Kytka, která si vezme svoje. A není toho málo…
Čichat ke květinám, i kdyby měly šířit „vůni štěstí“, se nevyplácí, protože nikdy netušíte, co vdechnete. To je základní motiv sci-fi dramatu Malý Joe, které vstoupilo do tuzemských kin.
Americký spisovatel Jack Finney v próze z roku 1955 Lupiči těl (dočkali se čtyř filmových adaptací) spojil proměnu lidí s mimozemšťany, kteří vytvořením dvojníků k nerozeznání podobných jejich obětem hodlali převzít kontrolu nad lidskou populací. Rovněž Ira Levin ve Stepfordských paničkách (i ty se dočkaly čtyř filmových adaptací) načrtl znepokojivý obraz lidí, kteří poztráceli svou původní identitu. Rakouská scenáristka a režisérka Jessica Hausnerová (*1972), od níž se v tuzemských kinech promítaly Lurdy (2009) nebo Láska šílená (2014), sice v Malém Joeovi vymyslela zápletku také s proměnou osobnosti, ale výrazně ji zmírnila – lidi si podmaňuje rostlina, speciálně vyšlechtěný „malý Joe“. Nakažení se přitom proměňují relativně málo: aniž by si to uvědomovali, zbavují se jakýchkoli pochybností a šíří kolem sebe optimismus, ovšem zároveň jsou ochotni se dopustit i násilí v zájmu oněch nenápadně kvetoucích květin. Spatříme, jak se mění chování těch, kteří se – ať již vědomě nebo náhodně – nadýchali pylu. „Nejdřív jsme uvažovali o jídle, třeba o jablku bez jadýrek, tenhle vynález bych si přála já. Ale pak nám došlo, že jídlo není pro příběh praktické, že bude lepší, aby to monstrum lidi ovládalo skrze čich, protože pak k přenosu může dojít i náhodou,“ řekla k tomu režisérka (Film a doba 4/2019).
Pusťte si trailer k filmu Malý Joe, foto: © COOP99, The Bureau, Essential Films Hausnerová genetické zásahy do živých organismů (byť „jen“ rostlinných) problematizuje: v ústavních podmínkách pěstované a živnými roztoky zalévané rostliny se v Malém Joeovi sice nemohou samy rozmnožovat, zato jsou vhodné pro (opakovaný) prodej jakémukoli zájemci. Režisérku a spoluscenáristku snímku ovšem nezajímá ani tak samotný znepokojivý jev, jako jeho vnímání lidmi, kteří s ním mají co do činění. Zřetelný je zájem postihnout změnu postojů ústřední hrdinky: vědkyně Alice Woodardová (Emily Beechamová) nejprve odmítá uvěřit pochybnostem jedné své kolegyně, nicméně časem dojde k týmž obavám, jak se divák přehledně dovídá během Aliciných sezení u psychologa, které zřejmě nemají jinou než tuto „seznamovací“ funkci.
Svobodná matka Alice si vypěstovanou kytku přinese domů, aby jí potěšila svého syna Joea (Kit Connor), aniž vědkyně tuší, že tím spustí synovy odmítavé postoje, touhu po osamostatnění a také po životě s otcem v hloubi nedotčené přírody. Alice pozoruje, jak se mění i chování jejích nejbližších spolupracovníků (včetně sympatického mladíka, jenž ji přesvědčuje o své lásce) – lidé v jejím okolí tvrdí, že zůstávají stejní, že své počínání změnila pouze ona, ale divák záhy vytuší, že pod vstřícným zevnějškem se skrývá obnažující se bezcitnost. Sdělení, podpořená i sledováním videozáznamů, však ve filmu vyznívají notně proklamativně a bez odpovídající dramatické síly. Malý Joe se totiž vyznačuje zdlouhavě netečným plynutím zápletek. Převažuje statické snímání obrazu či pozvolné jízdy, barevně chladné vizuální pojetí zhusta pracuje s umělým osvětlením jinak potemnělých prostor (jak v laboratoři, tak v hrdinčině bytě). Kameraman Martin Gschlacht upřednostnil noční scenerie a za dne sychravě nevlídné počasí. Zvukový doprovod je v souladu s tím disharmonický.
Film by rád přesvědčil o své oduševnělosti, o přerůstání sci-fi polohy v podobenství, avšak za vnějším procítěním se skrývá prázdno. Příběh je v mnohých okamžicích chtěný a prvoplánově rozestavěný, podřízený vytyčené tezi. Stačí pozorněji pohlédnout na těžkopádně rozehranou figuru Aliciny postarší kolegyně (Kerry Foxová), která první přišla s podezřením; ostatně ani britská herečka Emily Beechamová nepřekonala v hlavní roli výrazovou mdlost. Monotónní mimika a mluva, vyprázdněné pohledy; snažíme se pochopit, proč na festivalu v Cannes získala zrovna za tohle herecké ocenění.
Malý Joe (Velká Británie / Německo / Rakousko, 2019, stopáž 105 minut)
Režie: Jessica Hausnerová, scénář: Jessica Hausnerová, Géraldine Bajardová, kamera: Martin Gschlacht, střih: Karina Ressler. Hrají: Emily Beechamová, Ben Whishaw, Leanne Bestová, Kit Connor, Phénix Brossard, Kerry Foxová, Sebastian Hülk, Goran Kostic, David Wilmot a další.
Česká premiéra: 13. února 2020.
