Romeo a Julie v Liberci: Mezi generacemi zejí těžko překonatelné průrvy

Režisérka (a šéfka liberecké činohry) Kateřina Dušková společně s dramaturgem Jiřím Janků akcentují v divadelním tvaru vztah mladé a starší generace, především tendenci té starší svazovat konvencemi mládí, jež volá po svobodném rozhodnutí. Výraznou kostýmovou stylizací se odlišují dva rozdílné světy. Zatímco Kapulet (Martin Polách) obléká dlouhý bílý kabát a košili s vestičkou, družina kolem Romea (Daniel Toman) vyhlíží jako parta mladíků, kteří se chystají do klubu – černé moderní oblečení šmrncnuté neonovými prvky připomínající rave párty.

Artelier

Soutěž pro mladé výtvarníky na ČT art

Chci soutěžit

Tvůrci téma, které se rozhodli nasvítit, akcentují pojetím postavy Kapuletové (Jana Stránská). Vedle dominantního postaršího Kapuleta, tvrdě určujícího rodinný řád svou privilegovanou maskulinní silou, se jeho krásná mladá manželka zmítá v neštěstí. Brzkým mateřstvím a evidentně nedobrovolným sňatkem má Kapuletová určen osud. Vydána napospas vztahu bez citu, navléká si až směšnou masku neempatické matky, a také ovšem milenky mladičkého Tybalta (Tomáš Váhala). Zahořklost z nefungujícího vztahu rozpouští v alkoholu. Právě Kapuletová je obrazem, v němž by se mohla otisknout i Julie (Eva Goldmannová), pokud by neuhnula z předem naplánované cesty, tedy pokud by nepotkala Romea.

Záběr z inscenace Romeo a Julie v libereckém Divadle F. X. Šaldy, foto: Divadlo F. X. Šaldy – Petr Neubert

Absence rodinného zázemí, demonstrovaná zejména u Kapuletů, dává vyniknout postavě chůvy (Jana Hejret Vojtková). Na straně Romea stojí důvěrník Otec Lorenzo (Martin Stránský). Chůva i Otec Lorenzo jsou útočišti pro mladé zmatené milenecké duše. V dojemné přirozenosti zahrnuje Vojtková coby chůva svou schovanku měkkou mateřskou láskou. Její prostořekost i energie je teplem, jehož se Julii doma nedostává. Stránský coby Otec Lorenzo s nadhledem, klidem nikoliv však nezúčastněně napomáhá nejen Romeovi vyznat se v jeho láskou pomateném světě. Herecké výkony této dvojice přináší do interakcí na jevišti energii, humor, cit.

Naplněné jsou rovněž obrazy, v nichž se Romeo potkává se svými kamarády Mercuziem (Stavros Pozidis) a Benvoliem (Filip Jáša). Trojice má parťáckou chemii. Špičkují se, popichují, vyslechnou se, obejmou. Jsou v přirozeném napojení a jejich party mají dobrý temporytmus. Ukazují důležitost věrného přátelství, vzájemné podpory, zázemí.

Julie a chůva. Eva Goldmannová a Jana Hejret Vojtková v inscenaci Romeo a Julie v libereckém Divadle F. X. Šaldy, foto: Divadlo F. X. Šaldy – Petr Neubert

Linka samotné lásky mezi Romeem a Julií mě však vtáhla nejméně. Samotné postavy byly vystaveny čitelně – Romeo mladý filozofující intelektuál, vznětlivá a neposedná Julie. Oba herci dokázali do blankversových veršů vnést civilnost, hladce propojit slovo s jednáním. Především Daniel Toman v samotném závěru naplnil promluvy upřímným citem a zvláštní prostotou proměňující vznešená slova v pozemský příběh. Navzdory jiskřičkám ve vzájemném kontaktu, nebyla pro herce vyživená motivace k silnému vzplanutí a následnému fatálnímu jednání. Zkrátka: abychom této milostné tragédii dnes porozuměli, je potřeba dobře nastavit výchozí situaci páru na plese. Prostoru je zde požehnaně a inscenace s touto scénou nakládá efektně – stylizuje ples do odvázané diskotékové párty. Ale tři krátká setkání páru během tance prostě nevydají na zažehnutí osudové lásky. Dokážu sice odhadovat, domyslet si, že Julie, které se nedostává citu od rodičů láska od Romea pohltí, ale i tak mi to přijde málo.

Daniel Toman a Eva Goldmannová v titulních rolích inscenace Romeo a Julie v libereckém Divadle F. X. Šaldy, foto: Divadlo F. X. Šaldy – Petr Neubert

Navzdory zdůraznění potenciálu střetu generací, velmi povedené interpretaci postavy Kapuletové či dojemnému přebírání rodičovských rolí chůvou i Otcem Lorenzem bohužel neodjíždím z Liberce zasažená velikou láskou.