami tištěnými (nové tituly se nezřídka objevují současně v obou podobách). Jejich tvůrci vycházejí vstříc nárokům tuzemských posluchačů, kteří preferují četbu bez dramaturgických zásahů či krácení a dávají přednost digitálnímu formátu (MP3 ke stažení) před fyzickými nosiči, s čímž souvisí i první pokusy vydavatelů audioknih – zatím se tak ovšem děje v zahraničí – o využití populární metody streamování.

Z ilustrací Kateřiny Illnerové ke knize Nečtu! Poslouchám, repro: Euromedia Group

Těžké řemeslo i skutečné umění

Některé čtenáře možná překvapí, o jak náročný obor se vlastně jedná – jak po stránce podnikatelské, tak i z hlediska technického a uměleckého. Pomineme-li rizika obecnějšího charakteru, jako je nelegální stahování nebo rostoucí konkurence, značný problém představují nemalé náklady na výrobu audioknihy v porovnání s knihou tištěnou, což ve výsledku znamená, že je nutno vybírat tituly slibující slušnou prodejnost a třeba vysoké literatuře (zejména poezii) se spíše vyhýbat. Nemluvě o tom, že mnohá díla se hlasitému čtení vzpírají, popřípadě se k poslechu z jiných důvodů nehodí (například odborná literatura se svým poznámkovým aparátem nebo knihy opatřené nepostradatelnými ilustracemi). Volbou vhodného titulu to samozřejmě teprve začíná – velké výzvy klade audiokniha rovněž před tvůrce a interprety. Po přečtení příslušné kapitoly nebude jistě nikdo pochybovat o tom, že herci podávají při namlouvání audioknihy plnohodnotný umělecký výkon, lišící se v mnoha ohledech nejen od činoherního herectví, ale zcela svébytný též v porovnání s dabingem.

Stejně přesvědčivá je i argumentace autorů, proč mají audioknihy ve světě literatury – a obzvláště té dětské – nezastupitelné místo. Lehce diskutabilní se jeví snad jen proklamovaná úspora času (ve srovnání s četbou tištěné knihy), tedy možnost poslouchat audioknihy při řízení auta, při domácích pracích a podobně (poslech při takovéto mechanické nebo rutinní činnosti je podle nich dokonce snazší, než soustředěný poslech v nečinnosti). Nejenže poslech zabere obvykle víc času než tichá četba, ale jde i o kvalitu onoho poslechu – ostatně sami autoři tvrdí, „nestačí jen slyšet, je třeba opravdu poslouchat“. Což se ovšem příliš neslučuje s představou konzumace audioknihy během další činnosti – a třeba v případě řízení auta to může zavánět hazardem (poslech sice možná udržuje řidiče bdělé, ale je otázka, do jaké míry narušuje jejich koncentraci).

To nic nemění na tom, že audioknihy představují slibné odvětví a že jejich poslech může naše životy obohatit sice jinak, ale stejně významně jako samotné čtení. Podobný průvodce světem audioknih, jakým je kniha Nečtu! Poslouchám, zde zatím citelně chyběl. Klára Smolíková s Lukášem Vavrečkou ten deficit napravili nanejvýš uspokojivým způsobem. V jejich publikaci, vyznačující se příhodným poměrem nadšení a erudice, lze spatřovat nejen poměrně obšírný zdroj informací o audioknihách, ale rovněž čtenářsky atraktivní pozvánku do tohoto nevšedního světa, v němž se vlastně vracíme k samotným kořenům lidské kultury – totiž k vyprávění a poslouchání příběhů…

Obálka knihy s ilustrací Kateřiny Illnerové, repro: Euromedia Group

Autor je literární publicista.