V prostorách českobudějovického rozhlasu se hraje silná inscenace o roce 1968

Dokumentární drama Marie Špalové, jednoduše nazvané 1968 a inscenované Jihočeským divadlem v režii Natálie Deákové, dovoluje v jedné hodině prožít se zaměstnanci rozhlasu chvíle, které by se neměly už nikdy opakovat. Titul je uváděn v prostorách v prostorách studia Českého rozhlasu České Budějovice, což výrazně zintenzivňuje prožitek tehdejších událostí.

Jihočeské divadlo tímto navazuje například na formát inscenace Velká vodní loupež, uváděné v prostorách hospody Malý pivovar. Na konci minulé sezóny uskutečnilo Malé divadlo inscenovanou dobrodružnou plavbu na parníku po řece Vltavě. V případě 1968 jde o titul velmi vydařený, se silným napojením na aktuální společensko-politickou situaci a s nepřímým přihlédnutím k sukcesu loňského filmu Vlny.

Zleva: Jan Lukeš, Taťána Kupcová, Jiří Untermüller, Jakub Koudela, Tomáš Drápela, Natália Drabiščáková a Pavel Oubram v inscenaci 1968 Jihočeského divadla, která se odehrává v prostorách Českého rozhlasu České Budějovice, foto: Jihočeské divadlo – Hynek Glos

Hra 1968 vychází z původních rozhlasových nahrávek a svědectví pamětníků. Dramatický text je hutný a prolíná dialogy uvnitř redakce se vstupy do živého vysílání. Hlasatelé se snaží udržet klidný a pevný hlas, zatímco mimo éter se jim hrdlo zužuje strachem. S houstnoucí atmosférou a eskalací událostí podléhá patrněji profesionální dikce emocím. Mumraj v redakci, rychlý postup vojsk. „Zachovejte klid a rozvahu,” zaznívá na rozhlasových vlnách. Atmosféra je budována pečlivě a divák dostává možnost okusit stres, napětí, strach, naději, odvahu… prostě vše, čím byl nasáknut vzduch onoho kalného rána. Daří se to vyjádřit nejen formou textu, ale i tím, v jakém vnitřním napětí existují herci na jevišti.

Natália Drabiščáková a Tomáš Drápela si coby hlasatelé pohrávají s hlasem, který se díky nim stává další postavou inscenace. V přesné artikulaci, medovými tóny se snaží dotknout každého posluchače. To se jim daří i u těch opravdových v hledišti. Šéfredaktor Jakub Koudela je stále v pohybu, sbíhá ze své kanceláře v horní části prostoru jeviště. Schody ve svém odhodlání bere postupem času po dvou a cítíme z něj odpovědnost nejen za vysílání, ale i za kolegy. Podobně je tomu u ředitele rozhlasu, kterého ztvárnil Jiří Untermüller: odvaha a racionální uvažování se lomí v emotivním propadu v hlase, kdy se odhaluje lidskost, morální kompas, údiv, a především tíha plynoucí z nemožnosti pochopit proměňující se okolní svět. Přesný je ve svém hereckém výrazu i David Krchňavý jako mladý člen rozhlasového kolektivu. Dojemný je oblouk postavy mistra zvuku v podání Pavla Oubrama – v úvodních scénách je zdrženlivý, nechce se proaktivně zapojit do protestů, ale charakter jeho postavy se projeví v silné závěrečné scéně.

Taťána Kupcová a Jiří Untermüller v inscenaci 1968 Jihočeského divadla, která se odehrává v prostorách Českého rozhlasu České Budějovice, foto: Jihočeské divadlo – Hynek Glos

Kostýmní výtvarnice Jana Smetanová navazuje v barevné paletě kostýmů na reálné prostředí rozhlasu, kde je vše obloženo v dekoru světlého dřeva. Postavy tak splývají s autentickou výpravou v tónech béžové, světle hnědé, krémové a šedivé. Až na hlasatelku, která rozzařuje jednolitost modrým kostýmkem a bílou košilí s červenými puntíky. Vizuální stránka inscenace je vydařená a ve své celistvosti nechává vyniknout hutné textové složce.

Inscenace 1968 přes obraz a zprávu z minulosti živě komunikuje s dneškem. Nečiní tak přitom výhradně v rozměru politicko- společenském, nýbrž také pokládá otázky spojené s občanskou oddaností a odvahou či se silou, rolí a údělem médií. Loučíme se s redakcí za zvuku československé hymny. Bojovné „Nad Tatrou sa blýska” se odráží v pohledech herců a vpíjí se do hlediště zasaženého pachutí mrazivého přesahu do současnosti.