První pořádná kniha o Kriegelovi. Kapitalismus dohledu a fungování světa. Machiavelli tuplovaný

Rubrika Knižní kvarteto je subjektivním výběrem z titulů vydaných právě teď, i třeba před nějakou dobou. Sestava je – pokud možno – komponována tak, aby v ní byla zastoupena produkce jak původní, tak překladová, jak beletristická, tak literatury faktu, jak mainstreamová, tak „okrajová“.

Celoživotně na frontě

František Kriegel (1908–1979) je v tuzemském veřejném povědomí zapsán jako člověk, který v srpnu 1968, kdy jako jediný z československých politiků odmítl podepsat takzvaný Moskevský protokol, jímž se legalizovala sovětská okupace Československa. Tím byl jeho politická dráha, která měla dlouhého trvání a byla rozporuplná, zpečetěna. Byl zařazen do první vlny vylučování z KSČ po nástupu Gustáva Husáka k moci, jako lékař, jímž byl profesí, byl penzionován a soustavně sledován Státní bezpečností. V prosinci 1976 podepsal Chartu 77. V roce 2015 ho prezident republiky Miloš Zeman vyznamenal in memoriam Řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.

Obsáhlá biografie Kriegelovy osobnosti z pera publicisty specializovaného na moderní české dějiny Martina Gromana (* 1976) nahlíží protagonistovo veřejné působení v jeho úplnosti, tedy včetně angažmá, jimiž Kriegel velmi aktivně pomohl ustavovat komunistický režim v Československu po druhé světové válce; před ní bojoval v Interbrigádách ve Španělsku a během ní v Číně proti Japonsku. „Můj postoj k osobnosti, které se mám tak rozsáhle věnovat,“ píše Groman v úvodu svého asi nejzásadnějšího knižního díla, „souzní například s postojem Jiřího Křesťana, který se ve své knize o Zdeňkovi Nejedlém akcentuje především roli porozumění, pokory vůči místy až laboratorně pitvané osobnosti a roli historika vidí spíše v pozici vykladače než vypravěče. Stejně jako on u Nejedlého, snažil jsem se i já u Kriegla, řečeno slovy Hanse-Georga Gadamera, přijmout cizince jako domácího. Má zde jít o pokus – v důsledku samozřejmě odsouzený k neúplnosti – vnořit se do situace zkoumané osobnosti a vytušit obrysy dilemat, jimž musela čelit, a problémů, které si často sama způsobila.“

P. S.: Právě když dopsal tuto anotaci, přišla mi do mailu zpráva o filmu Muž, který stál v cestě režiséra Petra Nikolaeva. Kriegla v něm ztělesní Tomáš Töpfer a do kin snímek přijde 25. května 2023.

Někdo na nás (skoro) všechno ví

Zatím nejobjemnější svazek edice Crossover, do níž nakladatelství Argo zařazuje práce o civilizačním směřování a jejíž některé předchozí svazky jsme tu avizovali. (A překladatelka Sylva Ficová na sociálních sítích poznamenala, že jde o její dosud „zatím asi nejdelší a – hlavně časově – nejnáročnější překlad, co jsem kdy dělala“.) Americká sociální psycholožka Shoshana Zuboffová (* 1951) v této práci z roku 2018 rozvinula svoji teorii o kapitalismu dohledu; teorii opřenou ovšem o rozsáhlé rešerše a dlouhodobá pozorování. Jádrem autorčiny analýzy je sdělení, že současný rozvoj technologií nemá historickou obdobu, zásadně proměňuje povahu trhu, na němž jsou podstatnou komoditou data, získávaná vesměs bez našeho vědomí a přitom mapující naše chování. Tato data následně vytvářejí informační pole a potřeby, které táhnou jedince i celé sociální skupiny tam, kam potřebuje trh, ať už tím trhem míníme kohokoliv – ovšem právě síly, jež naše chování čtou a formují, jsou skryté a tekuté. Vzniká aplikovaná utopistika, určitý druh totality, kolonizace, roste společenský tlak na harmonii atd. atp. Zuboffová kriticky píše kromě jiného o manipulativních aspektech strojového učení (machine learning), ale její kniha pochopitelně už nereflektuje nynější nástup AI, která mezitím postoupila na kvalitativně vyšší úroveň, což témata, o nichž autorka uvažuje, činí ještě naléhavějšími.

Obálku navrhl Matěj Růžička, repro: ČT art

Principy, to je to, oč tu běží

Tak tento titul je do jisté míry protipólem Věku kapitalismu dohledu. Už třeba proto, že Zuboffová silně kriticky píše o Microsoftu, zatím jeho zakladatel Bill Gates doporučuje ke čtení knihy Vaclava Smila (* 1943), kanadského vědce českého původu. Zatímco Zuboffová varuje a apeluje, Smil informuje – i když tedy mnohé informace v jeho knihách jsou rovněž varovné povahy. Vloni na podzim Kniha Zlín přinesla autorovu předloňskou práci Velké Proměny. Jak se utvářel moderní svět, nyní totéž nakladatelství publikovalo Smilův loňský titul Jak svět doopravdy funguje. Autor v něm poukazuje, že vinou pokračující specializace jen velmi malé procento lidí dokáže nahlédnout základní principy fungování moderní společnosti, přičemž „dvěma výraznými příčinami tohoto nedostatku jsou urbanizace a mechanizace“. Právě o nahlédnutí principů a souvislostí ve své nové knize badatel usiluje. Smil rozhodně nesdílí zbožštění dat, na mnoha příkladech poukazuje na materiální a předmětnou povahu světa a lidských potřeb. Výklad rozdělil do sedmi kapitol a už jejich názvy materiální důraz naznačují: Energie, Produkce potravin, Materiální svět, Globalizace, Riziko, Životní prostředí, Budoucnost. Co se týče poslední kapitoly, v ní Smil predikuje velmi opatrně. A upozorňuje na vytěsňování, zapomínání a značnou nepoučitelnost lidského společenství.

Obálku navrhl Tomáš Cikán, repro: Kniha Zlín / Albatros Media

„Povinná literatura“ a její výklad

Vladař Niccolòa Machiavelliho je považován za zakladatelské dílo politologie. Spis autor napsal v roce 1513, ale publikován byl až roku 1532, to byl Machiavelli již pět let po smrti. Vzápětí (1559) zařadila katolická církev Vladaře na Index zakázaných knih, kde text o mechanismech moci vytrval až do konce 19. století. Vladař vyšel nejednou i česky, ale aktuální edice je založena na novém překladu, obsáhlé předmluvě a komentářích Jana Bíby z Ústavu politologie FF UK. Týž badatel pak souběžně publikoval svoji knihu Estetické čtení Vladaře, která je o poznání objemnější než původní text italského renesančního polyhistora. Bíba v úvodu své práce uvádí, že původně chtěl napsat právě jen předmluvu k Vladaři, ale pak mu materiál a interpretace bobtnaly pod rukama, až z toho vzniklo Estetické čtení Vladaře. Politolog v něm postupně komentuje jednotlivé kapitoly díla, jež do značné míry ustavilo politickou teorii. Oba zde anotované svazky společně otevřely novou edici Dějiny politického myšlení univerzitního nakladatelství Karolinum.