Čtvrt století s filmy s Harrym Potterem. Jak mění filmový průmysl?
Loni uběhlo 25 let od českého vydání knihy Harry Potter a Kámen mudrců, letos čaroděj s kulatými brýlemi a bleskem na čele slaví stejné výročí své první filmové adaptace. Při této příležitosti se vrátil první snímek z potterovské řady do českých kin a na Vánoce očekáváme novou sérii na platformě HBO Max. V čem značka HP odstartovala novou éru blockbusterů a má i seriál šanci přepsat historii?
Chlapce, jenž díky síle lásky přežil vlastní smrt, je všude plno, respektive fikčního světa, který si početný a rozmanitý fandom přivlastnil. Stále vznikají populární fanfikce, videohra Hogwarts Legacy z roku 2023 bořila rekordy a přitáhla i nehráče, každý rok vychází několik knižních reedic a HBO chystá nový seriál, který ohlašuje na Vánoce. Jakkoli byl Potter globálním fenoménem ještě před filmovou adaptací, až plnotučná audiovizualizace spustila pravé šílenství tohoto nadgeneračního, primárně mileniálského kultu.
Značka HP je nejvýdělečnější multimediální franšízou západního světa hned po Disneyho konglomerátu, pod nějž spadají marvelovky, Hvězdné války i panenky od Mattela. Největší část z téměř pětatřicetimiliardového dolarového koláče, který čaroděj s kulatými brýlemi stihl vydělat, přinesly filmy – bezmála deset miliard dolarů. V čem spočíval jejich úspěch?
Trailer k filmu Harry Potter a Kámen mudrců z roku 2001, zdroj: YouTube Dětská imaginace + dospělá rétorika
V devadesátých letech hollywoodská kinematografie zažila stylisticky i narativně svou možná nejpodivnější fázi. Barevné, eklektické, líbezně infantilní a přepálené pastiše, jež plynule navázaly na tvrďáckou akční školu osmdesátek, publiku přestávaly stačit. Průmysl zároveň pohltil vlnu nezávislého filmu, jež přinesla postavy, s nimiž se dalo lépe ztotožnit, i zemitější náměty. Publikum lačnilo po něčem niternějším. Kladl se důraz na psychologické ztotožnění se s ústředními postavami.
Harry Potter byl ve správném čase na správném místě. Vyplnil poptávku a společně s Pánem prstenů započal novodobou éru blockbusterů, jež byly od začátku plánované jako série. Především však obě díla v době kvetoucího internetu a vizuálních efektů odstartovala transmediální boom a podepřená literárními bestsellery vytvořila podhoubí pro komiksová multiversa. Jakkoli Potter coby značka přerostl sám sebe, občas zapomínáme na to, jaký první film série skutečně je a nakolik ovlivnil samotný průmysl.
Paradoxně nejdůležitějším strůjcem úspěchu snímku byl možná americký režisér Chris Columbus, jenž před Harry Potterem a Kamenem mudrců natočil globální hit Sám doma a jeho pokračování i další rodinné filmy jako Andrew – člen naší rodiny nebo Mrs. Doubtfire – Táta v sukni. Pro pohádkově tajemnou estetiku a fantaskno jsou však důležitější spíš jeho scénáře k filmům Gremlini, Goonies a Mladý Sherlock Holmes, protože pro příběhy s Harrym je klíčové skloubit dětskou imaginaci s dospělou rétorikou, která dětské publikum nepodceňuje. Tyto ingredience jsou v tvorbě pro mládež paradoxně nedostatkové, což platí pro tehdejší dobu i pro dnešek. Jakkoli je totiž příběh Pottera vrstevnatý a čítající několik (nad)interpretačních vrstev, o nichž už bylo napsáno mnoho, jádro prvního dílu tvoří primárně detektivní dobrodružství, kdy dětští protagonisté jednají na vlastní pěst, učitelům navzdory.
Když předloha svazuje
Chris Columbus chtěl být maximálně věrný předloze. Odvěká a otravná debata o tom, nakolik se filmy podobat svým předlohám, snad nikdy nebyla intenzivnější než právě zde. První, relativně útlá kniha, vychází fanouškům maximálně vstříc, protože nemuselo dojít k takové řezničině materiálu jako u dalších, dospělejších a rozvětvenějších dílů. Úkolem filmu má být ale adaptace, nikoli ilustrativní přepis. Nebavme se tedy o tom, co vše ve snímku chybí, jako spíš o tom, nakolik Columbus vystihl poetiku Joanne Rowling. A tu vystihl dokonale.
Rowling ve své tvorbě klade důraz na drobnokresbu a impulzivitu. Její mistrná obrazotvornost, schopnost čtenáře na konci každé kapitoly zaháčkovat a živelnost fikčního světa se organicky propsaly do filmového tvaru. Objevování neustále se měnících Bradavic, kdy nemáme ponětí o jejich skutečné rozloze, je obdobně opojné, jako rozbalování čokoládových žabiček. Chris Columbus se rok po prvním potterovském snímku chopil ještě adaptace Harryho Pottera a Tajemné komnaty, další díly jsou už prací jiných režisérů. Vycizelovaná estetika s hřejivou paletou zlatavých tónů v kontrastu s všeobjímající tmavou modří kouzelnické oblohy posloužila coby osvědčená formule i pro další díly. Plnotučně živelné barvy a měkké svícení podtrhují dětsky neposkvrněnou perspektivu uprostřed vibrujícího světa. Další režiséři tento vizuální styl i architekturu Bradavic proměňovali úměrně dospívajícím protagonistům i tónu série, jež se pomalu obalila v nazelenalé a barev zbavené fresky. Všichni však vycházeli z výtvarných základů prvního dílu.
Ústřední postavy přesně splnily kritéria diváckých požadavků. Ztotožnitelní podivíni, každý jiný a z jiného prostředí. Nikdo je neidealizuje, tvůrci je vykreslují se vším všudy. Zakřiknutý chlapec, jenž se musí poprat s novým prostředím, kde je zprvu glorifikovaný a posléze zavrhovaný, přičemž nade vše dohlíží síla přátelství, lásky a nutnost spolupráce, tvoří univerzálně přenositelné a srozumitelné motivy. A v zásadě sledujeme další variaci mesiášských narativů.
Přesto se filmové převyprávění neubránilo neduhům adaptace včetně právě přílišné svázanosti knižním vzorem a zároveň redukce narace na ty nejdůležitější zvraty, čímž trpí vztahy mezi postavami i jejich postupný vývoj. Přece jen ve filmovém světě chybí potřebná každodennost, což jde na vrub hollywoodské představě o konstrukci scénářů.
Proč je univerzálně nejlépe přijímanou potterovskou filmovou adaptací až Harry Potter a Vězeň z Azkabanu (2004) v režii Alfonsa Cuaróna? Řekl bych, že je to tím, že se nebál se od předlohy odchýlit, přibrat do hry odlišná multižánrová schémata a vybrat si pro vyprávění jasné téma, pro jehož účely se nebál předlohu okleštit či upravit? Samozřejmě je třeba brát zřetel i na to, že měl Cuarón stran látky volnější ruce. Hrdinové třetího dílu jsou v pubertálním věku a škrtání kvůli delšímu počtu stránek (české vydání jich čítá 496) bylo nutné.
Seriál jako dárek na objednávku?
Snímky s Harrym Potterem se však zdráháme vnímat kriticky, protože jsou pro řadu rodin součástí vánočních rituálů a pro jednu generaci součástí její identity: totiž divákům možnost dospět společně s protagonisty. Ovšem i nová generace brzy může mít vlastního Harryho – díky chystanému seriálu. Za vším samozřejmě stojí chladné byznysové rozhodnutí: streamovací platforma má na řadu dalších let o obsah postaráno. Ostatně je známá věc, že remaky a pokračování jsou nejvýdělečnější a samozřejmě nejsou výstřelkem tohoto milénia.
Trailer k chystanému prvnímu dílu seriálu HBO Harry Potter a Kámen mudrců, zdroj: YouTube Připravovaný seriál tvůrců Francescy Gardiner a Jona Browna v režii Marka Myloda se však na druhou stranu může ocitnout v kleštích. Fanoušci budou nadšeni, protože díky roztáhlé stopáži pojme z předlohy více věcí než jednotlivé filmy. To je i hlavní argument autorů. Zároveň je však globální fandom vyhraněný. Kromě knížek nynější tvůrci musí vzít v úvahu i diváckou znalost filmové série, což je ostatně při pohledu na teaser a první fotografie patrné z takřka totožného výtvarného pojetí, kde se výraznější odchylky dočkaly akorát . Přece jen, pokud by se tvůrci rozhodli vydat jiným směrem, potterovské universum by najednou bylo fragmentované, hůře monetizovatelné.
Až si tedy na Štědrý den rozbalíme potterovský dáreček, těžko předpokládat, že v něm bude něco překvapivého. Jde o dárek na objednávku. Ostatně, stačí se podívat, kolik ukřičených reakcí si vyžádalo obsazení, jež „není věrné originálu“. Rasistické výpady vůči barevnému hereckému obsazení nemá smysl řešit, jde o bezcílnou diskuzi přetékající frustrací.
Problém jménem J.K. Rowling
A ještě jeden důležitý faktor – transfobní výroky, které v posledních letech trousí Joanne Rowling. Je to vlastně paradox, protože její světy jsou plné přijímání odlišností a podporujících komunit. Kvůli spisovatelčiným výrokům řada lidí hlásá, že budou seriál bojkotovat, ostatně někdo tak činí i s filmy. Měli bychom dílo oddělovat od autora? Odvěká a neřešitelná otázka. Rowling je strůjkyní potterovského světa, který stále může mnohým dětem a dospívajícím dodat kuráž a globálně je inspirovat, jakkoli se to na první pohled zdá jako vyprázdněné fráze.
Navíc audiovize není dílem jednotlivce, na rozdíl od knihy. Kolektivní práce umělecky, národnostně i ideologicky rozmanitých lidí by neměla být zastíněna jednou osobou, byť celá franšíza nese především její jméno. Harry Potter coby umělecké dílo zkrátka platí daň za svou velikost, zvěčněný a stále živoucí odkaz jednoho z nejpřístupnějších popkulturních fenoménů současnosti.
Jen těžko si dnes můžeme my, dospělí, filmy užít dětskýma očima. Mladší ročníky to však stále mohou. U nás starších je možná na čase, abychom z čarodějnického světa vyrostli, přestali jej brát tak vážně a otevřeli se možnostem, které nás od fanatického pohledu odpíchnou k něčemu novému. Jinak se budeme stále točit ve víru recyklací a tíhy očekávání, čemuž se studia ochotně podvolí.
