ČT art uvádí: Z Barbarelly feministkou! Herečka Jane Fondová – sexbomba, rebelka, aktivistka

Česká televize v minulosti některé dokumenty o Jane Fondové již odvysílala (Občanka Jane Fondová, Jane Fondová a Joan Baezová v Hanoji). Kladly důraz na její společenskou, potažmo politickou angažovanost, neboť herečka bouřila proti válce ve Vietnamu a zastávala vyhroceně levicová stanoviska. Díl z cyklu Hvězdy stříbrného plátna na to jde trochu jinak. Už proto, že výpovědi samotné protagonistky tu zcela chybějí, jak je zvykem u všech dílů tohoto cyklu.

Rychlá kariéra

Z portrétu se například dozvíme, že Henry Fonda se k potomkům choval odtažitě. Navíc se jejich matka psychicky hroutila, až skončila na psychiatrickém oddělení a následně spáchala sebevraždu. Děti se to dozvěděly teprve v dospělosti, do té doby věřily, že ji postihlo selhání srdce. A nikdy se nesmířily s macechou, která byla jen o málo starší než ony a s níž se otec záhy oženil. Doposledka se snažil předstírat harmonické rodinné zázemí. Dcera však procházela složitým dospíváním, vztekala se a trpěla poruchami v příjmu potravy.

Jane studovala balet i herectví. Živila se ovšem modelingem, pěkné tělo vystavovala na odiv třeba v časopise Vogue. Už od studií a poté i profesně pendlovala mezi Francií a Amerikou (jejím prvním manželem by francouzský režisér Roger Vadim; později se provdala a rozvedla ještě dvakrát). Ovšem americký divadelník Lee Strasberg z proslulého Actors Studia ji přesvědčil, že by svým hereckým talentem neměla mrhat. Od otce se nikdy podobné podpory ani podobného pochopení nedočkala.

Jane Fondová ve westernu Dívka ze Západu, foto: Archiv ČT

Stanula tedy na divadelních prknech, zanedlouho však převážilo herectví před kamerou. Už rané filmy ze šedesátých let jí zjednaly mimořádnou popularitu (do tuzemských kin dorazily se značným zpožděním). Představovala v nich buď naivku, která se nakonec prosadí v mužském světě (komediální western Dívka ze Západu), nebo svobodomyslnou dívku (v komedii Bosé nohy v parku se provdá za konzervativního manžela), případně nadpozemskou komiksovou hrdinku, obětavě rozdávající sexuální zasvěcení (Barbarella). 

Role Barbarelly Fondovou celosvětově proslavila, foto: Archiv ČT

Právě Barbarella z ní učinila popkulturní ikonu, a to nejen díky výstředním futuristickým kostýmům. Jane Fondová se zde proměnila v sexuální symbol své doby. Status sexbomby jí však začal vadit: radikalizovala se ve svém smýšlení a přitahovaly ji sociální aspekty, které odráží například drama Koně se také střílejí, zasazené do složitých časů velké hospodářské krize, kdy lidé byli ochotni vzdát se vlastní důstojnosti proto, aby obstáli v boji o živobytí. Zde Fondová poprvé naplno prokázala herecké nadání včetně schopnosti postihnout složitá psychická pnutí. Za roli byla nominována na Oscara. A v této linii pokračovala i snímkem Klute, drásavým příběhem začínající herečky, která skončí u prostituce. Tentokrát Oscara již získala.

Za roli ve filmu Klute získala svého prvního Oscara, foto: Archiv ČT

Neřízená střela

Jak rychle nastartovala svoji kariéru, tak se obdobně rychle vřadila do protestních hnutí. Ve Francii hraje americkou novinářku v Godardově stávkovém dramatu Všechno je v pořádku. Ve své vlasti se účastní pochodů proti válce ve Vietnamu, bije se za práva černochů i indiánského obyvatelstva. Stala se důležitou tváří masivně se šířícího nesouhlasu s politikou americké vlády i s usedlou mentalitou americké společnosti. Vyznávala feministické myšlenky. Při návštěvě Vietnamu způsobila skandál, když zapózovala fotografům, před nimiž se posadila na hlaveň protiletadlového děla – jenže zbraň, patřící Vietnamcům, byla namířena proti americkým vojákům. Vstoupila do rusko-americké koprodukce pohádkového Modrého ptáka a prý s Rusy ustavičně diskutovala o mezinárodní politice a vztazích mezi Východem a Západem.

Ačkoli ji provázela pověst potížistky, neřízené střely, která producentům i režisérům působila bolehlav, byla obsazována jak do komerčně výdělečných projektů, tak umělecky závažných děl, jakými byly třeba filmy Julie nebo Návrat domů. Na produkci druhého jmenovaného se podílela. Ztvárnila v něm zralou ženu, která se zamiluje do ochrnutého navrátilce z vietnamské války. Už jí bylo čtyřicet let, přesto se nezdráhala sexuálně vyhrocených scén. Byl z toho další Oscar.

Jane Fondová po boku Jona Voigta ve filmu Návrat domů, za který získala svého druhého Oscara, foto: Archiv ČT

Nelze pominout ani dojemné melodrama Na Zlatém jezeře, kde se poprvé a naposledy setkala před kamerou se svým otcem. Ztvárnili tu otce a dceru – a pro Jane to byla bezmála terapeutická záležitost. Henry začal pozvolna chápat, že Jane ve filmu ztělesňuje sebe samu. Pod jejich dialogickými návraty k trýznivé minulosti se často skrývala improvizace a touha uklidnit vlastní vzpomínky. Oscara tentokrát získal Henry – a převzala ho za něj právě Jane, protože on už byl těžce nemocný. Otci veřejně poděkovala, jako by se s ním konečně smířila.

V melodramatu Na Zlatém jezeře si zahrála po boku svého otce, Henryho Fondy, a také Katharine Hepburn, foto: Archiv ČT

Začátkem devadesátých let oznámila, že hereckou dráhu opustí, neboť se hodlá věnovat politice, psaní a natáčení lekcí aerobiku (u něho dokazovala, že věnovat se mu lze v jakémkoli věku). Jenže herectví ji nadále přitahovalo – kývla na účast v několika televizních seriálech. I ve stáří okouzlila temperamentními hrdinkami, ne vždy nutně sympatickými, ať šlo o film Příšerná tchyně či evropské projekty jako Co kdybychom žili společně? nebo Mládí. Ani v šestaosmdesáti letech nehodlá odejít do ústraní. Vloni se její filmografie rozšířila o tři snímky, letos zatím o jeden. 

Plakát k dílu o Jane Fondové z dokumentárního cyklu Hvězdy stříbrného plátna, foto: Archiv ČT