ČT art uvádí: Jamie Lee Curtisová – slavná dcera slavných rodičů stojící na vlastních nohách
Když se řekne filmová série Halloween, pak se téměř automaticky vybaví odvážná hrdinka, odhodlaná vzdorovat smrtícímu ohrožení. Opakovaně ji ztvárnila americká herečka Jamie Lee Curtisová. Právě této ženě je věnován dokument, který ČT art v tuzemské premiéře odvysílá ve čtvrtek 21. září od 23:05 hodin.
Francouzský dokument nazvaný Jamie Lee Curtisová – výkřik svobody v Hollywoodu začíná právě připomínkou prvního hereččina snímku Halloween, který režisér John Carpenter natočil v roce 1978. Režisérku jmenovaného portrétu, Valérii Jourdanovou, u nás dosud neznáme: ve svých předchozích šesti filmech se věnovala uplatnění žen, sebepoznání, historickým i společenským průzkumům, vesměs spojeným s událostmi ve Francii. Do oblasti filmu, navíc amerického, se vydala poprvé. Vybrala si Curtisovou, nejspíš i proto, že skrze ni mohla ukázat, jak rodinné i profesní prostředí spojené s natáčením filmu, a tudíž také s všudypřítomným zájmem veřejnosti, ovlivňuje život každého, kdo tak vyrůstá.
Umím nejen vyvražďovačky
Jamie Lee Curtisová se narodila 22. listopadu 1958 hercům Janet Leighové a Tonymu Curtisovi. Oba patřili mezi hvězdy své doby. Leighovou asi nejvýrazněji proslavil Alfred Hitchcock, když ji nechal zemřít v pověstné sprchové scéně ve filmu Psycho (1960). Curtis hrál v úspěšných thrillerech i komediích (například Útěk v řetězech, 1958; Někdo to rád horké, 1959; Velké závody, 1965). Však také v úvodu vyprávění zaznějí výmluvná slova: „Vyrůstala ve stínu hereckých hvězd se vším, co k tomu patřilo – s dostatkem luxusu, výstřednostmi, ale také s rodinnými rozvraty a novými sňatky.“ Rodiče se rozvedli, když Jamie Lee byly čtyři roky, a dívenka – spolu se svou starší sestrou – byla předána matce. Otce pak vídaly ojediněle.
Měla svým způsobem štěstí. V dětském věku se jí vyhnuly nástrahy filmařského světa, nedopadla na ni předčasná sláva, s níž by se neuměla vyrovnat, v dospívání nepropadla alkoholu ani jiným drogám. Maminka se s ní sice ráda pochlubila, když byla pozvána do nějakého televizního pořadu, ale Jamie Lee se před kamery musela prodrat sama. Zprvu dostávala drobné úlohy, které si sotva vybavíme – mimo jiné v seriálu o inspektoru Columbovi: dotyčná epizoda se u nás vysílala jako Případ vysokého IQ (1977). Nicméně postupně se propracovala k hlavním rolím, za něž získala i ocenění v podobě Zlatého glóbu.
Jamie Lee Curtisová ve filmu Dokonalí z roku 1985, foto: Archiv ČT
Skutečnou filmovou kariéru jí nastartoval zmíněný režisér John Carpenter, když hledal vhodnou představitelku do prvního Halloweenu. Jamie Lee si přitom nebyla jista ani svým typovým obsazením, ani předvedeným výkonem, nicméně Carpenter byl spokojený. Nízkorozpočtový projekt za 320 tisíc dolarů utržil přes sedmdesát milionů – a muselo uplynout ještě několik let, než Jamie Lee přesvědčila, že dokáže uspět i jinde než ve vyvražďovačkách. V Záměně (1983) se s komediální vervou zhostila role podnikavé prostitutky, jež protagonistům, kteří se stali hříčkou v sázce dvou nudících se boháčů, pomůže zjednat nápravu.
Definitivně získala uznání díky zlodějské komedii Ryba zvaná Wanda, též uváděné jako Ryba jménem Wanda (1988). Scénář k ní sepsal a současně hlavní roli si zajistil John Cleese, jeden z členů legendární komediální skupiny Monty Python. Prý si pochvaloval, jaký má Jamie Lee smysl pro humor i nadsázku.
Důstojné stárnutí
Mohla tedy být spokojená s dosavadním průběhem své kariéry. Přesto ji začaly sužovat deprese, vytvořila si závislost na uklidňujících lécích. Deptalo ji přesvědčení o vlastní ošklivosti, o příliš chlapeckých rysech v obličeji, o nedokonalém chrupu. V dokumentu spatříme nejen dávné rozmluvy s ní, ale hlavně záznamy jejích vystoupení v různých zábavních či diskuzních pořadech, v nichž komentuje svůj vzhled. Můžeme si tak její tvrzení porovnat napříč desetiletími. Uvědomíme si, jak elegantně i nenuceně zvládla proces stárnutí, aniž by hledala úlevu ve věčném omlazování. V tomto ohledu ji nejspíš napomáhá i spokojené manželství s muzikantem, hercem i režisérem Christopherem Guestem, které trvá už bezmála čtyři desetiletí.
Ani ona neunikla módě aerobiku, módních tělesných cvičení, po nichž má tělo zpevnit a zesvalnatět. „Zmužnění“ se odrazilo i na charakteru přijímaných rolí – v thrilleru Modrá ocel (1989) si zahrála policistku schopnou si zjednat respekt ve světě neurvalých mužů. Novou vlnu popularity jí zajistila akční komedie Pravdivé lži (1994), kde si zahrála po boku Arnolda Schwarzeneggera.
Současně však opět přiznávala problémy: jednak špatně zvládala odloučení od dvojice adoptovaných dětí, když se až příliš často věnovala natáčení, jednak se ujala svého otce, jenž propadal alkoholismu a bludům, ačkoli ji otcovi blízcí podezírali z prospěchářských, zištných úmyslů.
Jamie Lee Curtisová v hororu Halloween H20 z roku 1998, foto: Alamy / ČT art
Atraktivních rolí postupně ubývalo. Proto pokaždé kývla na účinkování v halloweenské sáze, která se jí stala opěrnou jistotou. Vzpomíná, jak ji na jednom z ročníků canneského festivalu vyčinil montypythonovský režisér Terry Gilliam. Řekl jí, aby se věnovala tomu, co sama považuje za nejdůležitější, a neohlížela se po tom, co si myslí nebo očekávají ostatní. Takže začala – nikoliv bez úspěchu – psát knížky o dětech a někdy i pro děti. Do češtiny zatím nebyla přeložena žádná.
Snímek, poutavě přibližující zákruty umělecké dráhy Jamie Lee, však nestihl zachytit její velkolepý návrat ve fantasmagorické sci-fi podívané o prolétávání nespočetnými paralelními světy Všechno, všude, najednou (2022). Za svou samorostlou, lakonicky výřečnou „babičkovskou“ hrdinku získala svého prvního Oscara, byť za vedlejší roli. Nebyla jediná oceněná – na tenhle titul se snesla sprška cenných sošek za nejlepší film, nejlepší režii, nejlepší herečku v hlavní roli atd. Budoucnost ukáže, zda se jí podařilo tento nenadálý úspěch rozumně zužitkovat…
Jamie Lee Curtisová v roce 2020, foto: Erik Tanner – Getty Images / Archiv ČT
Jamie Lee Curtisová – výkřik svobody v Hollywoodu / Jamie Lee Curtis, un cri de liberté à Hollywood (Francie, 2022, stopáž 51 minut)
Scénář a režie: Valérie Jourdanová, hudba: Alex Aledji, Christophe Allemand, střih: Coline Beuveletová.