ČT art uvádí: Hrdinové Stevea McQueena neztratili schopnost uhranout
Osud mu nedopřál dlouhý život, rakovina jej v padesáti letech zabila. Stačil však za sebou nechat plejádu rolí, na něž se nezapomíná. Není tedy divu, že v „nekonečném“ cyklu Hvězdy stříbrného plátna, který ČT art uvádí, nesmí epizoda o něm chybět. Premiérově na ni dojde v sobotu 28. prosince ve 22:35 hodin.
Pistolník Vin ze Sedmi statečných (1960) je vyhublý, málomluvný dlouhán s pomněnkově modrýma očima, občas obdařený chápavým úsměvem, s jakým shlíží na dění kolem sebe. Tenhle western Steva McQueena proslavil, vystupoval v něm jako teprve začínající, ale přece jen již uznávaná hvězda, obroušená díky téměř nekonečné televizní sérii Wanted: Dead or Alive (1958–1960), rovněž westernové. Bohužel pamětihodný cyklus Seriál o seriálu, který na přelomu šedesátých a sedmdesátých let českým divákům zpřístupnil aspoň ukázky z americké televizní tvorby, ji pominul. Takže úvodním dílem, v němž jsme McQueena mohli spatřit, bylo právě až Sedm statečných, jeden z prvních westernů, které po roce 1948 pronikly do tuzemské distribuce.
Jeho postavy se často podobají právě Vinovi, navíc k nim ještě přistupuje vytrvalost a snaha uspět za jakýchkoli okolností, ať již prchají z německého zajateckého tábora, vydávají se na cestu pomsty, jezdí zdivočele autem nebo hasí hořící mrakodrap. I milostná zápletka se musí proplétat napínavým dějem, než dospěje ke svému rozuzlení.
McQueen ve své neslavnější roli pistolníka Vina ze Sedmi statečných, foto: Archiv ČT
Studený odchov
Steve McQueen (1930–1980) prožil obtížné dětství. Otec rodinu brzy opustil a matka – zřejmě prostitutka závislá na alkoholu a neschopná se o děcko postarat – dala chlapce na výchovu k příbuzným. Už ve třinácti letech se dostal do problémové party a jako člena pouličního gangu ho umístili do výchovného ústavu zvaného Chlapecká republika. Odtud vedla po několika letech jeho cesta k námořní pěchotě. Na začátku padesátých let odstartoval v New Yorku hereckou kariéru. Nikdy se však neproměnil v „rebela bez příčiny“, jak jej tehdy ztělesňovali Marlon Brando či James Dean. McQueen jako by měl všechen vzdor a výbušnost ukryté někde na dně duše, navenek si vystačil s úspornými gesty, nepoužíval výrazovou expresi či gesta niterné rozvrácenosti.
Herec Steve McQueen, foto. Archiv ČT
Definitivně se prosadil právě díky Sedmi statečným. Vznik díla provází řada „veselých historek z natáčení“, třeba ty o řevnivosti mezi Yulem Brynnerem, jenž se považoval za hlavního z celé sedmičky a Steva obviňoval, že chce veškerou diváckou pozornost strhnout na svou stranu. Vadilo mu, že McQueen postavu Vina domýšlí drobnými detaily, třeba nasazováním klobouku, prý prosadil i některé výmluvné repliky, dobře doplňující celkový povahopis. Daleko lépe než ze slov přizvaných „mluvících hlav“ vyrozumíme z filmových ukázek, jak herec figuru Vina modeloval.
Obdobně postupoval u dalších důležitých děl lemujících jeho tvůrčí dráhu – ať běží o válečné drama Velký útěk (1963), Bullittův případ (1968), nebo dokumentující vhled do velkého závodu Le Mans (1972), v nichž bravurně a vlastnoručně řídí rychlá auta. To ostatně byla jeho celoživotní záliba.
Steve McQueen ve filmu Le Mans, foto: Archiv ČT
Já kráčím životem sám…
Od svých (nejen filmových) partnerek si udržoval odstup, dával jim najevo, že se nemíní citově poutat, postupně si vybudoval image drsného chlapíka, jenž žije jen svou prací (ať již je jakákoli) a svými koníčky. Dřímaly v něm nějaké niterné běsy, které si vybíjel pitím – ostatně několikrát byl zatčen za jízdu v opilosti. Během natáčení lupičské romance Útěk (1972) však úplně propadl kouzlu své herecké kolegyně Ali MacGrawové, do níž se bezhlavě zamiloval nejen proto, že mu to předepisoval scénář. Ztřeštěná, až jakoby pubertálně nevycválaná láska mu však dlouho nevydržela, společné soužití se záhy rozpadlo.
Steve McQueen se svou hereckou a načas i životní partnerkou Ali MacGrawovou, foto: Archiv ČT
A zřejmě nejen na plátně pokračoval v linii osamělých hrdinů, kteří málokdy narazí na spřízněnou duši. Většinou se jednalo o kasovní trháky, které pokryly i strmě narůstající McQueenovy honoráře: viz Motýlek (1973) o nezdolné touze po svobodě, který se do zdejších kin dostal, zatímco Skleněné peklo (1974), spadající do vlny katastrofických podívaných, bylo odmítnuto jako příliš drastické a děsící, neboť by prý mohlo narušit důvěru ve výškově domy – myšleno tím paneláky – stavěné u nás.
Steve McQueen ve filmu Skleněné peklo, foto: Archiv ĆT
McQueena dočasně přestalo bavit herectví založené na opakování téhož typu. Naordinoval si několikaletou přestávku. Vrátil se k nepoznání změněný, když – zarostlý a vousatý – ztělesnil ústřední roli v adaptaci Ibsenova dramatu Nepřítel lidu (1978). Postihl zahořklost nepochopeného muže marně usilujícího o změnu svého okolí. A pak ještě následovaly dva westerny Tom Horn a Lovec (oba 1980), jejichž hrdiny – stejně jako jejich nemocného představitele – stíhá únava i bezvýchodnost. Jsou tak výrazně vzdáleni činorodým postavám jeho nejslavnějších titulů! Přesto tvoří důstojnou tečku za obdivuhodnou kariérou.
McQueen v nevšední roli ve filmu Nepřítel lidu, foto: Archiv ČT
Zbývá upozornit, že nejde o první dokument, který Česká televize o tomto herci uvádí. Před bezmála třiceti roky to byl Steve McQueen – muž, který se nebál riskovat, z těch novějších můžeme jmenovat tituly Já, Steve McQueen nebo společně a Ali MacGrawovou epizoda z cyklu Ikonické páry Hollywoodu.
Plakát k dílu o McQueenovi ze série Hvězdy stříbrného plátna, foto: Archiv ČT
Hvězdy stříbrného plátna – Steve McQueen / Stars of the Silver Screen – Steve McQueen (Velká Británie, 2015, stopáž 43 minut)
Režie: Lyndy Savilleová, scénář: Henry Darke, Cal Seville.
ČT art uvádí 28. prosince 2024 ve 22:35 hodin.
