Ve sportu zraňovat nelze, v umění je to však nutné, plyne z tchajwanské šermovačky Na kordy

Šerm, jenž má mnoho společného se šachy a boxem, stojí na schopnosti předvídat tahy protivníka, a přitom blafovat tak, aby nebyly jasné vlastní tahy. Je celkem s podivem, že se tomuto sportu věnuje jen málo filmů, přestože jinak historický šerm vidíme ve stovkách děl. Zároveň máme šerm spojený téměř výhradně s evropskou kulturou a například čínské šermířské (wuxia) filmy jsou postavené na zcela jiné technice boje a typech zbraní. Překvapí proto, že asijská tvůrkyně natočila film z prostředí moderního sportovního šermu podle evropských tradic a s francouzskou terminologií. Rodilá Singapuřanka Nelicia Low (* 1991) se však závodnímu šermu sama věnovala na vrcholné úrovni do roku 2010 a svým celovečerním debutem, jenž přišel po studiích na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, se snaží vyrovnat s komplikovaným vztahem ke svému autistickému bratrovi.

Trailer k filmu, zdroj: YouTube

Co se to vlastně stalo?

Příběh snímku Na kordy však nelze nazvat přímo autobiografickým. Vypráví totiž o dvou bratrech, z nichž ani jeden není autista. Jejich společnému vztahu brání nedůvěra, odloučení a nejasné trauma z minulosti. Starší Han byl juniorským šampionem v šermu, ale jeho kariéru ukončilo neštěstí: při zápase zabil svého soupeře a nepovedlo se mu přesvědčit soud, že šlo o nehodu, takže putoval do vězení. Mladší Jie se rovněž věnuje šermu, ale není zdaleka tak úspěšný. Spolu s matkou, jazzovou barovou zpěvačkou, se přestěhovali a žijí pod změněnými příjmeními, aby je s tragédií nikdo nespojoval. Han však ve vězení natolik zapůsobí na svou psycholožku, že mu zařídí podmíněné předčasné propuštění po sedmi letech. Poruší ovšem ihned zákaz, že se nemá stýkat s příbuznými, a kontaktuje Jieho s tím, že se chce stát jeho mentorem v šermu.

Většina Hanových zjevení na scéně má až mysteriózní či přeludný charakter. Buď se kolem něho nevyskytují svědci, nebo ho ostatní lidé víceméně ignorují a nepřijde jim divné, že se v tělocvičně či ve škole zjevuje výrazně starší muž, který tam nepatří a nikdo ho nezná. Můžeme se jen dohadovat, zda je výplodem Jieovy fantazie, nebo jeho jakýmsi temným stínem či alter egem, čímsi na způsob Tylera Durdena z Klubu rváčů, který hlavního hrdinu ponouká být vychytralejší, zákeřnější, podvratnější a destruktivnější. Rozhodně však není hodným, soucitným duchem jako Bruce Willis v Šestém smyslu. Han jako by přímo viděl Jiemu do hlavy a srdce. Například odhadne, že je gay a líbí se mu jeden z kluků ze šermířského oddílu. Ale neodsuzuje ho, naopak ho podněcuje, aby dal průchod pudovým touhám. Jie ovšem většinu času zůstává nesměle při zemi, jako by se nemohl nadechnout, což souvisí s ústředním a cyklicky se navracejícím traumatem. Film začíná v mlžném oparu, kdy matka před mnoha lety vidí nesnesitelnou a pro nás nepochopitelnou scénu u řeky pod mostem – zachraňuje Han mladšího Jieho, když se topí, nebo jen psychopaticky přihlíží jeho tonutí?

Na kordy balancuje mezi psychologickým dramatem a sofistikovaným thrillerem, kde přijde šokující twist až na konci. A vskutku, finále je natolik překvapivé, že podobný závěr nemůže čekat téměř nikdo. Zdánlivě snadno odhadnutelná pointa, že Han je čirým zlem, se převrátí do něčeho mnohem nečitelnějšího.

Bratrský souboj, nebo láska? Z filmu Na kordy, repro: web ČT art

Možné interpretace

Sám jsem si sepsal pět možných interpretací toho, co poslední scény mohou znamenat, a poslal režisérce e-mail s dotazem, zda se aspoň některá z nich blíží pravdě, nebo mohou platit všechny najednou, případně se všechny míjí s jejím záměrem. Napsala mi, že vítá všechny subjektivní interpretace. Šlo jí prý se štábem o to, aby film působil snově a ve finále až nereálně, aby znázorňoval nedůvěryhodnost hlavního hrdiny.

Jie si skutečně většinu času nalhává, že Han má o něj starost a přeje si zacelit ránu, kterou způsobilo jejich odloučení. Nerealističnost finále vede k paradoxu, kdy v sobě brutální výjevy skrývají svým způsobem děsivou krásu. Jieho láska k Hanovi, závislá na tom, jestli Han k němu něco také cítí, se promění v nepodmíněnou, slepou lásku. Scenáristka a režisérka Nelicia Low to přirovnává ke vztahu ke svému bratrovi, kdy si nalhávala, že ji miluje, přestože toho z důvodu svého autismu prostě nebyl schopen.

Z filmu Na kordy, foto: Potocol

Ačkoliv nejde o psychologicky přesný portrét, ale spíše o symbolickou hru, kdy i samotný film s divákem šermuje, tedy naznačuje, blafuje a vyčkává, nač se divák chytí, mám k výše nastíněným interpretacím jednu výhradu. Přijde mi, že disociální porucha osobnosti (tedy psychopatie) a vývojová porucha (autismus) nemají stejné příčiny a projevy ani nebezpečnost. Navíc filmy obecně mají tendenci si psychiatrické diagnózy dost přizpůsobovat a často je mezi sebou zaměňovat. (Například antihrdina slavného filmu Psycho od Hitchcocka není psychopat, nýbrž psychotik trpící bludy.)

Jisté je, že z autismu by nešlo udělat šermířské drama a že psychopatie není nepochopení emocí druhých, ale spíš nezájem o bolest někoho jiného. Ono odmítnutí či nepřijetí citu druhého má potom zcela jinou povahu. U snímku Nelicie Low nakonec nad vší jemností výrazu zvítězí snaha o efektní pointu a zmatení publika, spíš než napojení se na subjektivní prožívání protagonisty. Nejedná se o nic fatálního, co by zkazilo celý zážitek, protože snímek Na kordy nás spíš připravuje na to, že bude iracionálně drastický a všechna vnitřní bolest vyhřezne na povrch v explozi násilí.

Delegace k filmu Na kordy na loňském festivalu v Karlových Varech: scenáristka a režisérka Nelicia Low a herci Liu Hsiu-Fu (vlevo) v roli mladšího bratra Jieho a Tsao Yu-Ning v roli staršího bratra Hana, foto: MFF Karlovy Vary

Zase ta Čína?

Film důsledně distancuje hlavního hrdinu od známého světa. Přestože na Tchaj-wanu existují šermířské oddíly a soutěže, jedná se o velmi exotický, cizí sport, jenž tu nemá kulturní tradici. Písně, jež zpívá hrdinova matka, pocházejí také ze západního kulturního kontextu, a dokonce i orchestrální hudbu skládal polský autor, Piotr Kurek. Snímek je globální a současně ukotvený v nejistém čase a prostoru – má se jednat o současnost na ostrově, jenž usiluje o nezávislost na Číně, ale jedná se zároveň o území nikoho. Ostatně jednou z možných interpretací je, že starší, silnější manipulativní Han reprezentuje pevninskou Čínu, která se snaží ovládnout mladší, slabší a menší Tchaj-wan (Jieho).

Velice úhledně natočené dílo s tlumenou barevnou paletou, zpomalenými záběry a minimalistickým herectvím nabízí silné napětí i dostačující šokantnost a možnosti různorodých výkladů. Na kordy sice není vysloveně akční film, ale není ani rodinnou terapií nebo studií určitého lidského typu – zkoumáni, testováni a pokoušeni jsme tu pouze my jako diváci. Testuje se, čemu ještě uvěříme a jaké hypotézy si vytvoříme.

Poznámka na okraj: Český název Na kordy je lehce zavádějící. Ve filmu je poměrně jasně řečeno, že hrdinové používají šavle, jimiž se dá i sekat. Původní mezinárodní anglický název Pierce se dá přeložit jako Proniknout, Probodnout, ale i Chytit za srdce.

Plakát k filmu, zdroj: Pilot Film