Zahájení Dvořákovy Prahy: Novosvětská hezky světsky

Zahajovací koncert Dvořákovy Prahy nabízí již tradičně dvě nejvýznamnější autorova díla amerického období: Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 105 a Symfonii č. 9 e moll, op. 95, „Z Nového světa“; jde nejspíš o Dvořákovy nejikoničtější orchestrální skladby vůbec. S tím se pojí i jisté nebezpečí, jaký druh interpretace umělci zvolí, aby v pojetí neupadli do patosu a díla neredukovali na obligatorní skladby.

Mnichovští filharmonici (Münchner Philharmoniker) patří mezi tradiční a zároveň nejlepší německé nebo dokonce evropské orchestry. Nabízí takzvaně klasický německý orchestrální zvuk. Totiž zvuk plný, hutný a kovový, který lahodí především hudbě romantické: od pozvolna vyšlehávaných emocí Richarda Wagnera, přes Brahmsovo absolutní hudební pojetí až po Brucknerovy symfonické velehory. Sečteno a potrženo: U Mnichovských filharmoniků mohlo dojít k tomu, že Dvořák tak nějak nedosáhne kýženého výsledku, neboť „zatěžkaný“ německý zvuk není dostatečně srdečný a jemný, nemá „slovanské srdce“. Výsledek samozřejmě byl – právě opačný! Ba, dokonce: Mnichovští filharmonici předvedli Dvořáka dramatického a velkolepého v takových intencích, že tím poslali pražské představy o hraní našeho nejvýznamnějšího symfonika někam hodně daleko.

Za dirigentským pultem stanul devětašedesátiletý jihokorejský dirigent a pianista Myung-Whun Chung. Pravidelně hostuje u nejdůležitějších orchestrů světa a interpretačně zanechal nejvýraznější stopu především ve Francii, Itálii, Německu a ve své vlasti. Chung má výborný cit pro rytmiku, dramatiku a pro živelnost hudby. Legendárním dnes už je dnes záznam díla Turangalîla-Symphonie francouzského poválečného skladatele Oliviera Messiaena (u něhož Chung studoval), kde skvěle porcuje neobvyklé zvuky této „mimozemské“ skladby. Připomenout se patří i Mahlerovké nahrávky a v diskografii mu nechybí ani Antonín Dvořák, kterého Chung natočil s Vídeňskými filharmoniky pro Deutsche Grammophon; byly zaznamenány pouze Třetí, Šestá, Sedmá, Osmá symfonie a obě serenády.

Záběr ze zahajovacího koncertu letošní Dvořákovy Prahy, foto: Dvořákova Praha – Petra Hajská

Postavou drobný Chung působí díky svému dirigentskému stylu často až neústupně. Obecně se však chová velice neokázale a skromně. V Praze si dokonce neodpustil zažertovat s umělci i posluchači a na chvíli se posadil na sólistovu židli. Ta náležela jednatřicetiletému španělskému violoncellistovi Pablu Ferrándezovi, vycházející hvězdě, jež nyní (u Sony) vydává desku s „královnou houslí“ Anne-Sophie Mutter. Technicky zdatný interpret vystavěl Dvořáka na virtuozitě: Zbavil jej patetičnosti a melancholie, servíroval vypjaté emotivní provedení s gradací v závěru koncertu. Ačkoliv jsme slyšeli vysoce expresivní hru plnou dynamických a tempových změn, Ferrández nepřešel do teatrálnosti, natož trapnosti. Mnichovské těleso mu bylo skvělým partnerem; Chung mírnil dynamiku zvuku tak, aby poskytl dostatečný prostor jednotlivým sólovým kreacím. Obdivovat jsme mohli i střední pomalou větu naplněnou sytým tónem, kde Ferrández, hrající zpaměti, nabídl momenty srdceryvné lyriky. Hru přítomné publikum odměnilo dlouhotrvajícím potleskem vestoje.

Vyprodaná Dvořákova síň Rudolfina, efektně nasvícená ze všech stran, po přestávce vyslechla „Novosvětskou“. Populární dílo tentokrát znělo jako živoucí, velkolepá a epická skladba, vystavěná na břitkých tempech a dynamických vrcholech. Slyšeli jsme promyšlenou interpretaci sofistikovaně vtahující do nitra hudby. Dirigent motivoval hráče skvěle kooperujícího orchestru k novým interpretačním možnostem. Chung nenechal vydechnout ani hráče, ani posluchače. Dosáhl dramatiky i v místech, kde ji obvykle neslyšíme, například v Largu, aniž to by ovšem postrádalo intimitu, kterou navodila excelentní sóla dřev a lesního rohu. Jihokorejec „Novosvětské“ vtiskl „nový svět“ velkolepých rozměrů. Nic na tom nemohly změnit nepatrné zvukové kazy, neboť hudba zůstávala strhující. Posluchači a posluchačky odměnili výkony dlouhotrvajícím potleskem vestoje a dočkali se i přídavku: Brahmsova Uherského tance č. 1 – Allegro molto, který prosvištěl jako uragán a zadal na další ovace. Organizátoři měli šťastnou ruku. Koncert rázem aspiruje na hudební událost podzimu.

Dvořákova Praha pokračuje až do 25. září 2022, kdy ji zakončí Symfonický orchestr Švédského rozhlasu v čele s dirigentem Danielem Hardingem a houslistkou Veronikou Eberle. Z programu zaujme například hostování Royal Philharmonic Orchestra s dirigentem Vasilym Petrenkem, který si přizve českého pianistu Lukáše Vondráčka, anebo koncertní provedení Dvořákovy Rusalky v podání České filharmonie, Pražského filharmonického sboru a sólistů. Recenzovaný koncert zaznamenaly kamery České televize a je možné si ho přehrát v iVysílání.