Cembalista Jean Rondeau přijíždí na Moravu a chystá velké dobrodružství
Šibalské pohledy a nedbalé kadeře nejsou hlavní předností tohoto mladého Francouze. Je to hra na cembalo, jíž boří všechny stereotypy. Na festivalu staré hudby Concentus Moraviae vystoupí hned dvakrát: jednou jako sólista, podruhé s loutnistou Thomasem Dunfordem.
Pokud jste si mysleli, že hra na cembalo je striktně ohraničena repertoárem nebo způsobem interpretace, bude pro vás hra tohoto „zlobivého kluka“ obrovským překvapením. Cembalo je specifický nástroj a jeho zvuk nelahodí každému. Ovšem právě bezprostřední virtuozita tohoto čerstvého třicátníka, okořeněná špetkou umanutosti, otevírá cembalo i mimo kruhy posluchačů staré hudby. A častokrát je to opravdu „jízda“. Žánr, který je považován za delikátní, je náhle podáván elektrizujícím způsobem. Je to právě Jeanova mladistvost, co všechnu tuhle senzaci způsobuje a slyšíte ji i v nejjemnějším úhozu. Tento způsob pojetí přitom neubírá nic na skutečnosti, že díla od autorů jako Rameau, Royer či Bach znějí pod jeho rukama skvěle. Rozdíl je v tom, že to není vážná hudba kdesi z minulosti, ale snaží se k nám mluvit zvukem a podáním dneška.
Pusťte si video, jež vzniklo k albu Vertigo, zdroj: YouTube, foto: Warner Classic – Baghir Je to trochu cembalový rock’n’roll, což se někomu nemusí líbit. Údiv v nejednom případě lehce přechází do pohoršení. Není však k tomu vážný důvod. Vždyť i při ostentativním odhazování uhlazenosti a patosu nechybí Rondeauovi ryzí virtuozita – a také vřelost, vášeň, poetika. Tomu všemu dá zaznít v nástroji, jenž pod jeho rukama uhrančivě zpívá, aniž by byl přeestetizovaný. Viz třeba album Jeana Rondeaua Vertigo (nahrávka vyšla u společnosti Erato v roce 2016), na níž hráč interpretuje dva mistry francouzského baroka, Josepha-Nicolase-Pancrace Royera a Jeana-Philippa Rameaua. Život tryská ze všech jeho nahrávek; z Bacha i ze Scarlattiho, nebo i z desky Nevermind, na níž se Rondeau s dalšími hudebníky přibližuje jazzu. Řekl by snad někdo, že cembalo může být hip? Může!
Jean Rondeau & Thomas Dunford a skladba Jupiter, zdroj: Youtube, foto: Parlophone Records Ltd. – Oleksandra Rusanova Festival Concentus Moraviae nabídne, jak již bylo řečeno, dva koncerty Jeana Rondeaua; sólový recitál v pondělí 14. června na zámku v Milovicích nedaleko Kyjova a o den později, v úterý 15. června, v kostele sv. Václava v Tišnově, severně od Brna, kde vystoupí společně s loutnistou Thomasem Dunfordem. Pondělní setkání nabídne díla již zmíněných Rameaua a Royera, kromě toho Rondeau představí dalšího francouzského skladatele Françoise Couperina. Lákavý je i úterní koncert; spolupráce s o tři roky starším loutnistou Thomasem Dunfordem totiž přinesla úžasně barvité album Barricades (vloni jej vydala společnost Erato).
Jean Rondeau uvedl pro The New York Times, že když hrají s Thomasem Dunfordem, stávají se v tu chvíli „jednou osobou“. V Tišnově nabídnou sondu do staré francouzské hudby. Ale nenechte se mýlit, bude to „jiný“ zvuk; v něčem současný, ale s respektem k bohatosti dané hudby. Oba koncerty jsou příležitostí setkat se s oběma „výrostky staré hudby“, ale především poznat hudbu způsobem, který je více než mimořádný!
Concentus Moraviae 2021 potrvá až do 26. září. Slibuje skvělé zážitky! Třeba belgicko-tuniskou zpěvačku Ghaliu Benali společně s rakouskou interpretkou na violu da gambu Rominou Lischka a belgickým kontrabasistou Vincentem Noiret 10. června v Hustopečích. Chorály ve staročeštině („jak se dělá český chorál podle husitského receptu“) můžete vyslechnout v podání Tiburtina Ensemble 17. června na zámku Rájec-Jestřebí. Německou houslistu a flétnistku Annu Fusek, rezidenční umělkyni letošního ročníku Concentus Moraviae, máte možnost vidět a slyšet 20. června na zámku v Jaroměřicích nad Rokytkou. Představí se s dalšími hudebnicemi a hudebníky z uskupení La Cosmologie de la Poire v komponovaném programu Kosmologie hrušky. A ano, bude se improvizovat!
Nenechte si toto moravské dostaveníčko hudby ujít! Kultura konečně žije!
