ČT art uvádí: Šílený Mel a pan Gibson. Portrét herce a režiséra, který zápasí s běsy

Tak o tomhle pánovi vypráví francouzský dokument Šílený Mel a pan Gibson, který vznikl vloni a nyní jej v české premiéře uvádí ČT art ve čtvrtek 14. září od 23:05 hodin. Název odkazuje jak k proslulé postapokalyptické sérii o „šíleném Maxu“, která Gibsonovi zjednala celosvětový věhlas, tak ke Stevensonovu hororu o „rozdvojené“ duši váženého lékaře, v níž se skrývá i vražednické monstrum. Gibsonův portrét natočil režisér Bruno Sevaistre (* 1966), od něhož jsme loni v únoru mohli vidět jiný pozoruhodný snímek – Úžasného pana Belmonda (2016).

Nynější portrét se opírá zejména o početné rozmluvy, jež americko-australský herec, režisér, filmový producent a scenárista s irskými předky v průběhu své herecké i režisérské kariéry poskytl. Průběžně zazní i komentář přibližující některé události, které jej jednou vynesly na vrchol slávy, jindy na pokraj prokletí. Ostatně hned první otázka začleněná do příběhu se týká protagonistovy pověsti: Je opravdu tím chlapíkem, který vás vyděsí k smrti, jak oznamoval jeden novinový titulek?

Úspěch & neklid

Ačkoli vyrůstal a do školy chodil v Austrálii, narodil se 3. ledna 1956 ve městě Peekskill, které je vzdáleno pětatřicet mil od New Yorku. Do Austrálie se Gibsonovic rodina přestěhovala, když mu bylo dvanáct. Jeho postoje, později označené za kontroverzní, formovalo rodinné prostředí. Melův otec patřil mezi ultrakonzervativní křesťany, novodobé papeže dokonce vnímal coby uzurpátory, kteří se prosadili díky zednářům podporovaným židy. V Sydney začal dospívající chlapec navštěvovat katolickou školu, ale spolužáci se mu posmívali. Přisvojil si tedy pózu jakéhosi třídního šaška, aby svým chováním budil pozornost.

Zjistil, že mu to jde v dramatickém kurzu, a nastoupil na National Institute of Dramatic Art v Sydney. V roce 1977, ještě jako student, debutoval ve filmu Summer City a inkasoval honorář čtyři sta dolarů. V sedmasedmdesátém rovněž promoval. Věnoval se pak divadlu ve State Theatre Company of South Australia v Adelaide a – natáčel. V dubnu 1979 vstoupil do kin Šílený Max scenáristy a režiséra Georga Millera. Byl to pro třiadvacetiletého Gibsona naprostý zlom. Rázem se zařadil mezi filmové hvězdy. Poprvé se tu představil v poloze, která jej nejvíce proslaví, totiž samotářského muže, jenž ve světě ovládaném zlem bojuje za spravedlnost.

Záhy se Gibson dočkal i nabídek vážnějších – Peter Weir jej obsadil hned do dvou po sobě následujících dramat. V Gallipoli (1981) jej přiměl nahlédnout do zkrvavělého bláta první světové války, v Roku nebezpečného života (1982) ho proměnil v novináře, jenž zažívá brutální převrat v Indonésii, kde je vystaven tlakům svědomí, nakolik má zůstat nezúčastněným pozorovatelem. Zdálo se, že štěstěna Gibsona v kariéře provází na každém kroku. Přesto jej sžíral stěží ovladatelný neklid. Zaháněl jej pitím. Hrozícímu rodinnému rozvratu se pokusil čelit pobytem na osamělém ranči, od nejbližšího velkého města, Melbourne, vzdáleném stovky kilometrů.

Vydržel to celé dva roky, než se vrátil před kamery. V roce 1987 povstala první část dalšího – vedle Šíleného Maxe – mimořádně oblíbeného cyklu, a sice Smrtonosná zbraň (její další, zřejmě již poslední pokračování Gibson chystá na rok 2025). Na rozdíl od smrtelně vážného Šíleného Maxe nyní coby policista Riggs, stejně rozervaný jako sám jeho představitel, uplatnil i komediální nadsázku a začlenil ztřeštěné nápady, s nimiž se vrhal do nebezpečných situací.

Ježíši, ty víš…

Pozvolna se schylovalo k okamžiku, kdy se Gibson vedle produkčních aktivit – mimo jiné Hamlet (1990), v němž ztvárnil titulní roli – rozhodne ujmout i režijní taktovky. Již ve svém druhém snímku, který režíroval (debutoval roku 1993 dramatem Muž bez tváře), historickém velkofilmu Statečné srdce (1995), čerpajícím ze skotského boje za samostatnost, se projevuje Gibsonova snaha postihnout dobové reálie ve vší jejich brutalitě. Prozatím je vychvalován, získává pět Oscarů – včetně nejcennějších za nejlepší film a nejlepší režii.

Jenže jeho další historický velkofilm Umučení Krista (2004) od začátku vzbuzoval pochybnosti. Třeba již rozhodnutím nahradit angličtinu jazyky, jimiž se mluvilo v oné době (tedy latinou a aramejštinou). Navíc byl v živé paměti skandál se Scorseseho novozákonním dramatem Poslední pokušení Krista (1988) a Gibsonova tvrzení, že hodlá co nejvěrněji evokovat hrůzy provázející tento biblický příběh, utvrdila případné producenty v přesvědčení, že to bude brutální záležitost (a byla…). Nakonec musel vložit vlastních třicet milionů dolarů, aby svůj vysněný projekt mohl realizovat. Po uvedení do kin si vyslechl obvinění z antisemitismu, neboť zobrazení židovských soudců prý bylo příliš ponuré a zaujaté…

Mel Gibson při natáčení Statečného srdce (1995), kde se chopil kromě hraní i režie, foto: archiv ČT

Polemiky zachvátily tisk i televizní vysílání. Odezva pronikla i do animovaného seriálu South Park, který docela přesně postihl způsob tehdejšího osočování. Napětí a stres Gibsona opět pohltily. Když byl zatčen v opilosti, rval se s policisty a navíc vykřikoval protižidovská hesla – třeba že židi jsou odpovědní za všechny války světa. Omluvil se sice za nevhodné chování i výroky, slíbil, že alkoholu se ani nedotkne, ale umělcova ostrakizace pokračovala; Hollywood jej odepsal, manželka opustila.

V takovémto rozpoložení režijně připravoval Apocalypto (2006), popisující rozpad mayské říše a opět mluvený původními, tentokrát indiánskými jazyky. Získal uznání, ovšem Gibsona dostihlo další odsouzení, které jako by stvrdilo jeho násilnickou povahu: Na veřejnost unikla nahrávka telefonické hádky s přítelkyní; Gibson opět skončil před soudem. Hodně lidí se mu začalo vyhýbat. Kontakt s ním udržovaly jen někteří, někdy přitom jedinci se značně odlišnými hodnotovými měřítky – třeba herci Jodie Foster či Danny Glover (oba v minulosti několikrát stanuli po jeho boku i před kamerou).

Snímek Šílený Mel a pan Gibson svého protagonistu výslovně neodsuzuje, spíše jím prosakuje zklamání a snad i smutek. Ale drží mu palce, obdivuje, že navzdory potížím, které si sám zavinil, neztrácí naději a houževnatě pracuje dál. Gibson pořád hraje, byť bohužel v druhořadých filmech. Vedle toho ovšem připravuje ambiciózní projekty, třeba Vzkříšení Krista, jímž hodlá navázat na svůj předešlý kristovský snímek. To jediné snad má hojivou sílu…

Mel Gibson ve znělce 50. ročníku MFF Karlovy Vary v roce 2015. Na karlovarském festivalu herec získal rok předtím Cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii, zdroj: YouTube