True crime upír a okultní přízraky stříbrného plátna. Dva nové romány vzdávají poctu dějinám hororu

Grady Hendrix může být jméno známé i českým čtenářům díky knihám s lákavými názvy a zábavnými koncepty jako Exorcismus mé nejlepší přítelkyně, Horrorstör nebo Jak prodat strašidelný dům. Klíčem k tvorbě tohoto Američana je však jiná publikace: společně s Willem Ericksonem napsal Paperbacks from Hell – průvodce hororovými paperbackovými romány ze sedmdesátých až devadesátých let. Rychle napsané, nepokrytě brakové a lákavými názvy i obálkami obdařené produkty tvořily na americkém knižním trhu obdobu filmových béček.

Hendrix z téhle tradice vychází i ve svých románech, ale dává jim nadprůměrnou porci nadhledu i poctivého vypravěčství odkoukaného spíše od Stephena Kinga než z braků. Díky tomu mají jeho prózy obvykle několikaslovné lákavé názvy a chytlavé náměty, které se dají shrnout do jedné věty. Například: skupina žen v domácnosti se zálibou v true crime románech bojuje proti upírovi, který se nastěhoval do jejich městečka. Přesně o tom je kniha Průvodce jižanského čtenářského klubu zabíjením upírů.

Zápletka tohoto románu na první pohled působí jako mix dvou hororových klasik – Kingova románu Prokletí Salemu a osmdesátkového hororu Hrůzná noc. Obě tato díla se odehrávají na americkém maloměstě a líčí boj s „upírem ze sousedství“, jenž se maskuje za obyčejného spořádaného občana. Avšak Hendrix na téhle zápletce vystavěl zábavný a napínavý román, který nenuceně kritizuje americkou střední třídu. Vypráví o skupinách, které páteř americké společnosti má tendenci nebrat úplně vážně, rovnocenně – totiž o ženách a částečně také o Afroameričanech.

Upírské monstrum zneužívá dvojího metru: vystupuje coby solventní starý mládenec, jenž se do městečka přistěhuje a kolem prstu si rychle omotá zdejší mužskou populaci tím, že ji zapojí do slibně vyhlížejících obchodních transakcí. Jednak tím může snadněji ovládat komunitu, jednak ji plánuje „vysát“ fyzicky i finančně. Přitom se krmí takřka výhradně nejslabšími a nejpřehlíženějšími články společenství – afroamerickými dětmi a teenagery. Když jedna ze zdejších žen v domácnosti začne mít podezření, že s tím solventním pánem není něco v pořádku, je pro ni obtížné přesvědčit o tom kohokoli dalšího kvůli silně patriarchálnímu založení obyvatelstva.

Postava upíra je fascinující tím, jak civilně působí. Je sice nesmrtelný a saje lidem krev, zároveň je to obyčejný prospěchářský a bezpáteřní manipulátor. K maskování se nepotřebuje měnit v upíra a hypnotizovat okolí. Stačí, když obratně využívá slabostí komunity. Do nějaké míry tím splynul s dalším oblíbeným monstrem, sériovým vrahem – a kniha to ilustruje právě na tom, že hlavní hrdinky čtou true crime romány. Průvodce jižanského čtenářského klubu zabíjením upírů je zároveň poctou tomuto žánru, jenž kvetl v brakové literatuře osmdesátých a devadesátých let – a Hendrixova kniha se odehrává především v půlce devadesátek. Hrdinky románu dokonce založí čtenářský klub se zacílením na true crime, což autorovi umožnilo rozptýlit do textu množství odkazů na nejslavnější publikace. A na závěr je připojen i spisovatelův seznam doporučených knih.

Obálka české verze Hendrixova románu, jenž v originále vyšel v roce 2020, repro: Laser

Zaprášení duchové filmového pásu

Naproti tomu mexicko-kanadská autorka Silvia Moreno-Garcia si udělala jméno respektovaným románem Mexická gotika (česky 2021), v němž spojila odkazy na současnost i kolonialistickou minulost Mexika s hororem ve stylu H. P. Lovecrafta. V nyní přeložených Stříbrných přízracích se rovněž (byť okrajově) zabývá mexickou historií, ale hlavní pozornost věnuje její kinematografii. A namísto Lovecrafta se zaměřila na okultismus.

Příběh vypráví o střihačce a herci, kteří se stanou součástí dotáčení legendárního nedokončeného hororu, na němž spolupracoval i tajemný esoterik. Podle jeho učení má filmové médium vhodné dispozice k magickým operacím a samotný nedokončený snímek byl zároveň pojatý jako mocný čarodějný rituál.

Mexický horor nepatří ke světově nejproslulejším (i když ti, kdo mají rádi staromilské gotické horory ve stylu Draculy a Frankensteina, by si v něm mohli najít zajímavé kousky), ovšem při čtení Stříbrných přízraků není jeho znalost nutná. Tento román dokáže sám od sebe vyvolat okouzlení ze zaprášených černobílých filmů o přízracích, aniž bychom je znali. Svým způsobem jim skládá poctu i tím, že se zde nevyskytují vyloženě drastické scény, spíše jde o kombinaci napínavého noiru, klasického duchařského vyprávění a melodramatu, ovšem přesazenou do devadesátých let. Kromě toho autorka do vyprávění vplétá skutečné dějiny západního okultismu první poloviny dvacátého století, včetně jeho vazeb na nacismus. Dotýká se tím i internalizovaného rasismu v mexické společnosti, kde dlouho převládala představa, že tmavší odstín pleti je méněcenný oproti světlejšímu.

Pozornost román věnuje také filmovému médiu, a to nejen konkrétním hororům, ale i jeho fyzickým vlastnostem. Hlavní hrdinka stříhá zvuk v laciných snímcích, takže nás protáhne filmařským prostředím. Okultní nedokončený kousek je zároveň natočený na vysoce hořlavý nitrátový materiál, který se v mexické kinematografii používal ještě dlouho poté, co od něj zbytek světa upustil. Tvoří tak vysoce vznětlivou kapitolu tamního filmového průmyslu, k níž se kniha tak obšírně vrací.

Stejně jako Hendrixova kniha, i Stříbrné přízraky obsahují zajímavé přílohy. Najdeme tu autorčin doslov i seznam doporučených okultních hororových filmů. Nejzásadnější z těchto bonusů je starší krátká povídka, z níž román vychází; odehrává se v pornokině a na rozdíl od gotické duchařské nálady Stříbrných přízraků na nás dýchne závan ještě nebezpečnější a brakovější etapy dějin mexické kinematografie.

Ani Průvodce jižanského čtenářského klubu zabíjením upírů, ani Stříbrné přízraky si nedělají nárok být žánrovými veledíly. Spíše běží o zábavné a poctivě napsané řemeslo mile překvapující tím, kam se dokáže se svými přesahy dostat.

Obálka české verze románu Silvii Moreno-Garcii, jenž v originále vyšel v roce 2023, repro: Mystery Press