Teoréma v Divadle v Dlouhé: Nechte ty obrazy k sobě přijít. Nebojte se být spolutvůrci!
„Přijedu zítra,“ stojí na lístku. Tato krátká zpráva promění všechno a vše. Čtyřčlennou rodinu navštíví Host. Kdo to je? Nebo spíše kdo a co může Host být? Jak ovlivní příchod Hosta chod rodiny i každého z nich? Jak by mohl jeho příchod ovlivnit nás samotné? Nejen k těmto otázkám nás vede inscenace Teoréma v pražském Divadle v Dlouhé.
Inspiračním zdrojem se pro režiséra Jakuba Čermáka a dramaturgyni Martu Ljubkovou stává stejnojmenný film italského autora Piera Paola Pasoliniho. Tvůrci s empatií přenáší Pasoliniho dílo do svébytného divadelního tvaru. Neobtiskávají jej. Vychází z pasoliniovské esence a přetavují ji na jevišti do jímavých obrazů, v nichž herci fungují s pevným vedením pohybu, v intenzivním napětí a v partnerském napojení. Na scéně se skládají situace velmi konkrétní, přitom paradoxně silné svou obecností. Onu obecnost vidím v postavách: matka (Klára Oltová), otec (Pavel Batěk), dcera (Štěpánka Fingerhurtová), syn (Samuel Toman) a – ovšem – onen Host (Matyáš Řezníček). Přijede do domu této rodiny, postupně se intimně sblíží s každým jejím členem. Poté tajemný cizinec rodinu opouští a zanechá ji pohnutou, rozbitou, proměněnou.
Host se ohlašuje. Záběr z inscenace Teoréma v pražském Divadle v Dlouhé, foto: Divadlo v Dlouhé – Martin Špelda Absence slov odhaluje zástupnost postav za kohokoliv z nás. Inscenace je nabídkou pro řetězení diváckých asociací. A především tato schopnost tvaru mě uchvacuje a dráždí zároveň, jelikož nenásilně vábí na povrch můj vlastní příběh. Výsostná divadelnost inscenace nutí dohlížet za obzor. Host může být touhou, pravou láskou, poznáním sebe sama. Setkáním s někým, kdo nás osvobodí, a můžeme se pak plně nadechnout. Setkáním s někým, kdo ovšem také může probudit to nejhorší v nás. Poznání, pohnutí, opak stagnace. Cizinec přichází a naruší zaběhlé pořádky, promění obraz, který o sobě postavy mají. Setkání ve své krutosti i křehkosti objevné. Teoréma je něco, co není třeba dokazovat. Teoréma v Dlouhé může být láska, bez níž postavy nedokážou existovat, ať už je jejich následná existence jakákoliv.
Pokusím se podstatu inscenace vyjádřit skrze jeden konkrétní obraz, jenž ve mně utkvěl, objal mě a rozdmýchal můj vnitřní svět k navázání velmi subjektivního kontaktu s tímto divadelním tvarem. Nemocný otec leží na posteli. Host k němu přichází a dává mu napít. Otec dlouze pije půllitr vody. Host se o otce postará, uzdraví jej, dá mu sílu nejdříve zkusit zabít v sobě pnutí. Posléze ho z pevného objetí nechává v jemné intimnosti položit dlaně na své tváře. Co by pro mě samotnou byla ona voda? Co by ve mně probudila a uzdravila? Kdo by mi dal napít? Otázky se nabalují a neutichají. Přeji všem divákům, aby se nebáli být spolutvůrci a nechali se obrazy vést k sobě samým.
Tvůrci vstřícnost k divákovi dokazují ihned na počátku, kdy se na scéně objeví dvě prohlášení: „Toto není příběh, ale zpráva.“ – „Forma není realistická, ale emblematická, záhadná.“ Divák tedy může odhadovat, na jakou cestu se vydává, a pokud se neuzavře, může být silně zasažen i křehce pohlazen.
Divadlo v Dlouhé, Praha – Pier Paolo Pasolini: Teoréma
Scénář: Jakub Čermák, Marta Ljubková, režie: Jakub Čermák, dramaturgie: Marta Ljubková, výprava: Pavlína Chroňáková, Mrina Zwyrtek, hudba: Matěj Kotouček, pohybová spolupráce: Jan Razima
Premiéra: 14. září 2024, psáno z první reprízy 2. října 2024.
