ČT art uvádí: Denzel Washington superstar, která myje nádobí a vynáší odpadky

Černošští herci – stejně jako ti s původem indiánským, asijským nebo hispánským – se v hollywoodské kinematografii prosazovali jen zvolna a obtížně. Dlouho se museli spokojovat s druhořadými úlohami převážně sloužících, případně padouchů, ať již s vážným podtextem, nebo v komediální nadsázce. Vlastně jen přihrávali bělošským hvězdám v titulních rolích. Přesně takový osud potkal i první černošskou nositelku Oscara (Hattie McDanielová za film Jih proti Severu, 1939), jež se i při slavnostním udílení cen musela pohybovat výhradně v prostorách určených „pro barevné“.

Prvním černošským hercem, jenž se vymanil z podřízeného postavení, byl až (vloni zesnulý) Sidney Poitier. Teprve on se prosadil v rolích sebevědomých, rázných mužů, kteří díky svým schopnostem získávají uznání v bělošském světě – stačí si vybavit dva snímky z roku 1967: V žáru noci a Hádej, kdo přijde na večeři. Však také Poitierovi bylo později vyčítáno, že prezentoval bělošskou, nikoli černošskou morálku.

Denzel Washington v titulní roli filmu Malcom X (režie Spike Lee, 1992), foto: PictureLux /archiv ČT

Teprve v další generaci nastoupili černošští umělci, kteří jako významnou hodnotu prosadili i svou barvu kůže. Patří mezi ně Denzel Washington. Jeho loňský francouzský televizní portrét, který režírovala Sonia Daugerová pod názvem Denzel Washington – americký vzor, uvozuje úryvek z dramatu Glory (1989). Ten se odehrává za americké občanské války v černošské jednotce, vesměs poskládané z bývalých či uprchlých otroků. Dva takoví vojáci si tam povídají, co dělali v civilu. Jeden z nich utrousí, že kandidoval na prezidenta – neúspěšně. V době oné války, ovšem ještě i v době natáčení, vyznívala taková představa dosti absurdně; ale uplynulo jen několik let, než byl prvním americkým černošským prezidentem zvolen Barack Obama.

Od Bronxu raději pryč

Jak v dokumentu zazní, Denzel Washington svůj úspěch založil na jednoduché myšlence: Získat bělošské publikum, a přitom se nezpronevěřit vazbě na afroamerickou společnost.

Narodil se 28. prosince 1954 v Mount Vernon (stát New York). Vyrůstal v rodině protestantského (letničního) pastora, avšak rodiče se záhy rozvedli. Malý Denzel si uvědomil, že skutečný život se neřídí hesly a zásadami, jež otec hlásal. Po přestěhování na předměstí New Yorku měl Denzel obávanou kriminálnickou čtvrť Bronx téměř za rohem – a jejím svodům neodolal. Matka jej proto raději poslala do soukromého internátu daleko odtud. Mladík zvažoval studia různých oborů (mimo jiné medicíny, práv či žurnalistiky), než převážil zájem o herectví.

Denzel Washington a režisér Spike Lee na propagační fotografii pro film z roku 1990 Mý lepší blues, foto: Universal / Getty Images /archiv ČT

Uspěl na divadelní scéně a prosadil se v televizních seriálech, například v letech 1982 až 1988 hrál lékaře v St. Elsewhere, který se u nás nikdy nevysílal. A následovaly první úspěchy ve filmech renomovaných režisérů. Na počátku stojí postava jihoafrického aktivisty a bojovníka proti apartheidu Stevea Bikoa, jehož po zatčení policie vyslýchala natolik krutě, že následkům zranění podlehl. Richard Attenborough, proslavený třeba Gándhím (1982), mu ve Volání svobody (1987) svěřil právě tuto roli. Washington si za ni vysloužil nominaci na Oscara, kterého o dva roky později skutečně získal za již zmíněný snímek Glory. Zatím to bylo ocenění „jen“ za vedlejší roli. Dalšího Oscara, tentokrát za hlavní úlohu, dostal za Training Day (2002). Počet jeho oscarových nominací vystoupal v průběhu let na rovnou desítku, naposledy za Macbetha (2022).

To, že se Washington prosadil, nebyla náhoda. Vedle strhujícího talentu disponuje vůlí pečlivě studovat každou svou postavu, zvláště pak ty, v nichž ztělesňuje skutečné historické osobnosti. Proto až uhrančivě zazářil jako Malcolm X ve stejnojmenném filmu (1992) režiséra Spikea Leea. Vynikající rovněž byl coby boxer nespravedlivě uvržený do vězení (Hurikán v ringu, 1999), drogový boss (Americký gangster, 2007) nebo až sebevražedně odvážný pilot v thrilleru Let (2012). Značnou popularitu mu zjednala série Equalizer (2014, 2018, 2023), v níž hraje mlčenlivého bijce, který opakovaně bere spravedlnost do svých rukou.

Jsem jen obyčejný muž

Velkou pozornost dokument věnuje snímku Malcolm X. Přibližuje jeho genezi, Washingtonovo sžívání se s rolí rozporuplného, k islámu i násilnostem se hlásícího protagonisty, ale také ohlasy, jaké svým výkonem herec vyvolal; výjimkou nebyla tvrzení, že svého hrdinu idealizuje a obhajuje. Mimořádná je rovněž postava obhájce bělošského gaye ve Philadelphii (1993). Jako by sděloval veřejnosti: jestliže já jsem schopen přijmout homosexuála, vy byste mohli přijmout černé lidi. A své poslání bere vážně i ve skutečnosti: nadějné mladé černochy podporuje i finančně, aby se mohli snáze prosadit.

Washington režírující snímek Příběh Antwona Fishera; září 2002, Hollywood, foto: Entertainment Pictures / Archiv ČT

V devadesátých letech Washington přestává být „jen“ hercem hlavních rolí. Stává se osobností širšího dopadu. Zosobňuje člověka, jenž žije obyčejný život bez skandálů. V médiích se promyšleně představuje jako „muž v domácnosti“, ochotný vynést odpadky nebo umýt nádobí. Zaujme dokonalým vzhledem a vybraným oděvem. Uvědomuje si důležitost mediální prezentace.

Washingtona v dokumentu spatříme v pestré koláži hereckých příležitostí od počátku až do současnosti, vyslechneme si rozhovory, které poskytl, aby v nich komentoval nejen sám sebe, ale také postavy, které ztělesnil. Režisérka portrétu Donia Daugerová nejen vybrala početné ukázky z Washingtonových filmů a jeho oscarové triumfy, ale rovněž připomněla předešlá přebírání Oscarů černošskými herci – jak Hattií McDanielovou, tak Sidneyem Poitierem. A také zachytila, jak Washington vášnivě odmítá srovnávání se svými předchůdci: „Říkali mi, že jsem druhý Poitier, ale pro mě to byla ta nejrasističtější věc, co jsem slyšel. Nemůžou nás přece takhle srovnávat jenom proto, že jsme oba černí, a to jim stačí. Jednou provždycky rozhodnou, kdo jsme, zaškatulkujou nás a hotovo, jsme pro ně jeden jako druhej.“