ČT art uvádí: Portrét Dennise Hoppera, jehož jízda Hollywoodem nebyla bezstarostná
Rebel bez příčiny, Bezstarostná jízda, Apokalypsa, Modrý samet… Dnes ikonická díla americké kinematografie, na nichž se podílel herec Dennis Hopper. Jeho život plný touhy po svobodné tvorbě i drogového rauše představí další díl cyklu Hvězdy stříbrného plátna, který ČT art uvádí v premiéře v sobotu 7. září od 23:10 hodin.
Amerického herce a režiséra Dennise Hoppera jsme v našich končinách mohli spatřit již v dobách, kdy jeho kariéra prudce stoupala vzhůru. Na počátku sedmdesátých let zakoupila československá distribuce několik zahraničních filmů, dokonce již byly otitulkovány, avšak na plátna běžných kin se nikdy nedostaly – vadila jejich svobodomyslnost. Jedním takovým byl snímek Easy Rider, přeložený jako Bezstarostná jízda. Později se sem tam objevoval ve filmových klubech nebo v pražském archivním kině Ponrepo.
Bezstarostná jízda (1969) okamžitě proslavila oba autory, kteří svůj projekt financovali, sepsali k němu scénář a hráli v něm. Jedním z nich byl Peter Fonda, druhým Dennis Hopper, který se navíc ujal režie. Na rozdíl od Fondy, jenž vyrůstal v rodině slavného filmového herce Henryho Fondy a stejně jako sestra Jane rebeloval proti rodinné i společenské přetvářce, pocházel Hopper z chudého prostředí, potýkal se s mnoha niternými běsy a jeho životní dráha byla mnohem více křivolaká. Nicméně místo narození mu mohl leckdo závidět – na svět přišel v polovině května roku 1936 v Dodge City, což bylo městečko na někdejším Divokém západě, později proslavené četnými westerny.
Bezstarostná jízda: Motorky, Dennis Hopper, Peter Fonda… a film, který navždy zachytil atmosféru šedesátých let, foto: Archiv ČT
Na houpačce
Už jako mladý osvědčil houževnatost i cílevědomost, úspěšně se věnoval sportu i výtvarnému umění, ale nejvíce jej přitahovalo herectví. Chyběla mu odborná průprava, ale díky nespornému nadání záhy vynikl i v uznávaném souboru Pasadena Playhouse, kde si ho povšimli hledači talentů z televize i filmu. Nebylo mu ještě dvacet let, když po boku Jamese Deana zazářil v Rebelovi bez příčiny coby hrdinův záporný protiklad. Hráli pak spolu i v Deanově posledním filmu Obr. Vyhráno však umělecky neměl: Dlouho se musel spokojovat s druhořadými úlohami zejména ve westernech, účinkoval v televizních seriálech. Mihnul se v řadě děl, která můžeme znát z kin nebo z televize (Přestřelka u O.K. Corralu, Frajer Luke, Synové Katie Elderové, Nebezpečná rychlost).
U svých nejambicióznějších projektů se však postavil i na druhou stranu kamery. Odjakživa chtěl uspět jako režisér, který si vydobude nezávislost. Poprvé se mu to povedlo: v Bezstarostné jízdě. Napodruhé, ve snímku Poslední film, ztroskotal. Oběma případům se dokument podrobně věnuje, byť nikoli v rozsahu, jaký by si zasluhovaly.
Kultovní Easy Rider neboli Bezstarostná jízda, foto: Archiv ČT
V Bezstarostné jízdě Hopper zachytil ducha doby – postihl, čím na sklonku šedesátých let žili mladí lidé toužící existovat nezávisle na pravidlech společnosti. Ukázal, jaké hodnoty vyznávali i jakým drogám holdovali, a vystihl jejich hudební vkus. Jako by tu ožil odkaz deanovského Rebela bez příčiny, natočený ovšem s daleko větší dávkou bezprostřednosti i realizačního umu. Bezstarostná jízda se stala diváckým hitem, vydělala snad stonásobek toho, co do ní Hopper vložil.
Zato Poslední film (1971), vzdávající hold posedlosti tvorbou, který měl potvrdit Hopperovu výjimečnost, narazil na odmítnutí publika i kritiky. Z tvůrce se rázem stala persona non grata a musel si na živobytí i placení dluhů vydělávat přijímáním úloh i ve slaboduchých počinech.
Hopper ve snímku Poslední film, který sám režíroval, foto: Archiv ČT
Druhý herecký dech
Teprve v druhé půli sedmdesátých let se vrací důstojně na scénu. Přijímá nabídku Francise Forda Coppoly a zařazuje se do herecké sestavy přelomového válečného dramatu z vietnamské války Apokalypsa (1979), kde si zahrál postavu fotoreportéra. Je to podobně náročný projekt, jakým byl Poslední film, ale Coppola po mnoha realizačních potížích přece jen (a triumfálně!) uspěl. Natáčení bylo natolik vyčerpávající a stresující, že takřka všichni zúčastnění se ocitli na pokraji psychického kolapsu. A Denis Hopper znovu upadl do kolotoče lemovaného alkoholem a drogami, opět – stejně jako o patnáct let dříve – přestal být spolehlivý, zase se vynořila hrozba předčasného konce herecké kariéry.
V roli fotografa ve filmu Apokalypsa, foto: Archiv ČT
Když prošel léčbou, zaujal hrůzně groteskní studií maniakálního zločince v Lynchovu Modrém sametu. Jako by se tu zhmotnily noční můry, které jej sužovaly, jako by teprve nyní dostal příležitost zbavit se jich. Potvrdil, že různě závislé padouchy lze zvládnout jen v plně střízlivém stavu. Nicméně se snažil, aby znovu neupadl do škatulky padoucha – kromě toho, že byl schopen ztělesňovat sadisty a jiné zlosyny, herecky se dokázal prezentovat i v jiných polohách (například v dramatu Umírající zvíře). Jako režisér nikdy nepřekonal svůj debut, naposledy štáb vedl v roce 1994 při natáčení nevalné komedie Námořní policie.
Dennis Hopper ve filmu Modrý samet, foto: Archiv ČT
Postupem času někdejší rebelství v Denisu Hopperovi vyprchalo, v závěrečné fázi své dráhy se stal spořádanou figurou v bezbřehém filmovém podnikání. Osudnou se mu stala rakoviny prostaty – podlehl jí několik dnů po svých čtyřiasedmdesátých narozeninách.
Na ČT artu uváděný portrét vznikl v roce 2020 v rámci „nekonečného“ cyklu Hvězdy stříbrného plátna (databáze IMDB dosud registruje 196 dílů). Postupuje podle jednotného schématu – v přísné chronologičnosti líčí osudy protagonisty. Staví přitom jak na obsáhlých komentářích, které vysvětlují důležité okolnosti, tak na četných ukázkách z filmů.
Dennis Hopper v dokumentu Uneasy Rider z roku 2016, foto: ZDF
Hvězdy stříbrného plátna – Dennis Hopper / Stars of the Silver Screen – Dennis Hopper (Velká Británie, 2020, stopáž 45 minut)
Režie: Lyndy Savilleová
