Samota mezi stany: Román nizozemské autorky skicuje plejádu výstředních postav
Do kempu uprostřed lesa míří pestrá řada figur. Žena, která se rozejde s partnerkou, otec s plačící dcerou, či muž, který se živí venčením mobilních telefonů, aby si jejich majitelé od nich odpočinuli. Zápletka románu Kemp nizozemské spisovatelky Maartje Wortel budí zájem. Oprávněně – jen je tu otázka, zda je namístě číst její knihu jako román.
V kempech můžete narazit na rozličné typy rezidentů: od těch, kteří si svůj plácek pronajímají celoročně a mají v něm zaparkovaný karavan, přes ty, jež se každoročně vrací, až po ty, kteří přijedou na jednu noc a pak pokračují dál. Na tom staví nizozemská spisovatelka Maartje Wortel (* 1982) ve své předloňské knize, která nyní vyšla česky v překladu Blanky Konečné. Ve své zemi oceňovaná prozaička, která debutovala v roce 2009 a její bibliografie zatím čítá osm knih a jednu divadelní hru, v Kempu předkládá – s nadsázkou řečeno – takovou zmenšenou společnost.
Všechno začne v podstatě náhodou. Ode je partnerka Victorien, protagonistky vyprávění. Ode sní o kempu, Victorien nikoliv. Jenže když se Ode s Victorien po devítiletém vztahu rozejde, protagonistka se tak trochu z trucu rozhodne, že do kempu investuje peníze z dědictví. Od dvou sester tedy zakoupí kemp uprostřed lesů, vedle vojenského cvičiště. A pak už sledujeme pestrou mozaiku příběhů jeho rezidentů. Autorka předkládá různé typy figur, které v malém přinášejí některé problémy sužující současnou společnost. Máme zde celebritu, která se v kempu skrývá před mediálním skandálem, nebo drogovou dealerku, či otce s věčně plačící dcerou. Na vše dohlíží mariňák, jemuž v kasárnách řekli, že „by si měl raději odpočinout“, ale on nedovede vypadnout z role – mimo jiné kvůli tomu, co v minulosti prožil. A v neposlední řadě v kempu zůstávají původní majitelky, sestry, které jej prodaly pod podmínkou, že v něm budou moct zůstat.
Takřka všechny postavy před něčím utíkají. Tlak všedních dnů na nich leží až příliš silně. Pobyt v přírodě se jim jeví jako logická odbočka dosavadního životaběhu. Zvlášť proto, že v kempu se s nikým nemusí nijak intenzivně bavit – většina z nich si tam hledí svého.
Obálka původního vydání románu Kemp + jeho autorka Maartje Wortel, zdroj: de Lage Landen
Nizozemská spisovatelka popisuje tyto postavy a postavičky s lehkou ironií, střídmě, místy takřka odtažitě. Zároveň dovede velmi specifické figury hodnověrně naskicovat několika tahy a – což je pro výsledek patrně ještě důležitější – ani postavy s dost výstředními atributy nesklouzávají v jejím vyprávění k jednorozměrným karikaturám. A pod tragikomicky rozehraným příběhem postupně vyvstává silná vrstva melancholie a smutku z nenaplněných vztahů, ze samoty, jíž postavy čelí.
Pochybnosti vzbuzuje především kompozice knihy. V jednotlivých kapitolách jsou totiž představovány další a další postavy a člověk si po určité době začne klást otázku, zda se za těmito kapitolami skrývá další plán, nějaký svorník. A i když ho v knize najdeme, neboť v samém závěru se většina vláken spojí, finále vyznívá příliš radikálně a nepříliš věrohodně. Jako by autorka měla dobrý nápad, ale ve dvou třetinách knihy si uvědomila, že tak úplně neví, jak s ním naložit.
Kemp tak nakonec funguje víc jako sbírka povídek. Po jeho dočtení vám spíše než celek uvíznou v paměti některé postavy a situace, v nichž se ocitly. Což neznamená, že nestojí za to se s nizozemskou autorkou seznámit. A pokud přistoupíme na to, že kompoziční roztříštěnost odráží život postav, které spolu sdílejí prostor, ne však vztahy, pak možná nejde o slabinu tak jednoznačnou, jak se to jeví.
Obálka českého vydání v grafické úpravě Niny Nante, repro: Pavel Dobrovský – BETA
Maartje Wortel: Kemp
Přeložila Blanka Konečná. Pavel Dobrovský – Beta, Praha 2026, 224 stran, doporučená cena 380 korun.
