Výtečným způsobem přeneslo Malé divadlo antického Herkula na krumlovské Otáčivé hlediště

Své síly letos spojili bývalý umělecký šéf Malého divadla a současně režisér Herkula Petr Hašek a nynější umělecký šéf scény, autor scénáře a dramaturg David Košťák. Ten vyšel z mýtu o Herkulovi, avšak oprošťuje jej o fatální drsnost antické tragédie a soustředí se na hlavního hrdinu a jeho okolí. V protagonistovi nachází mladíka dnešní doby, který chce poznat svého tátu, pečující maminka mu přijde trochu trapná a sám si připadá, že nikam pořádně nezapadá. To je vysvětlitelné poměrně logicky: Herkules je synem boha Dia a smrtelnice Alkmény. Na člověka oplývá až moc velkou silou, avšak bohem není. Je tedy tak trochu moc, i tak trochu málo.

Inscenace pod širým nebem Českého Krumlova bývají programově rodinné a Herkules to bere v potaz právě tím, že hrdina si hledá své místo ve světě. Otázky spojené s identitou a místem ve společnosti si  pokládáme všichni bez ohledu na gender a věk. Košťákovy postavy mluví současným jazykem, dialogy jsou vtipné a daří se mu nacházet nitky vztahující se ke světu současného diváka: je tu téma přátelství, vyskytuje se zde politická reprezentace v podobě antických božstev a jejich volebních preferencí, rodiče se mohou napojit na linku Herkulovy matky Alkmény.

Záběr z inscenace Herkules českobudějovického Malého divadla na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově, foto: Lucie Urban

Tvůrčímu týmu se podařilo vytvořit jímavé a výtvarně silné jevištní obrazy. Vtáhne nás mořský svět boha Poseidona, ohromí temnota Hádova podzemí i souboj Herkula s nadměrnou loutkou lva. To vše z dílny scénografa Jána Tereby. Vizuální stránka je zkrátka jasnou předností inscenace a genius loci scenérie zámeckých zahrad to vše ještě pozvedá. Pokud snad někomu z vás někdy ze vzpomínek vyvstane obraz Terebových nezapomenutelných velkých loutek dinosaurů z inscenace Ztracený svět, tak u Herkula se dostaví podobně blažený pocit.

Ondřej Běhan coby Herkules má možnost během své cesty na Olymp a zase zpátky projít uvědoměním, prozřením a vyzráním. V prvních chvílích potkáváme mladíka klátícího se ze strany na stranu, s pubertálním nábojem rozhazuje rukama, šklebí se a odmlouvá. Na konci hledíme na pevného muže, který hrdinství dokazuje především ve své lidskosti, dobrotě a odvaze postavit se na správnou stranu, po bok přátel a rodiny. Ondřej Běhan naplňuje oblouk postavy plynule a plně. Je hrdinou, s nímž chceme jít v příběhu dál a fandíme mu. Má energii potřebnou k soubojům, k vyburcování publika ke společnému skandování, k zavěšení se do vzduchu.

Anna Datiashvili v inscenaci Herkules českobudějovického Malého divadla na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově, foto: Lucie Urban

Kamarádem a věrným souputníkem se Herkulovi stává kentaur Cheiron v podání Jiřího Brnuly. Cheiron je postava perfektně vystavěného komického rázu – od textu, přes režijní vedení po přesné herecké naplnění. Brnulovi se totiž daří nacházet v poměrně expresivním hereckém výrazu nuance vytříbeně balancující komiku a nadsázku, aniž by sklouzávaly ke karikatuře. Brnula opětovně dokazuje, jak výraznou tváří českobudějovického ansámblu je.

Režisér Petr Hašek kombinuje nadsázku ve vedení hereckého výrazu, vycházející z laskavého odstupu vůči těžké řecké tragédii, s muzikálovým hyperbolickým gestem. Zároveň umí scénu zniternit a předat téma v jemném tónu. V inscenaci spolupracuje se sborem Veselé chvíle, s hudbou Davida Hlaváče a s texty Heleny Koblischkové, což v úhrnu staví energickou a poměrně komplexní hudební inscenaci.

Související článek

Othello na shakespearovských slavnostech: Výborné obsazení nezaručí kýženou katarzi

• Adéla Kalusová

Herkules v sobě integruje kvalitní práci všech složek tvůrčího týmu a vykazuje schopnost a dar předat divákovi poselství. Malé divadlo odvádí na Otáčivém hledišti práci, která strká do kapsy „velikou“ činohru již po několikáté a zaslouží si pozornost všech diváckých generací.