ČT art uvádí: Katharine Hepburnová – herečka, která si v Hollywoodu uměla prosadit svou

Katharine Hepburnová (1907–2003) se narodila v Connecticutu a měla štěstí na rodinné zázemí, jež přiblížila těmito slovy: „Tatínek byl urolog a jako jeden z prvních veřejně přednášel o nebezpečí pohlavních nákaz. Maminka patřila mezi feministky. Vedla kampaň za práva žen a prosazovala volební právo pro ženy a plánované rodičovství. Na začátek století to byly dost šokující názory.“ Mladičkou Katharine formovaly jak umělecké záliby pěstované v rodině, tak svobodomyslná výchova. Se smíchem přiznávala, že jí nebylo cizí žádné darebáctví a že si dokonce přála být klukem – k pohoršení okolí se nechala ostříhat nakrátko. Během studií na vysoké škole se zcela osamostatnila.

I takto osvícená rodina však podléhala středostavovské morálce – o některých traumatických událostech, jež se v ní odehrály (třeba o sebevraždách), se nesmělo mluvit, měly být jednoduše vytěsněny z paměti. Zejména otec – jakkoli zastával tolerantní postoje – vedl rodinu tvrdou rukou, nesmlouvavě a jakoby bez citu, dnes by si zřejmě vysloužil obvinění z násilnictví a psychického teroru.

Herečka, která znala svou cenu: Katharine Hepburnová, foto: Clarence Sinclair Bull/Getty Images, zdroj: IMDB

Mohla si klást podmínky

Začátky na jevišti neměla Katherine snadné. Nejednou byla propuštěna z angažmá, když se chovala konfrontačně, navíc ani svěřenou úlohu často nezvládala, snadno prý ztrácela sebekontrolu, začala drmolit a pištět. Ale časem se zklidnila a příznivý divácký ohlas ji vedl k tomu, že zaslala své fotky do Hollywoodu – a byla pozvaná na zkušební záběry. Dopadla v nich na výtečnou a režisér George Cukor jí svěřil rovnou hlavní roli v milostném melodramatu Rozvodová záležitost (1932). Pod Cukorovým vedením natočila i další filmy, některé zdařilé. Ovšem musela se vyrovnat i s řadou neúspěchů, když diváci odmítali její „mužatkovité“ hrdinky. Věřili, že zosobňuje samu sebe, a nebyli daleko od pravdy.

Přesto se pozvolna prosadila jako představitelka silných, nesmlouvavých žen, jež hájí své zájmy, i když jim to málokdy přináší štěstí – ať již se jednalo o historické postavy, mezi něž patřila třeba Marie Stuartovna (1936), nebo o děvčata ze současných zbohatlických rodin – sem náleží Příběh z Filadelfie (1940), jímž se definitivně prosadila.

Katharine Hepburnová a Humphrey Bogart ve snímku Africká královna z roku 1951, zdroj: IMDB

Dosáhla takového postavení, že si mohla klást podmínky, a to nejen finanční, kdy vedle honoráře žádala i podíl na zisku. Ovlivňovala výběr námětů i obsazení, zasahovala do scénářů, kupovala autorská práva. Dovedla zužitkovat i svůj přibývající věk: excelovala v úlohách stárnoucích, osamělých, avšak výřečných žen – k nejznámějším náleží Africká královna (1951), Lev v zimě (1968) a na sklonku kariéry Na Zlatém jezeře (1981).

Z vážné, k dojemnému melodramatu často posouvané polohy se mnohokrát úspěšně vymanila, když prokázala smysl pro komediální nadsázku. V budoucnu opakovaný typ samostatného, mírně potřeštěného děvčete ztělesnila poprvé v bláznivé komedii Leopardí žena (1938). Pojednává o nesmělém profesoru paleontologie, který prožije neuvěřitelná dobrodružství se svou přítelkyní. Hepburnová vzpomíná: „Byl to můj druhý film s Cary Grantem… a první s leopardem. Chtěla jsem se s leopardem sblížit, dokud mě jednou nechtěl kousnout. Cary byl mnohem rozumnější – za každých okolností si držel odstup.“

Parťák Spencer Tracy

Také další proslulá konverzační komedie z roku 1942, v tuzemských kinech promítaná jako Nejprve stvořil ženu (ČT ji ovšem uvedla pod názvem Žena roku), jí poskytla podobně hubatou příležitost, tentokrát zasazenou do novinářského prostředí. Poprvé se zde setkala se Spencerem Tracym, svým nejčastějším hereckým partnerem. Vztahy mezi nimi daleko přesáhly rámec pouhého přátelství, ale Spencer nikdy neopustil svou rodinu a Katharine jeho rozhodnutí plně respektovala.

Jejich první shledání prý bylo napjaté. Katharinu polévala tréma, podle vlastních slov stála jak trdlo a Spencer se tvářil nasupeně. Údajně měl pronést: „Jak bych mohl točit film se ženskou, která má špínu za nehty, nevyhraněnou sexualitu a na sobě pořád kalhoty?“ Přesto se právě tento snímek stal prvním z jejich devíti společných filmů. Hrávali partnery s nabroušeným jazykem, snažící se jeden druhého přitisknout ke zdi, zvláště když oba byli právníky jako ve filmu Adamovo žebro (1949). A po celou dobu kolem nich marně kroužili bulvární novináři, lační vypátrat nějakou pikantérii. O Tracyho alkoholismu samozřejmě věděli.

Jejich postavy i oni sami postupně stárli, jejich potyčky pozvolna ztrácely svou nabroušenost, až jejich filmový (a zřejmě i osobní) vztah vyústil v moudré, vyrovnané soužití, jaké předvedli ve snímku Hádej, kdo přijde na večeři (1967). Tady už naposledy sehráli rozumné, tolerantní a chápající rodiče, které přesto nepříjemně překvapí, že by si jejich dcera měla vzít černocha – a dokonce jej přivede ukázat. V polovině roku 1967 ovšem Spencer Tracy zemřel – sedmnáct dní po dotočení jmenovaného filmu nepřežil infarkt.

Říkejte mi Kate

Dokument Říkejte mi Kate, který nyní uvádí ČT art, se nespoléhá jen na hereččiny osobité výpovědi, jichž se naštěstí v archivech dochovalo dostatek. Kdysi prohlásila: „Také bych ráda vyvrátila některé drby. Nemám Parkinsona. Ten třes hlavy jsem zdědila po svém dědovi. Utlumit ho pomáhá whiska. Problém je v tom, že člověk, když není dost opatrný, utlumí v sobě všechno, nejen třes.“ Proslula také výrokem, že ani čtyři Oscary jí nijak nepomohou při praní prádla.

Katharine Hepburnová v dokumentu Katharine Hepburnová: Říkejte mi Kate, zdroj: archiv ČT

Snímek si vypomáhá si svědectvími příbuzných a přátel, přidává vzpomínky kolegů (například Anthonyho Hopkinse či Jane Fondové) i jejich potomků, mimo obraz zaznějí osvětlující komentáře. Značnou pozornost věnuje hereččiným uměleckým začátkům a přibližuje, jaké vládly poměry a co obnášely večírky i přítomnost ještě slavnějších hvězd (zejména mužských), zvyklých, že si mohou dovolit cokoli. Provází nás leckdy křivolakými osudy jedné tvrdohlavé, cílevědomé umělkyně, jež nikdy neslevila ze svých požadavků a zvyklostí. Navykla si prosazovat svá pravidla, a to nejen ve vztahu ke Spenceru Tracymu, ale třeba také k dlouholeté osobní asistentce. Nikdy se neohlížela na panující zvyklosti, nezajímalo ji, jaké jsou představy o „správných mravech“.

Zbývá doplnit, že Katharine nemá nic společného se svou neméně slavnou jmenovkyní Audrey Hepburnovou, která se ostatně narodila v Belgii a do Ameriky pronikla až v dospělém věku. Před kamerou se společně nikdy neocitly.

Plakát k dokumentu Katharine Hepburnová: Říkejte mi Kate, zdroj: archiv ČT