ČT art uvádí: Když Judy Garlandovou zachraňoval třetí z jejích celkem pěti manželů

Spletité životní osudy této umělkyně přiblížily jak hrané projekty (Judy), tak dokumenty – z toho, co vysílala ČT, jmenujme seriál Ikonické páry Hollywoodu, kde dotyčná byla vidět po boku svého nejčastějšího režiséra (a manžela) Vincenta Minnelliho (1903–1986). Aktuálně je v nabídce České televize snímek Sid a Judy, jejž má na programu ČT art ve čtvrtek 8. srpna 2024 od 22:25 hodin. Ten Garlandovou zastihuje po boku v pořadí jejího třetího manžela, Sidneye Lufta (1915–2005), filmového a televizního producenta. Manželů vystřídala celkem pět, za posledního se provdala tři měsíce před smrtí.

Judy Garlandová (1922–1969) v dětském věku. Foto: archiv ČT

Garlandová byla impulzivní, vznětlivou, ale i mnohdy pochybující umělkyní. Navykla si užívat zklidňující i povzbuzující léky, což se jí stalo osudným. S hvězdnou slávou se obtížně vyrovnávala – a stejně těžce snášela ústup ze slávy. Proslavily ji hrdinky na pomezí dospívání a rané dospělosti. Přiznávala, že hereckou nebo pěveckou průpravou neprošla, cizí jí byly rovněž noty, jak zazní ve jmenovaném dokumentárním portrétu hned na počátku. Do všeho se vrhala velmi spontánně.

Dokument Sid a Judy má značnou výpovědní hodnotu. Prozrazuje, jak mnohé slavné herecké osobnosti (Judy od mládí patřila mezi ně) byly vázány smlouvami s velkými studii, která si z nich učinila poslušné opičky. Diktovala jim, jak mají vypadat, kolik vážit, jak se mají prezentovat, jaký typ rolí dostanou. Proměnily se ve zboží s mizernými právy. Dokud tyhle „objekty“ na veškeré požadavky bez výhrad přikyvovaly, žily si ve zlaté kleci. Judy se takto – matčiným prostřednictvím – upsala studiu MGM na patnáct let…

Dokument je koncipován především jako vzpomínání Judy Garlandové, korigováné snahou Sidneye Lufta jí pomáhat, když Judy vinou lékových závislostí i měnících se nálad přestávala zvládat běžné životní úkony. Získávala totiž pověst člověka, jenž nedokáže plnit uzavřené dohody, tím méně sliby. Někdy až nadbytečnými verbálními sděleními prolínají ukázky z jejích jak nejslavnějších filmových rolí (muzikály Čaroděj ze země Oz, Setkáme se v St. Louis, Pirát, Zrodila se hvězda…), tak z hudebních čísel; dochovaly se rovněž rozhlasové pořady. Své vzpomínky poskytla například její dcera Liza Minnelliová, sama též herečka a zpěvačka. A nadto: mnohomluvné komentáře vyplňují mezery v toku vyprávění a překlenují či objasňují dění, jež není obrazově zpodobněno.

Sidney Luft a Judy Garlandová, fotografie k dokumentu Sid a Judy. Foto: archiv ČT

Když se počátkem padesátých let Judy Garlandová vyvázala z područí MGM, hrozilo zhasnutí její kariéry. Ovšem melodrama Zrodila se hvězda (1954), na jehož produkci se podílel zmiňovaný Sidney Luft, a za něž obdržela oscarovou nominaci, ji nakrátko vrátilo do hvězdných krajin. Publikum silně dojímal příběhem dívky, které slavný herec dopomůže ke slávě – a ona o něj později obětavě pečuje, když muž propadne alkoholu…

Zatímco u audiovizuálních materiálů s Garlandovou bylo z čeho vybírat, u Lufta byly k dispozici pouze písemné záznamy. V těchto pasážích se snímek ocitá na hraně hrané rekonstrukce, když Luftovy promluvy nechává pronášet profesionálním hercem (obdobný postup byl uplatněn i v nedávno v dokumentu Skutečný Charlie Chaplin). V Sid a Judy tvůrci navíc připojili kreslené statické partie, jakési ilustrace, a to tehdy, nechtěli-li opakovat několik málo záběrů s Luftem, jež měli k dispozici.

Jestliže jsme v minulosti mohli nabýt dojmu, že principy dokudramatu se týkají výhradně zpodobnění historických událostí a jejich protagonistů, tak titul Sid a Judy dokládá, že týž princip je uplatnitelný i v dokumentech o umělcích a umělkyních.

Judy Garlandová & rodina. Foto: archiv ČT