Smolný pich aneb pitomý porno odhaluje společnost překypující absurdní argumentací

Nejnovější inscenace Jihočeského divadla Smolný pich aneb pitomý porno je adaptací stejnojmenného filmu rumunského režiséra Radua Judeho. Získal Zlatého medvěda na Berlinale i Křišťálový glóbus na festivalu v Karlových Varech. Autorkou dramatizace je zároveň dramaturgyně inscenace Olga Šubrtová, režisérem Jakub Čermák, který je od ledna 2025 uměleckým šéfem jihočeské činohry.

Inscenaci otevírá obraz, kdy Ema (Dana Verzichová) a její manžel Evžen (Jakub Koudela) natáčí video společných sexuálních hrátek. Scéna předjímá přístup tvůrců: je vedena v nadsázce, není vulgární. Spíše hledá roztomilou trapnost, ostýchavost, ale i otevřenost a odpoutanost. To, co v partnerském intimním životě potkáváme a v bezpečném prostoru můžeme hledat.

Viděli jste to?! Záběr z inscenace Jihočeského divadla Smolný pich aneb pitomý porno, foto: Jihočeské divadlo – Martina Root

Předností inscenace – i původního filmu – je zrcadlení společnosti v hořké komedii. Divadelním tvůrcům se funkčně podařilo překlopit příběh do tuzemského společensko-kulturního kontextu. Oproti předloze se do tvaru přidala i scéna rozdílných reakcí na kauzu v pracovním prostředí obou aktérů videa. Ema je pomyslně lynčována, zatímco doktor Evžen je za svůj výkon oceněn. Na rozdílnost pohledů má tedy vliv nejen prostředí, nýbrž i gender. Tuto autorskou invenci oceňuji, jelikož přímo upozorňuje na problematiku spojenou s příběhem. Když dva dělají totéž, není to totéž. Natož, když je to žena a muž.

Tvar  inscenace ovšem rozvíjí některé motivy, které pak nedosloví, a výsledný celek spíše tříští. Jako je například scéna s nemocnou starší dámou (Daniela Bambasová), užívání Xanaxu či alkoholismus ředitelky školy (Věra Hlaváčková). Adaptace ponechává původní dobové ukotvení v čase pandemie. Věřím, že pokud by bývala roušky sňala, podpořilo by to všeobecnou platnost, kterou inscenace bezpochyby má. Tvůrci účelně dodávají do příběhu linku samotných studentů. Jejich otevřený a liberální pohled vyznívá jako střízlivý a laskavý.

Záběr z inscenace Jihočeského divadla Smolný pich aneb pitomý porno, foto: Jihočeské divadlo – Martina Root

Podstatnou část inscenace tvoří přímá konfrontace učitelky Emy a rodičů. Tvar se soustřeďuje na textovou kadenci aktérů a divák je vystaven absurdní, výtečné a syrové „in your face” argumentaci – ta představuje největší sílu inscenace. Ponechává sice postavy v jednoduchých obrysech, ale je to únosná a přímá cesta za odhalením názorů nepodložených argumenty, nánosu vyčpělé tradice, neschopnosti sebereflexe a kritické debaty. Je to tak vtipné a absurdní, nakolik taková umí česká společnost (nechtěně) být. Což vystihuje i hudební složka – moderně upravené Smetanovo „Proč bychom se netěšili“.

Smolný pich aneb pitomý porno je téměř celoansámblový kus. Hereckému souboru poskytuje příležitost balancovat na hraně jednostranných karikatur postav, což se daří bez rozdílu všem. Z davu pak vystupuje představitelka učitelky Dana Verzichová, která z nadsázky sestupuje do ženy držící štít odrážející důstojně, empaticky i nebojácně sprosté útoky.

Plakát k inscenaci, jejíž všechny dosud ohlášené lednové a únorové reprízy jsou vyprodané, repro: Jihočeské divadlo

Přes dramaturgické slepé odbočky jde o kus s výsostně aktuální problematikou. Věřím, že přes smích dochází divákům v hledišti, jak přesný obraz společnosti se na budějovickém jevišti odehrává. Bezesporu klade mnoho otázek, které vedou k debatě nejen bezprostředně po zhlédnutí, ale mohou naplnit dlouhou diskuzi.