Artchiv: Sparta versus Slavia, kapitola 300. Rivalita napříč stoletími
Česko nezná větší sportovní událost, než je derby pražských „S“ mezi Slavií a Spartou. To platí už více než sto let a v nejbližší době se na tom nejspíše nebude nic měnit. V neděli napíše vzájemné soupeření Slavie a Sparty už 300. kapitolu a Artchiv se při této příležitosti ohlíží za kořeny a vývojem tohoto slavného duelu.
Rivalita dvou nejslavnějších českých fotbalových klubů dalece přesahuje hranice sportu a jejímu kouzlu propadla i řada významných osobností naší nedávné historie – od prezidentů, přes předsedy vlády, až po ty nejvýznamnější postavy kulturní scény. Semínko rivality zasadil už první vzájemný zápas odehraný před více než 120 lety, 29. března 1896, na pražské Císařské louce. Slávisté nastoupili v tradičních červenobílých barvách, sparťané pak oblékli černá trika s rudým „S“ na hrudi. Jediný gól zápasu vstřelila Sparta, ale kapitáni obou mužstev se nedokázali shodnout, zda bylo branky dosaženo regulérně, rozhodčí Rössler-Ořovský ji odvolal a zápas tak skončil remízou 0:0 – pochopitelně k velké nelibosti sparťanského mužstva.
Co je to derby a jak to začalo? Ukázka z dokumentu Letenský svátek (1991), zdroj: Archiv ČT K dalšímu střetnutí mělo dojít v listopadu téhož roku, do míče se ale vůbec nekoplo. Velkou část mužstva Slavie totiž tehdy tvořili gymnazijní studenti, kteří měli zakázáno účastnit se fotbalových utkání. K ředitelům jejich škol dorazilo anonymní udání a ti pak svým studentům zakázali k zápasu nastoupit. Autora udání se nepodařilo vypátrat, největší podezření ale padlo na sparťanské činovníky. Celý incident ještě více rozdmýchal rodící se rivalitu a antipatie. Obě pražská „S“ se pak dlouhých 11 let neutkala, což představovalo největší pauzu v dějinách derby.
Debata expertů nad průběhem 200. derby pražských „S“. Aktuality 1981, zdroj: Archiv ČT Vzájemný zápas postupem času získával na prestiži a zejména v období první republiky představoval po všech směrech významnou sportovní událost. Rivalita byla ještě umocněna tím, že hřiště obou klubů sídlila těsně vedle sebe na pražské Letné (o historii stadionů pražských „S“ jsme v psali v jednom z přechozích dílů Artchivu). Derby v té době obvykle přilákalo okolo 20 000 diváků z nejrůznějších společenských vrstev. Zdá se, že kouzlo derby (a fotbalu obecně) funguje bez ohledu na vzdělání, statut nebo povolání. Slávisté se tak dodnes mohou chlubit přízní druhého československého prezidenta Edvarda Beneše (který dokonce v mládí sešívaný dres i oblékal), ministra financí Aloise Rašína nebo celé řady herců – Martina Růžka, Vladimíra Menšíka, Miroslava Horníčka nebo Karla Effy, resp. spisovatelů – Bohumila Hrabala, Zdeňka Jirotky, či Ludvíka Aškenazyho. Ti všichni se v 60. letech podíleli na záchraně tehdy skomírajícího klubu. Mezi věrné fanoušky Slavie patřili i Miloš Forman a Miroslav Ondříček. Dres Sparty pak zase oblékal „král komiků“ Vlasta Burian, její fanklub spoluzakládal režisér Martin Frič a mezi fanoušky patřili herci Václav Voska, František Filipovský nebo Josef Bek. Asi nejznámějším fanouškem rudých z řad politiků byl nepříliš populární normalizační předseda vlády Lubomír Štrougal, který svou náklonností dělal Spartě tak trochu medvědí službu. Spojení na trase kultura-derby je možné sledovat dodnes, ať už skrze herce Davida Novotného či Jakuba Koháka, kteří přejí Spartě nebo prostřednictvím Jakuba a Davida Prachařových, fanoušků sešívaných.
Cesta trakařem ze Smržovky do Prahy jako výsledek nejslavnější slávisticko-sparťanské sázky. Reportáž se bohužel dochovala bez zvuku. Televizní noviny 1965, zdroj: Archiv ČT V nadsázce se říká, že derby rozdělí republiku na dvě poloviny (ostrá dělící čára klubové příslušnosti koneckonců leží i mezi autory tohoto článku), není tak překvapivé, že vzájemná rivalita se stává i hnacím motorem nejrůznějších sázek a „heců“. K tomu snad nejslavnějšímu došlo v roce 1965. Slavia tehdy hrála 2. ligu a sparťan Antonín Pavlíček se vsadil se slávistou Františkem Pacákem, že když se sešívaným povede při nejbližší možné příležitosti postoupit zpět do nejvyšší soutěže, odveze ho na derby do Prahy na trakaři až z daleké Smržovky. Slavii se postup podařil a Pavlíček dodržel svůj slib. Cesta dvojici zabrala celý jeden týden a nechyběly u toho televizní kamery.
Derby 1949 jako první stupeň na cestě ke změně tradičních názvů. Československý filmový týdeník 1949, zdroj: Archiv ČT Vzájemnou rivalitu nedokázala utnout ani komunistická diktatura, která oběma klubům nejrůznějšími způsoby házela klacky pod nohy. Sparta i Slavia musely změnit názvy a v průběhu 50. a 60. let tak diváci místo tradičního derby chodili na zápasy TJ Spartaku Praha Sokolovo proti TJ Dynamu Praha. Slávisté se dokonce museli na několik let vzdát tradičních červenobílých dresů. To už je naštěstí dávno minulostí a oba kluby se tak mohou těšit na 300. vzájemné klání. Jubilejní zápasy se zatím více daří červenobílým – v tom 100. odehraném v roce 1941 vyhráli vysoko 7:0, ve 200. o 40 let později pak 2:1. Po dalších čtyřiceti letech nás opět čeká kulaté jubileum. Kdo se bude radovat tentokrát?
