ČT art uvádí: Anita Ekbergová: Ta mladá žena ve fontáně z Felliniho Sladkého života
Pozdně barokní fontána di Trevi patří ke známým římským památkám. Ovšem popkulturní proslulost jí „zařídil“ Felliniho film Sladký život. Ikonický záběr se švédskou divou Anitou Ekbergovou, jejíž postava do fontány vstoupí, náleží k dokladům vlivu filmu na vnímání reality. Jmenované herečce je věnován italsko-švédský dokument, jejž v české premiéře nyní uvádí ČT art.
Anita Ekbergová (1931–2015) vyhrála Miss Švédsko. Následně se marně pokoušela uspět jako modelka ve Spojených státech. Naštěstí pro ni si jí povšimli filmaři. Vedle Grety Garbo a Ingrid Bergmanové šlo o třetí švédskou herečku, jež „dobyla svět“. Na Anitě přitahovala vyzývavost gest, mimiky a pohybů, z dnešního hlediska spíše křečovitá, ale tehdy vlastně přirozená a žádaná. Italský režisér Federico Fellini použil Ekbergovou coby určitý společenský symbol.
Její role ve Sladkém životě (1960) byla sice vedlejší, dramaticky vlastně bezvýznamná, ale nesmírně závažná dopadem sdělení. Ekbergová zosobňovala marnivost a titulový sladký život, „dolce farniente“ – sladké lenošení coby životní styl. Sama sebe ovšem rodačka z Malmö prezentovala jako talentovanou herečku. A Fellini z ní dokázal cosi vykřesat – nejen ve Sladkém životě, nýbrž i v povídce z povídkového filmu Boccaccio ´70 z roku 1962.
V předloňském dokumentu Anita Ekbergová, dívka ve fontáně jsou kromě ikonických scén použity i stařičké reportážní záznamy, kde Anita přemýšlí o údělu krásné ženy, jejímž jediným kreditem je právě krása, či uvažuje o přispění jejích rodičů k nastoupené kariéře. Zazní dotazy tehdejších novinářů, poznámky bulvárních fotografů, připojeny jsou komentáře nynějších odborníků, jež „fenomén Anita“ hodnotí zpětně. Zazní třeba výmluvný postřeh: „Milovala život, milovala muže, provázely ji skandály, ale nikdy se nesnažila o to, aby byla někým jiným než sama sebou.“ V jednom záběru se Ekbergová nakloní, aby mohla přečíst jména slavných mužů, kteří se jí dvořili: Tyrone Power, Frank Sinatra, Robert Mitchum… Spiklenecky nedopoví, zda se jí dvořili úspěšně.
Dokument Anita Ekbergová, dívka ve fontáně ovšem tak trochu mate. Jistě, pojednává o milnících hereččiny kariéry, ale současně se tváří, jako by zaznamenával přípravu hraného filmu o ní. Zatímco modelka a herečka Monica Bellucciová (viz filmy Maléna, Zvrácený, Proměna nebo Umučení Krista, kde ztělesnila Máří Magdalenu), oslovená jako ideální představitelka Anity, hraje sebe samu, režiséra, jenž s ní probírá úskalí zamýšlené role, ztvárňuje pro nás anonymní herec coby plnohodnotnou postavu nazvanou „režisér“.
Snímek je tím pádem nevšední i proto, že ukazuje, jak se Bellucciová pokouší vniknout pod kůži své hrdince, jak ohmatává její cítění a mentalitu a zvažuje, jakými prostředky Anitu postihnout, co zdůraznit a co naopak potlačit. Ekbergovou jako bychom tu pozorovali ze dvou úhlů: jednak skrze její filmové úlohy a prostřednictvím bulvárních médií, když pro ně pózuje a poskytuje bezobsažné rozhovory, jednak skrze vhled její předpokládané představitelky, která se svěřuje, co ji na Ekbergové přitahuje a čím je naopak znechucena.
Tuto rovinu snímku Anita Ekbergová, dívka ve fontáně lze pokládat za jakýsi ilustrovaný kurs vypovídající o procesu herecké tvorby a vedoucí k pochopení a k následnému podmanění si příslušné postavy, navíc člověka kdysi reálně žijícího. Monika Bellucciová zauvažuje: „Představ si, že se žena jako Anita v padesátých letech navleče do šatů kněžského střihu.“ A postava režiséra k tomu doplňuje: „Vždycky jsem si tě představoval v Anitiných šatech, připadám si jako ve snu.“
Ekbergová tu vystupuje coby typická kráska své doby (v postižení tohoto fenoménu Bellucciovou poněkud znevýhodňuje nejen její fyzický vzhled s ostře řezanými rysy, nýbrž i postupující věk – blíží se jí šedesátka), avšak současně se osobnost Anity stává náročným hereckým úkolem. Výmluvná je hned první otázka Bellucciové, zda chystaný snímek bude pojednávat o Sladkém životě, s nímž je Ekbergová především spojena, na což režisér odvětí, že protagonistkou bude právě a pouze Ekbergová. A dotazy rovněž směřují na Bellucciovou, jako by se měl porovnávat osud dvou filmových hvězd, ačkoli každá z nich vyznává jiné hodnoty a navíc patří do odlišných dob. Ostatně Monika si klade otázku: „Měly bychom se rády, kdybychom se někdy potkaly? Staly by se z nás přítelkyně?“
Plakát k filmu Anita Ekbergová, dívka ve fontáně, repro: ČT
Anita Ekbergová, dívka ve fontáně /The Girl in the Fountain (Itálie / Švédsko, 2021, stopáž 61 minut)
Režie: Antongiulio Panizzi, scénář: Paola Jacobbiová, Camilla Paternòová, kamera: Alessandro Chiodo, hudba: Max Casacci, střih: Danilo Galli.
Vysílá ČT art 14. prosince 2023 ve 22:45 hodin.
