Film 1917 je vzrušujícím sestupem do kotle Velké války
Zatímco heroické příběhy druhé světové války nadále přicházejí do kin, první světová zůstává ve stínu. Britský režisér Sam Mendes ji snímkem 1917 znovu vtahuje do popkulturní paměti. Přinášíme recenzi, byť si do kina momentálně nezajdete; jde však o snímek, o němž je dobré vědět.
Velká válka v žánru válečných filmů nenabízí hrdinský narativ, v němž na jedné straně stojí strana temnoty, na druhé straně svoboda. Připomíná spíš kolektivní noční můru, absolutní ztrátu kontroly, peklo, které se jako láva vylilo na západní a východní pláně Evropy. Obrazy druhé světové války se mohou hemžit smysluplnými obětmi, napínavými infiltracemi a dynamickými vojenskými manévry. Naproti tomu dnes těžko pochopitelné zákopové inferno vybízí spíše k pacifistickým poselstvím, v nichž často nelze poukázat na jednoznačné zlo (a už vůbec ne na zlo pouze jedné ze stran konfliktu).
Hrdinové Velké války svádějí kruté morální bitvy. Protagonisté několikrát zfilmované Remarqueovy klasiky Na západní frontě klid bojují o udržení si lidskosti v nesmyslném běsnění. Plukovník Dax v nepřekonané Kubrickově klasice Stezky slávy (1957) zase vzdoruje nesmyslným rozkazům vlastních velitelů. I v československé kinematografii nalezneme ikonickou figuru, kaprála Hoferika ve znamenitém dramatu režiséra Martina Hollého (a scenáristů Jiřího Křižana a Vladimíra Kaliny) Signum Laudis (1980); Hoferik neváhá obětovat své muže na oltář své nesmyslné ambicióznosti.
Podívejte se na trailer k film 1917, foto: Universal Studios V blátě a morálním marasmu má veškeré hrdinství relativní podobu vyznamenání, která uprostřed nekonečných bitev ztrácejí veškerou hodnotu. Zatímco druhá světová válka generuje bezmála světecké figury, jakými jsou například Desmond Doss v Gibsonově Hacksaw Ridge nebo kapitán Miller ve Spielbergově filmu Zachraňte vojína Ryana, Velká válka je plná obyčejných pěšáků, pro něž je základním posláním přežít a nezešílet. Častým vypravěčským schématem děl o první světové válce je cesta ze zázemí do zákopů, sestup do hlubin válečného šílenství. To platí i pro humoristické dílo, jakým jsou Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, které se z pivem prosycených pražských lokálů postupně sune blíž a blíž haličské frontě, hlásící se sledem absurdních (a stále krutějších) historek.
Ve filmu 1917 britského scenáristy a režiséra Sama Mendese (*1965) má tato spirituální cesta ze života ke smrti velmi zhuštěnou a konkrétní podobu. Oscarová kamera Rogera Deakinse začíná detailem na stébla trávy a první celky rámuje idylicky zelená krajina. Postupně však obrazy přechází do popelavého, blátivého světa plného hnijících těl, ohořelých kmenů a pobořených zdí. Než se uzavře symbolický kruh a do záběru se vrátí zeleň, proletí kamera mezi zmasakrovanými těly v lazaretu, další klasické figuře vyprávění o Velké válce, pro níž byla typická fragmentarizace člověka.
Jednozáběrové filmy se v posledních letech z pozice artových experimentů přesunuly do hlavního proudu, protože nepřerušovaný let kamery (vedle úctyhodné inscenační náročnosti) nabízí i jiný druh vzrušení z celistvého zakoušení času a prostoru. V 1917 je tato metoda použitá nesporně funkčně, k dosažení intenzivnějšího zážitku z mnohokrát viděné cesty „z okraje do chřtánu války“, ale i k tomu, aby Mendes dokázal legitimizovat nákladný snímek s velmi skromným dějovým půdorysem, který do značné míry slouží jako ilustrativní zpřítomnění pozapomenutých hrůz zákopové války. Svobodníci Blake (George MacKay) a Schofield (Dean-Charles Chapman), postavy, o kterých vlastně nevíme vůbec nic, dostávají hned na začátku filmu úkol – doručit zprávu o zrušení útoku k přesunuté jednotce, která je zcela odříznutá a netuší, že se řítí do jisté záhuby. Celá mise má velmi osobní charakter, protože mezi ohroženými vojáky je i Schofieldův starší bratr.
Virtuózní kamera sedmdesátiletého Brita Rogera Deakinse (natočil například Skyfall nebo Blade Runner 2049) od té chvíle tlačí divákovu perspektivu co nejblíže postavám, záměrně znemožňuje vidět o moc víc, než vidí aktéři. Velká válka tak dostává klaustrofobní, bezprostředně fyzickou podobu, která je ještě umocněná zranitelností obou postav. Ty nemají valné tušení, co je v Zemi nikoho čeká a každý jejich krok může být zároveň posledním. 1917 je tak spíše než klasickým válečným dramatem survival hororem, který zdůrazňuje tenkou hranici života a smrti, ale i nulovou hodnotu lidských bytostí ve válečném masomlejnu. Množství rozkládajících se mrtvých těl je natolik absurdní, že se z nich stává infernální textura. Ostatky splývají s půdou, kterou dopady granátů převrátily naruby. Mendes vychází z historek svého dědečka, který peklo západní fronty prožil, a pokouší se vytvořit dokonalý simulátor pekla.
V tom tkví problém tohoto technicky vynikajícího filmu. Zatímco velcí mistři jako Miklós Jancsó či Béla Tarr dokázali dlouhé, nepřerušované záběry přetavit do metafyzického prožitku šílenství a běsu, bezmoci a lidské vrženosti napospas zlověstným silám, 1917 zůstává spíše a sice děsivou, avšak strhující atrakcí, z níž v několika momentech jasně prosvítá promyšlená mechanika vyprávění, ale i to, že jeden záběr je kromě jiného sofistikovaná triková iluze. Film tak permanentně vytváří potenciál nejen pro cynickou distanci, ale i pro to, aby se divák více kochal tím, jak zručně je natočený, než zvěrstvy, která zachycuje. Některé momenty se přesto nekompromisně vpálí do sítnice. Především scenérie města ruin, které se vinou ohně a přelétávajících světlic mění v hypnotické zásvětí, patří k nejpůsobivějším zobrazením Velké války jako expresionistické ztráty kontroly, rozmlžení reality a plynulého pádu z říše racionality do temného podvědomí.
Výrazná tvář herce George MacKaye, do níž se postupně vepisují prožité hrůzy, nejspíš nebude nikdy tak ikonická jako tvář Alexeje Kravčenka z protiválečné klasiky Jdi a dívej se. Každopádně to, co se zračí v jeho hltavě modrých očích, nedělá z 1917 jen další tuctový film o válce. Dílo Sama Mendese – vzdor výtkám – je důstojnou připomínkou hlubokých jizev, které jeden z nejhorších konfliktů v dějinách zanechal v duši Evropy.
1917 (USA / Velká Británie, 2019, stopáž 119 minut)
Režie: Sam Mendes, scénář: Sam Mendes, Krysty Wilson-Cairns, kamera: Roger Deakins, hudba: Thomas Newman, střih: Lee Smith. Hrají: George MacKay, Dean-Charles Chapman, Colin Firth, Benedict Cumberbatch, Mark Strong, Andrew Scott, Richard Madden, Adrian Scarborough, Anson Boon, Tommy French, Nabhaan Rizwan, Daniel Mays, Pip Carter, Gerran Howell, John Hollingworth, Billy Postlethwaite, Josef Davies, Spike Leighton, Jamie Parker a další.
Česká premiéra: 17. února 2020.
