ČT art uvádí: Robin Williams byl osamělý vlk v tundře zábavního průmyslu
Dokument nazvaný Robin Williams – smát se až k slzám, který ČT art premiérově vysílá ve čtvrtek 23. listopadu, portrétuje proslulého amerického komika a herce, jehož svého druhu specialitou bylo, že snad v každém filmu vyhlíží úplně jinak než v těch ostatních. Tuto svoji schopnost však nedostal zadarmo.
Pilná režisérka a střihačka Roxane Schlumbergerová má bohatou filmografii. Ohlas vyvolala například svým nedávným aktivistickým cyklem Klimatická krize (u nás na CS Mystery), avšak věnuje se i natáčení portrétů známých osobností jak politického a podnikatelského, tak uměleckého světa – ČT od ní uvedla portrét Whoopi Goldbergové.
V případě dokumentu o Robinu Williamsovi hned na počátku vyprávění filmařka sděluje, že navzdory věhlasu věčně rozverného komika se jednalo o citlivého, snadno zranitelného muže sužovaného depresemi. Její přístup lze místy označit za lehce bulvární, protože více než Williamsův herecký vývoj ji zajímá jeho soukromí včetně tří manželství. Však také do vyprávění začleňuje řadu ukázek ze zábavních pořadů, kde Williams hlásá, jak úžasně si žije. Bohužel jeho filmy – i ty nejznámější – jsou připomínány hlavně verbálně, v doprovodných komentářích, ve svědectvích jeho přátel i hercových vzpomínkách.
Glenn Closeová a Robin Williams v roce 1982 ve filmové adaptaci románu Johna Irvinga Svět podle Garpa, foto: Warner Bros.
Škola nočních klubů
Narodil se 21. července 1951 v Chicagu do dobře situované rodiny manažera Fordovy automobilky a bývalé modelky. Herectví studoval v New Yorku, ale prosadil se v San Franciscu a Los Angeles, kde vystupoval v nočních klubech. Někdy až nevybíravě útočné skeče si psal sám. Právě tuto zkušenost si později pochvaloval, když se v jednom rozhovoru svěřil: „Spokojení diváci jsou pro mě vším. Když jsem vystupoval na jevišti, vnímal jsem každé hnutí, každou reakci. Mohl jsem volně improvizovat, když jsem cítil, jak publikum reaguje. Před kamerou jsem trochu svázaný, musím se spolehnout na režiséra, který je vlastně mým prvním divákem. Ale že to funguje i tady, vím od té doby, kdy se celý štáb rozesmál a museli jsme natáčenou scénu opakovat.“ V dokumentu pak zaznějí i tato jeho slova: „Všude byste měli říkat DÍKY ZA ZASMÁNÍ. Jelikož tragédie na stojáka vám sál nevyprodá.“
Zkušenost z nočních klubů znamenala užitečnou průpravu, zejména se naučil dokonale zacházet s hlasem. Podobně jako Peter Sellers, nesmrtelný představitel geniálně nešikovného komisaře Clouseaua z volné série o Růžovém panterovi, také Robin Williams našel zálibu v převlecích, hlasových proměnách či nabývání nové a dosud netušené identity.
Robin Williams ve filmu Mrs. Doubtfire – táta v sukni (1993), foto: 20th Century Fox
U nás se s ním nejprve seznámili návštěvníci kin, kteří v průběhu devadesátých let mohli obdivovat jeho herectví ve filmech Čas probuzení (1990), kde představoval psychiatra prosazujícího léčbu i zdánlivě beznadějných případů, Král rybář (1991), v němž ztělesnil dojemně bezbranného pomatence, jenž žije ve světě podivných přeludů, či Mrs. Doubtfire – táta v sukni (1993). Zde předvedl parádní výstup: vedle prvotřídních hlasových extempore, spojených s jeho účinkováním v dabingu, přichází do vlastní rodiny převlečen za vychovatelku. Vážnější polohu mu nabídlo drama Dobrý Will Hunting (1997), kde představuje psychiatra, jenž se snaží pomoct sice vzpurnému a asociálnímu, přitom vlastně geniálnímu mladíkovi.
Robin Williams na jevišti. Z filmu Robin Williams – smát se až k slzám, foto: Archiv ČT
Že je mistrem řečových extempore, prokázal už v komedii z vietnamské války Dobré ráno, Vietname (1987). Jeho rozhlasový spíkr pouští do éteru gejzíry slov, nad nimiž žasne i velitelství. Bohužel český dabing nezvládal všechnu bohatost jeho projevu, takže výsledkem byla ukřičenost. Tento film by možná mohl být jakousi protiváhou slavné morbidní komedie M.A.S.H. (1970), která se odehrávala v polním lazaretu za korejské války, ale že se tak nestalo, to zapříčinil nikoli Williams, nýbrž konvenční zápletky. Williams sice postihl svého zprvu bezstarostného, sebevědomého hrdinu, jak si uvědomuje stále zřetelněji hrůzy války, ale celé vyprávění zanechávalo dojem spíše matný.
Robin Williams na jevišti. Z filmu Robin Williams – smát se až k slzám, foto: Archiv ČT
Už toho bylo příliš
Po roce 2000 Williamsův věhlas uvadá, spokojuje se s drobnějšími úlohami (například ve sci-fi sérii Noc v muzeu si zahrál prezidenta Teddyho Roosevelta), svůj hlas propůjčuje animovaným postavám. Otevřeně promlouvá o své (naštěstí překonané) drogové závislosti. Mnohá svědectví zmiňují jeho psychickou rozkolísanost: vyslechneme například tvrzení, že každý komik je osamělý – a Williams prožíval tuto samotu ještě trýznivěji. Sám ji komentoval: „Komik je něco jako osamělý vlk v tundře zábavního průmyslu.“
Robin Williams v jednom z posledních filmů, které natočil: Letos Vánoce nebudou (2014), vlevo Joel McHale, foto Entertainment One
11. srpna 2014 obletěla svět zpráva, že spáchal sebevraždu. Ohledání mrtvého vyloučilo, že by jednal pod vlivem alkoholu nebo jiných drog. Na dobrovolném odchodu ze života se valnou měrou podílela lékařská diagnóza, podle níž trpěl Parkinsonovou chorobou, k níž se přidružila takzvaná demence s Lewyho tělísky. Williamson si nepochybně uvědomoval začínající příznaky, byť je i před svými blízkými tajil. Kombinace s depresemi se však ukázala být osudnou.
V závěru dokumentu spatříme řadu osobností, které jej obdivovaly a nyní mu děkují, že se mohly zařadit mezi jeho přátele: Jackie Chan, Billy Crystal, Ben Kingsley, Ben Stiller…
Plakát k dokumentu Robin Williams – smát se až k slzám, foto: Archiv ČT
Robin Williams – smát se až k slzám / Robin Williams: Laugh Until You Cry (Velká Británie, 2022, stopáž 57 minut)
Scénář a režie: Roxane Schlumbergerová.
ČT art 23.listopadu ve 23:25 a 26. listopadu 2023 v 01:00 hodin
