Malý velký film Opravdová bolest: Turistika po vlastních traumatech

Scénář částečně inspirovaný Eisenbergovou rodinnou historií vypráví o dvojici nesourodých bratranců, kteří se vydávají do Polska, aby uctili památku své babičky, přeživší holocaust. Tiššího a introvertnějšího z nich si zahrál sám Eisenberg. Jeho David je spořádaným, lehce upjatým otcem a manželem, užívajícím si díky práci v reklamní agentuře klid a jistoty středostavovského života. Na cestě ke kořenům transgeneračního traumatu mu bude dělat společnost Benji, u něhož naopak není jisté vůbec nic. V podání Kierana Culkina (viz seriál Boj o moc) jde o prchlivého starého mládence, který nemá stabilní zaměstnání ani emoce a jako obranný mechanismus používá humor. Někdy dost drsný. Ačkoli nic nebere vážně, bolest, kterou se takto snaží překrýt, je opravdová.

Benji doufá, že výlet do Evropy vnese do jeho neurovnaného života alespoň nějaké záchytné body. Jinak se zmítá podle toho, na kterou stranu se zrovna vychýlí jeho nálada. David, jehož mysl bez ustání zaměstnává práce a rodina, mu nyní už nedokáže být stejnou oporou jako v minulosti, kdy tvořili nerozlučnou dvojici. Nicméně teď mají příležitost pouto obnovit. Jenže si spíš lezou na nervy. David úzkostlivě dbá na to, aby vše proběhlo podle itineráře. Benji nechává věcem volný průběh. První pochybnosti, zda spolu vydrží celý týden, se dostavují už v New Yorku na letišti. A další hned po příletu do Varšavy, kde si Benji na hotelové recepci vyzvedává balíček s marihuanou, který si tam s předstihem poslal, aby se vyhnul bezpečnostní kontrole.

Trailer k filmu, zdroj: YouTube

V Polsku se bratranci připojují ke čtveřici dalších turistů. Pod vedením laskavého průvodce by měli v následujících dnech navštívit několik míst připomínajících systematickou snahu nacistů o vyhlazení židovského národa. V centru vyprávění však nestojí kolektivní paměť, nýbrž osobní vzpomínky a citový zmatek dvou mužů. Davidova obsesivně kompulzivní porucha, Benjiho deprese, narušený vztah mezi oběma. Jejich společná pouť odhaluje, jak může tíha minulosti i po desítkách let formovat psychiku jednotlivců. Historický kontext je důležitý především jako zrcadlo niterních zranění protagonistů.

Ve známých stopách

Jde o povědomý námět. Na podobnou výpravu do minulosti se vydal například Elijah Wood v dramatu Naprosto osvětleno podle stejnojmenného románu a vloni byl v českých kinech k vidění německo-francouzský film Rodinný poklad. Režisérka Julie von Heinz v něm zachytila vztah otce, jenž v dětství přežil Osvětim, a dcery traumatizované tím, že s ní o minulosti nikdo nechce mluvit. Situace se moc nezlepší ani poté, co spolu vyrazí na „zájezd za holocaustem“. Zatímco Heinz svou road movie natočila během zimních měsíců a v chladných, ponurých barvách, Eisenberg zvolil o poznání lehčí a prosluněnější pojetí. Na povrchu jde o svižnou konverzační komedii s introspektivním humorem v duchu Woodyho Allena, jejíž melancholické podtóny vnímáme díky neokázalé Eisenbergově režii spíš podprahově.

Kieran Culkin (vlevo) v roli nevyrovnaného Benjiho a režisér Jesse Eisenberg jako jeho spořádaný bratranec David, foto: Falcon

Dynamika mezi bratranci, kteří se navzájem zoufale potřebují a současně se nemůžou vystát, zas připomene „cestovatelské“ buddy movies z osmdesátých let jako Letadla, vlaky, automobily nebo Půlnoční běh. Benjiho excentrická povaha a potřeba neustále vtipkovat třeba o tom, že do bývalého koncentračního tábora jedou zrovna vlakem, kontrastují s Davidovou opatrností, společenskou neohrabaností a patologickým strachem z jakéhokoli ztrapnění. Jakkoli do určité míry představují typizované charaktery s lehce karikaturními rysy, jejich chování a konfrontace jsou zásluhou chemie mezi Eisenbergem a Culkinem živé a věrohodné.

Odstup a nadhled

Na Opravdové bolesti je obdivuhodná její pokora. Jednu z největších tragédií dvacátého století nevyužívá ke kýčovitému prozření hrdinů. Eisenberg tohle klišé filmů o holocaustu reflektuje skrze postavy. David a Benji věří, že je návštěva památníků, pozůstatků varšavského ghetta nebo vyhlazovacího tábora Majdanek zásadně promění – proto přece američtí turisté vyrážejí do střední Evropy. Ale jediné, k čemu výlet slouží, je zviditelnění složitosti jejich vztahu. Benji opovrhuje Davidovou stabilitou a současně se na ni spoléhá. Davida zase jeho přímočaré chování znejišťuje, ale zároveň mu trochu závidí, jak lehko si získává přátele.

Benji dokáže být extrémně otravný. Jako kdyby zůstal zaseklý v pubertě. Ale jeho hlavním problémem není necitlivost. Věci, které se mu dějí, naopak prožívá až příliš intenzivně. Oproti Davidovi, který každou větu a gesto prožene několika mentálními filtry, jsou jeho emoce syrové, nezpracované. Kieran Culkin zvládá přechody mezi manickou energií a depresivními útlumy s fascinující přirozeností. Organicky působí i jeho souhra s Eisenbergem, prostoupená chaotickou směsí lásky a napětí. Filmu pomáhá, že žádného z bratranců ani nelituje, ani neomlouvá. Jen zachycuje jejich snahu dojít navzdory rozdílům a zášti k alespoň částečnému smíření. S vlastními emocemi, blízkým člověkem i rodinnou historií.

Kieran Culkin (vlevo) a Jesse Eisenberg ve filmu Osudová bolest, foto: Falcon

Vrcholná scéna se příznačně neodehrává v táboře smrti, jak by se v zájmu co nejsilnější katarze nabízelo, nýbrž v židovské restauraci v Lublinu, kde celá skupina sedí u stolu, večeří a vzpomíná na své předky, zatímco v pozadí nerušivě zní melodie hebrejské lidové písně Hava nagila. Tíživost lokací, kde kdysi stály plynové komory a pece na spalování těl, Eisenberg nepodtrhuje ani formálně. Jeho silnou stránkou jsou hbité dialogy, ovšem zároveň ví, kdy scény nechat doznít, aby se na povrch dostala zranění, jež slovy popsat nelze. Na místech nasycených temnými vzpomínkami si kamera od herců drží odstup, jen střízlivě zaznamenává a výmluvné ticho pouze vzácně protnou teskné tóny Chopinových skladeb.

Jesse Eisenberg napsal a natočil malý velký film, v němž se pravda nevyjevuje v srdceryvných proslovech a citových výlevech, ale v mnoha nenápadných, dlouho doznívajících okamžicích, v nichž se střetává tragédie s fraškou. Podobný odstup a nadhled jsou možná nezbytné, abychom viděli, že jakkoli daleko do minulosti se vydáme hledat lék na prožívanou bolest, odstranit ji nakonec budeme schopni jedině tady a teď.

Plakát k filmu, zdroj: Falcon