Artchiv: Vstup pouze bez plavek aneb nudismus v Československu
Venku plískanice, možná někde i padá sníh… Nejlepší, co můžete udělat, je dát si dobrý čaj či kávu a užívat si teplo domova. A možná právě proto – a také proto, že je konec roku a ten se nemá končit ve smutku – jsme věnovali další díl Artchivu subkultuře, spojené s létem, sluncem a vodou. Řeč je o nudistech.
Pokud bychom hledali počátky nudismu (nebo chcete-li spíše naturismu), museli bychom se vrátit do 19. století, a konkrétně do Německa. Kult těla, spojený především s duševní a fyzickou očistou, návrat k přírodě a souznění s ní se staly opozicí vůči akcelerující industrializaci a s ní spojenému zhoršení životního prostředí, potažmo zdraví. Do čela hnutí prosazujících léčebné účinky slunečních paprsků dopadajících na nahá těla se pasoval jistý Karl Wilhelm Diefenbach. Odkazoval se na jednu z prvních biblí nudismu – Kult nahoty z pera sociologa Heinricha Pudora. Po první světové válce v Německu vzniklo i organizované nudistické hnutí FKK (Freikörperkultur).
Reportáž o „sluneční pláži“ na Brněnské přehradě, zdroj: archiv ČT Během Hitlerovy éry se však německé nudistické hnutí stalo nežádoucím. Často bylo spojováno s homosexualitou a vzniklé pláže a parky byly zavírány. Jedním z jeho největších odpůrců byl Hermann Göring, jenž nudismus považoval za vyložené ohrožení německé kultury a morálky. Po druhé světové válce se naturismus rozšířil i na další kontinenty a bývá spojován třeba se vznikem hnutí hippies.
Do socialistického Československa nudismus pronikl na konci šedesátých let, v rámci liberalizace, to ovšem spíše jen informačně. Prakticky se začal objevovat v postupně ideologicky uvadajících osmdesátých letech, a to díky místním odvážlivcům, kteří se inspirovali při svých dovolených ve Východním Německu či na Balkáně. (Uplatňoval se „tradiční“ argument té doby: když to jde v jiných socialistických státech, proč by to nemohlo jít u nás.) Začaly vznikat neoficiální nudistické pláže, jedna z prvních byla v Praze na Šeberáku.
Reportáž o nudistické pláži na pražském Džbánu, zdroj: archiv ČT Opalování se v plné nahotě nebylo úplně pochuti některým úřadům a nudisté byli nejednou konfrontováni s Veřejnou bezpečností, tedy policií, řeklo by se dnes. Přístupová místa proto hlídala mládež za drobnou úplatu, a v případě hrozících potíží rychle upozornila nudisty, aby se oblékli. Nudismu/naturismu nenahrávalo ani nařízení platné v ČSSR až do roku 1983, podle něhož bylo koupání povolené pouze s řádným koupacím oděvem.
No, a pokud jste po přečtení článku a spatření přiložených videí i v nynějším zimním nečase dostali chuť vyrazit, odhodit svršky a užít si naturistické koupání, lze doporučit například krytý bazén v Sokole na pražských Vinohradech, kde si každé úterý večer můžete zcela nazí zaplavat.
Reportáž z nudistické pláže v Kunraticích, zdroj: archiv ČT 
