V naší ruině straší. Smrtelné zlo se probouzí agresivně, ale bez finesy

Americký režisér Sam Raimi patřil k tvůrcům, kteří horor použili jako optimální médium umožňující ve spartánských podmínkách poloamatérské filmařiny prodat invenci a vize, které měly možná daleko k dobrému vkusu, zato dokázaly vyvolat emoce na pomezí nauzey a morbidního veselí. Jeho Lesní duch je názornou ukázkou triviálních postupů, z nichž se zrodí žánrová klasika. Film de facto nemá zásadní expozici a velmi rychle roztočí svůj krvavý kolovrátek na plné obrátky, aby se ve druhé polovině změnil v téměř švankmajerovskou erupci zvrhlého podvědomí a imaginativní perverze plné dekapitovaných těl a odseknutých končetin.

Brutální bitva s lesním démonem zrodila ikonickou postavu Ashe Williamse, nezdolného bojovníka s motorovou pilou, který vykvetl v ještě extravagantnějším druhém díle, v českém překladu uváděném už jako Smrtelné zlo. Charisma herce Bruce Campbella bylo natolik nabroušené, že mu Raimi věnoval volné završení Evil Dead trilogie Armáda temnot, které bylo bujarým fantasmagorickým akčním tripem do středověku spíše než slasher hororem.

S úctou i nadhledem

Odkaz Smrtelného zla žil dál. Spojení hororu o démonické posedlosti s festivalem masité brutality se dočkal v roce 2013 remaku. Režijní otěže převzal talentovaný uruguayský filmař Fede Alvarez. I když jeho předělávka nepostrádala žádný z důležitých trademarků série – divokými průlety kamery lesem počínaje a zmrzačenými těly konče –, působil snímek trochu jako agresivní pahýl postrádající groteskní finesu typickou pro Raimiho.

Ta rozhodně nechyběla převážně komediálnímu seriálu Ash vs. Evil Dead, v němž se vrátil Bruce Campbell a festival krásně špatného béčkového vkusu. Po čtyřech dekádách se tak Lesní duch těší dobrému zdraví a je připravený znovu měnit lidi v hysterická krvelačná monstra. Nová verze, česky nazvaná Smrtelné zlo: Probuzení, není remakem,  nýbrž spíše volným pokračováním. Režie se tentokrát ujal irský filmař Lee Cronin a úvodní sekvencí jasně deklaruje, že s dědictvím Raimiho hodlá nakládat s úctou i nadhledem. Ikonický sprint kamery mezi kmeny obstarává dron, který obsluhuje jedna z postav kdesi uprostřed lesů. Scény z chatky, kdy dojde na démonický recitál z knihy Emily Brontë Na větrné hůrce, skalpování a levitaci nad jezerem, jsou bohužel tím nejlepším, co snímek nabízí. Mají v sobě totiž sardonickou jiskru i děsivost, která čile komunikuje s původní trilogií.

Lily Sullivan ve filmu Smrtelné zlo: Probuzení, foto: Warner Bros.

Barák na odstřel

Ve chvíli, kdy se Smrtelné zlo: Probuzení z lesa přesouvá do Los Angeles, se démonický lesk v oku poněkud vytrácí. Režisér a scenárista Cronin zvolil úmyslně úplně odlišné zasazení děje než jeho předchůdci. Zároveň respektuje klaustrofobický aspekt, pro sérii typický. Z malé lovecké chatky se vyprávění stěhuje do bytového domu určeného k demolici, kde poslední obyvatelé čekají na nevyhnutelné stěhování. Zemětřesení je odřízne od světa, zároveň otevře tajnou komnatu, v níž odpočívá v lidské kůži vázaná Kniha mrtvých a samozřejmě zlovolné zaříkávadlo, které se z pásky přesunulo do drážek starého vinylu.

Převážně ženský ansámbl, tvořený dvěma sestrami a třemi dětmi, se ocitá uzavřený v bytě, který zlo obléhá zvenčí a plíživě infiltruje zevnitř. Cronin se do přímočarého světa Lesního ducha snaží propašovat realistický sociální aspekt a témata, jako je úzkost z mateřství, chybějící otcovská figura a složitost rodinné dynamiky. Zároveň zkouší uchovat charakteristicky agresivní tón diktovaný zběsilou démonickou entitou, která přeskakuje z těla do těla.

Morgan Davies a Lily Sullivan ve filmu Smrtelné zlo: Probuzení, foto: Warner Bros.

Problém tohoto přístupu je celkem zjevný. Smrtelné zlo: Probuzení nemá problém vyvolat úzkost, avšak jeho rytmus, tvořený dalšími a dalšími „lekačkami“, se po chvíli stane monotónním. Určité výdechy mají tvořit dramatické výměny mezi postavami a vnitřní dilema hlavní hrdinky, která má složitý vztah se starší sestrou a sama řeší dilema blížícího se mateřství. Na rozdíl od současné vlny takzvaných high koncept hororů, jimž se skrze hororové tropy daří otevírat komplexnější témata, se Smrtelné zlo drží hodně na povrchu a charakterová složka vyprávění působí spíš jako vycpávka před dalšími brutálními útoky démona.

Spojit děs a surreálno je dnes těžší

Přesun do zchátralého domu rovněž odhaluje, jak moc byly původní filmy organicky spojené s přírodou a s děsivým prostorem lesa. Temné chodby tady suplují houští a větvoví jen částečně. Navíc Smrtelné zlo: Probuzení kvůli novému zasazení působí jako generická odvozenina řady jiných hororů o posedlosti – některými elementy výrazně připomíná španělský film Rec, jinými zase démonické „interiérové“ horory Jamese Wana jako v Zajetí démonů či Insidious. Spojnice s původní sérií jsou jasné a bohužel především vnějškové: Kniha mrtvých, motorová pila, výstřední práce se zmrzačenými těly a končetinami a několik sekvencí, v nichž Cronin invenčně spojí brutalitu s bytovými proprietami jako například ve výtečné scéně s kuchyňským náčiním.

Trailer k filmu, zdroj: YouTube

Umění spojit děs a grotesknost tak, jak to dělal Raimi ve svých raných filmech, je dnes v hlavním proudu složitěji proveditelné, než když horor býval okrajovým žánrem, v němž se realizovala řada bláznů a vizionářů. Hororové tituly jsou poměrně jistým zdrojem příjmů pro velká studia, která pečlivě hlídají, aby diváci dostali svou dávku stravitelného popcornového děsu. Jedním z posledních mainstreamových filmů, které zdařile smíchaly děs a surreálno, byl Raimiho znamenitý snímek Stáhni mě do pekla (2009). Příběh bankovní úřednice, kterou prokleje rumunská čarodějnice marně žádající o odklad splátky hypotéky, působí dodnes jako vitální záblesk nezaměnitelné autorské imaginace.

Smrtelné zlo po čtyřiceti letech sice stále spolehlivě zabaví, ale o podobné vitalitě už si může nechat jen zdát. V rukou kompetentních filmařů a pod kreativním produkčním dohledem Sama Raimiho může série žít další dekády, ale její pionýrský lesní duch bude navždy ležet v osmdesátých letech, uprostřed hvozdů, v malé lovecké chatě, kam se nevyplácí jezdit po setmění.

Český plakát k filmu Smrtelné zlo: Probuzení, repro: Vertical Entertainment