Rozjetý König/Kittchen, o duši a spánku, písničkář Dědeček, kapitalismus a televize

Knižní sedma je sérií tipů/anotací pro lepší orientaci na trhu. Některé tituly jsou „venku“ docela krátce, některé už delší dobu. Postupujeme tak úmyslně, neboť nemalá část loňského i letošního roku nebyla vinou pandemie provozně normální a leccos vydaného bohužel jen tak prošumělo.

Valí to, valí

Jakub König (* 1978) byl dlouho daleko více než pod svým občanským jménem znám pod psedonymem Kittchen. Měl image maskovaného kuchaře, který zpívá „divné“ písně a působí samotářsky a autisticky. Před pěti lety se však König v kontrastu k tomu obklopil houfem muzikantů a muzikantek a těleso nazval(i) Zvíře jménem Podzim. V obou těchto rolích působí König dodnes (Kittchen letos vydal album Puls). K tomu ještě přibyla kniha Zvíře jménem Podzim (2017), kterou König napsal i ilustroval; byla to slovně-obrazová báseň. A letos König přišel s „normální“ prózou, s dystopií Vřeteno, s podtitulem Román z Propasti. Onou Propastí je nazývána jáma, z níž lidé přeživší celosvětovou katastrofu těží suroviny a každých třicet šest dnů je do ní coby oběť vhozen starý člověk, který tento akt vezme dobrovolně na sebe. Hrdinou knihy je kluk Key, který s početnou rodinou žije v ne zrovna exkluzivní čtvrti zvané Mnohodvůr, v níž každý vlastní vřeteno, které by měl umět roztočit. Nezkušený Key se vydá do vyšších pater města (je přísně hierarchicky, mocensky vertikálně uspořádané) hledat svoji mladší sestru. Během putování vlastně absolvuje iniciační cestu, v níž poznává divný okolní svět, ale i sama sebe a své místo v něm.

„Přísný dospělý čtenář bude brzy zmaten, protože vykreslený svět má řadu hluchých míst, ba nelogičností. Stejně tak i děj samotný…“ napsal v recenzi pro Deník N Ivan Adamovič, letitý expert na tento typ literatury, a pokračuje: „Ke konci se již autor nechá zcela unést svým jazykem a emocemi a příběh přechází až v jakési poetické snění plné nepříliš věrohodné mystiky. Je ovšem třeba ocenit odvahu vybudovat v imaginaci úplně nový svět s vlastními zákonitostmi. Je to ale právě jazyk, co knihu činí nadprůměrným dílem. Celé vyprávění je velmi fyzické, jsme doslova zašiti v kůži hlavního hrdiny, prožíváme s ním každý záchvěv pocitů i tělesných signálů. Kniha je psána hovorovým stylem, což čtenáře ještě více přibližuje k hlavní postavě. Rytmus, slovník, stavba vět, v tom je König opravdu mimořádně nadaný.“

Obálku navrhl Filip Hřiba, repro: Paseka

Jakub König: Vřeteno. Román z Propasti. Paseka, Praha 2021, 272 stran, doporučená cena 299 korun.

Čeho si jsme vědomi

V loňském roce se známá televizní tazatelka Daniela Drtinová ocitla v pozici tázané osobnosti – otázky jí pokládal básník a publicista Milan Ohnisko a vznikla z toho kniha Jako bych žila dva životy. Letos je Drtinová spojená s jinou knihou, v níž pro změnu klade otázky ona a odpovídá na ně profesor psychiatrie Jiří Horáček (* 1966), jenž působí v Národním ústavu duševního zdraví a 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Jeho specializací jsou procesy v mozku, otázky vědomí a vliv uměle vytvořených preparátů na tyto pochody. Jde o docela hutný dialog, kdy Horáčkovy odpovědi doplňují „pod čarou“ desítky vysvětlujících poznámek; profesor očividně nechce vést interview v odlehčeně publicistickém stylu, objasňuje mnohé pojmy, odkazuje k literatuře. Drtinová drží fazónu a krok, ostatně svým zájmem o duši a vědomí se dávno netají. Kniha je vedle předmluvy, úvodu a závěru rozčleněna do šesti kapitol, přičemž každá začíná pojmem vědomí, například Vědomí a mozek, Vědomí a spiritualita či Vědomí a struktura společnosti atd.

Obálku navrhl Vladimír Verner, přičemž použil fotografii od Vojtěcha Vlka, repro: Albatros Media – Vyšehrad

Daniela Drtinová, Jiří Horáček: Vědomí a realita. O mozku, dnešní nemoci a společnosti. Fotografie Vojtěch Vlk a archiv Jiřího Horáčka. Vyšehrad, Praha 2021, 224 stran, doporučená cena 299 korun.

Převalovat se v posteli? Nic moc…

V USA narozený, v Evropě usazený Darian Leader (* 1965) vystudoval filozofii a dějiny vědy, ovšem pro něho možná nejvíc určujícím byl psychoanalytický výcvik, který podstoupil. Freudovská inklinace prosakuje i do jeho (v originále) předloni vydané knihy Proč nemůžeme spát? Ostatně první věty oné práce zní takto: „‚Jsem dobrým spáčem,‘ říká Freud ve Výkladu snů. Ne každý má takové štěstí. Každý třetí dospělý člověk si stěžuje na nedostatek spánku a v průběhu posledních několika desetiletí dramaticky stouplo užívání prášků na spaní.“ A jedna z kapitol knihy nese název Freud o snech. Leader nahlíží problém spánku v širokém společenském kontextu, například poukazuje na to, jak bylo téma spánku vnímáno před půlstoletím a jak dnes, jak se změnil význam sousloví „spánkový dluh“, všímá si nynějšího tlaku na to, abychom byli takzvaně neustále k dispozici a co to pro spánek znamená; spánek je ovšem také, upozorňuje, předmětem mohutného byznysu. Vedle toho pisatel přibližuje výzkumy zaměřené na spánek, na jednotlivé jeho fáze a na to, co se s mozkem v těch fázích děje.

Obálku navrhla Kamila Kučerová, repro: Paseka

Darian Leader: Proč nemůžeme spát? Přeložil David Petrů. Paseka, Praha 2020, 224 stran, doporučená cena 289 korun.

Na mušce jsou oba – tázaný i tázající

A ještě jeden rozhovor v této dnešní Sedmě. Vedli jej spolu písničkář, spisovatel a překladatel, ovšem také předseda Českého centra Mezinárodního PEN-klubu Jiří Dědeček (* 1953) a nakladatelský redaktor a editor Jan Šulc (* 1965). Ten klade otázky, často dlouhé, plné svých osobních vzpomínek, téměř to vypadá, že dialog vznikal korespondenčně, ale nebylo tomu tak – oba muži se, jak Šulc píše v úvodu, opakovaně scházeli a povídání nahrávali. Posléze Šulc dialog upravil do písemné polohy, v níž ponechal i své vcelku obsáhlé vstupy. Nejedná se tudíž o „typické“ interview, v němž tázající se (žurnalista) ustupuje do pozadí, nýbrž o rozhovor dvou přátel. Čtenář tak zde má možnost nahlédnout i do myšlenkového světa Jana Šulce, který k vydání za uplynulých zhruba třicet let připravil obrovské množství knih, z nichž nejedna náleží k podstatným titulům své doby. A Jiří Dědeček odpovídá velmi otevřeně. Tento svazek může posloužit i jako volné doplnění cyklu Tváře folku, který v těchto týdnech na tomto webu publikujeme, neboť Dědeček v něm představen není. A mimochodem: právě v těchto dnech Dědečkovi vycházejí rovnou dvě knihy! Jednou je sbírka veršů pro děti Slonbidlo a ti druzí, druhou básnická sbírka Do smrti nejdelší, která obsahuje výbor textů z jeho pěti posledních alb. Oba tituly, které autor vydává v rodinném nakladatelství Limonádový Joe (provozuje je se svou ženou Terezou Brdečkovou), spolu s Jiřím Dědečkem pokřtí v úterý 9. listopadu v 17 hodin v pražském prostoru Sala Terrena Komunitního centra Kampa výtvarník a hudebník Petr Nikl.

Grafickým úpravcem knihy je Luboš Drtina, který pro obálku využil fotografii od Karla Cudlína, repro: ČT art

Jan Šulc: Jiří Dědeček – pohyblivý cíl. Galen, Praha 2020, 316 stran, doporučená cena 300 korun.

Buď nastane obroda, nebo…

Osmým svazkem edice Crossover, která přináší překladové práce nahlížející z různých úhlů civilizační či geopolitické trendy, je kniha britského profesora ekonomie Paula Colliera (* 1949) Budoucnost kapitalismu. Tváří v tvář novým úzkostem. (Nedopustím si zde drobnou ironii: téma Collierovy publikace téměř jistě nepřinese lepší spánek – viz výše uvedená práce Dariana Leadera.) Stěžejními pojmy v Budoucnosti kapitalismu jsou etika a inkluze, slova u nás mnohdy démonizovaná. Collier tvrdí, že bez obrody etiky ve státě, ve firmách i v rodinách nebude západní společnost v budoucím čase prosperovat, že lidé se s kapitalismem nebudou identifikovat a přitažlivost toho systému bude slábnout. Ruku v ruce s tím musí podle Colliera jít obroda inkluzivní společnosti, tedy společnosti, v níž se do krajností nebudou rozevírat sociální, ekonomické i kulturní nůžky mezi nejbohatšími a těmi ostatními, mezi metropolemi a regiony. Z uvedeného je zřejmé, že autor analyzuje témata, která se naší společnosti týkají, i když primárně je v té knize řeč o velkých západních zemích a ekonomikách.

Přebal a grafickou úpravu knihy navrhl Matěj Růžička, repro: ČT art

Paul Collier: Budoucnost kapitalismu. Tváří v tvář novým úzkostem. Přeložil Jan Prokeš. Argo, Praha 2020, 300 stran, doporučená cena 448 korun.

Proč film umožnil nevídané

Profesorka filmu a médií na Kalifornské univerzitě v Berkeley Mary Ann Doaneová (* 1952) v mezinárodně ceněné práci Zrození kinematografického času zkoumá, co vynález kinematografie učinil s vnímáním času a jak silně ovlivnil vývoj modernity. Čas se totiž v druhé polovině předminulého století stal velmi sledovanou „komoditou“, dramaticky rostl prodej kapesních hodinek a zrychlování života úzce souviselo právě s tím, jak se čas stával penězi. Události akcelerovaly. Přístup Doaneové je cenný svou kontextuálností a multioborovostí: při vzniku a rozvoji kinematografie bere v potaz otázky fyziologie, filozofie, psychoanalýzy, industrializace, sociálních pohybů. Autorka třeba dokládá, co všechno se v počátcích kinematografie filmovalo, co naopak nikoliv – jaké k tomu byly důvody; výklad je občas proložen reprodukcemi takových záběrů z přelomu 19. a 20. století. Film najednou umožnil takzvaně vrátit se v čase, vnímat pohyb minulého dění. To logicky mělo své důsledky. Svazek Zrození kinematografického času vyšel v edici Myšlení současnosti, kterou řídí filozof Miroslav Petříček, ten také práci Mary Ann Doaneové přeložil. Existence edice započala roku 2017, ale v posledních dvou letech její tempo poněkud zvolnilo, letos se v ní zatím objevil právě jen tento svazek.

Pod grafickou úpravou tohoto svazku i celé edice Myšlení současnosti je Zdeněk Ziegler, repro: ČT art

Mary Ann Doaneová: Zrození kinematografického času. Modernita, nahodilost, archiv. Přeložil Miroslav Petříček. Karolinum 2021, 312 stran, doporučená cena 360 korun.

Jiný pohled na televizní fanoušky

Předchozí anotovaná publikace pojednávala o vzniku kinematografie a dnešní sestavu zakončíme knihou, která je pro změnu důležitou prací ve výzkumu televizního diváctví. Datována je sice předloňským rokem, ale stojí za to ji připomenout právě v souvislosti s interpretujícím úsilím Mary Ann Doaneové. Jí „příbuznou“ autoritou oboru je Henry Jenkins (* 1958), americký mediální vědec, profesor komunikace, žurnalistiky a filmových umění. Jeho kniha Pytláci textů vyšla poprvé v roce 1992 a stala se ve svém oboru klasikou. Jenkins, sám televizní fanoušek, se s akademickou akribií a důkladností zaměřil na „etnografický popis“ jedné konkrétní skupiny fanoušků médií – těch, kteří například v TV sledují seriály. Nalomil zavedenou představu, že u nich jde o pouhou pasivní konzumaci toho, co na obrazovce běží. Naopak: fanoušci pod vlivem viděného vykazují řadu zájmových či kulturních, ba přímo tvůrčích aktivit. Jenkins s mnoha takovými lidmi komunikoval a poznatky z toho zasazoval do své práce. Více než čtvrtstoletí, které uplynulo od prvního vydání Pytláků textů je v televizní tvorbě obrovsky dlouhá doba. Proto tuzemská edice obsahuje dvě aktualizační interview s autorem: samotnému jeho výkladu předchází rozhovor se Suzanne Scottovou z roku 2012 nazvaný Pytláci textů po dvaceti letech; na konci knihy se pak nachází původní rozhovor Jaroslava Švelcha s autorem u příležitosti českého vydání nazvaný Od Pytláků ke kritickému utopismu. Pytláci textů vyšli – jako zatím poslední titul – v řadě nazvané Edice #POPs, která je vyhrazena fenoménům populární kultury; další knihy pro tuto řadu jsou ovšem ohlášeny.

Obálku navrhla Klára Kvízová ze studia ReDesign, repro: Akropolis

Henry Jenkins: Pytláci textů. Televizní fanoušci a participativní kultura. Přeložil Josef Šebek. Interview Henryho Jenkinse a Jaroslava Švelcha přeložila Lucie Kořínková. Doslov napsal Jakub Macek. Vydal Filip Tomáš – Akropolis, Praha 2019, 480 stran, doporučená cena 499 korun.