Film Poberta – skvělá komedie o tom, k čemu nás doháněl covid

Pobertu s velkým očekáváním vyhlíželi všichni, kdo znají dosavadní tvorbu Ondřeje Hudečka (* 1987). Ten jako vůbec první český tvůrce získal cenu na festivalu Sundance, a to za mistrovský krátkometrážní studentský snímek Furiant z roku 2015, jenž se může pochlubit i Cenou Magnesia za nejlepší studentský film na Českých lvech. Režisér v něm vytvořil netypický portrét divadelníka Ladislava Stroupežnického (1850–1892): permanentně je v něm přítomno napětí mezi precizní, kultivovanou formou a zběsilým obsahem. Lakonický komentář a pečlivě komponované obrazy zachycují často drastické zvraty Stroupežnického života a jeho impulzivní, násilnickou osobnost.

V roce 2018 Olympic Channel uvedl Hudečkův sportovní dokument Pásky z Nagana, v němž se tvůrce předvedl jako zručný organizátor natočených rozhovorů a archivních materiálů, z nichž poskládal sice konvenční, ale dynamicky natočenou kroniku olympijské události, z níž se postupem let stal národní mýtus.

Trailer k filmu, zdroj: YouTube

Film Poberta působí na první pohled neokázale. V zásadě jde o diváckou komedii o problémech mladého Lupyna, který je předčasně propuštěn z vězení a vrací se do rodné vesnice na Hodonínsku, kde se obyvatelé právě vyrovnávají s první vlnou covidové pandemie. Zpočátku se tu na něj všichni dívají jako na kriminálníka, přestože se snaží sekat dobrotu. Ve chvíli, kdy dopady pandemických opatření začnou likvidovat místní podniky, dojdou obchodníci k závěru, že by se jim Lupynovy zlodějské schopnosti hodily k předem domluveným vloupačkám, za něž by firmy mohly inkasovat pojistné.

S poctivostí nejdál dojdeš?

Ve své podstatě běží o dílo z „mimopražského Česka“, nadto je plné narážek na historii čistě lokálních proticovidových opatření, jimž porozumí pouze domácí publikum. Některými motivy připomíná komedie Jana Prušinovského – Hudeček rovněž vypráví o morálně ambivalentních postavách z chudších částí země. Ale Poberta tolik nebalancuje na hraně korektnosti, chce své postavy vykreslovat celkově sympatičtěji. Zdánlivě tím pádem působí smířlivěji. Ale opravdu jen zdánlivě.

Za konvenčním příběhem totiž předkládá dosti bezútěšný a poměrně komplexní obraz dynamiky tuzemské společnosti. Především pojednává o tom, do jaké míry může člověk zůstat poctivý v situaci, kdy vyděračská politika dožene postavy na existenční hranu. Samotný covid se tu tolik netematizuje, respektive tvůrci ho používají většinou jen jako prapůvodní příčinu turbulentní situace. Postavám komplikují život spíš absurdně vyznívající opatření než virus samotný. Snímek si zároveň dává pozor, aby nebagatelizoval koronavirus jako takový – v jedné ironické scéně nechává na nemoc zemřít postavu, která předtím virus lehkovážně podceňuje.

Zlodějíček Lupyn v podání Matyáše Řezníčka a jeho přítelkyně Tamara (Denisa Barešová), foto: Bontonfilm

Klíčovým terčem kritiky, avšak nevyřčené naplno, je zde absence sociální politiky, která by kompenzovala drastická opatření zaváděná v boji s epidemií. Právě kvůli nim se podniky dostávají na pokraj krachu a jsou v pokušení opatřovat si peníze nezákonnými cestami. Vyprávění prostřednictvím vedlejších postav ukazuje široké spektrum reakcí na vzniklou situaci – od zásadového majitele pivovaru, který není ochoten překročit zákon za žádnou cenu, až po cynického polomafiána, jenž vychází z filozofie, že Češi jsou mistři v ochcávání, a který postupně aspiruje na to stát se plnohodnotným mafiánem.

Moravská kovbojka

Ústřední postava Lupyna je sice emočním středobodem filmu, ale i figurou stojící poněkud mimo pragmatické volby. O Pobertovi se během natáčení občas psalo jako o komedii s prvky westernu a platí to právě pro postavu Lupyna. Jeho příběh uvádí i uzavírá voice over bodrého stařečka, jenž je pojatý jako pohádková báchorka. Lupyn se ve filmu dostane do pozice, která je v principu podobná westernovým hrdinům Sergia Leoneho – outsider, jenž se nechává najímat na utajené operace v mikrosvětě příběhu. Jeho rodné městečko sice leží na Moravě, v zásadě je však prezentované po způsobu kovbojek prostřednictvím zdejších mocenských klik hájících své zájmy na hraně zákona. Lupyn vystupuje nejen jako desperát, který nemá co ztratit, nýbrž také ztělesňuje ústřední paradox filmu – jde o člověka páchajícího zločiny proto, že chce být prospěšný ostatním.

Matyáš Řezníček coby Lupyn (vpravo) a Václav Neužil v roli úplatného policajta, foto: Bontonfilm

Ve výsledku je Poberta sice „drobná“ lokální hořká komedie, ale málo současných českých filmů takhle přesně ví, co chce, a zároveň má jasno v tom, jak to zařídit, aby vše fungovalo. Hudeček se ukazuje jako suverénní režisér. Sice nepředvádí výrazný a zřetelný filmařský styl jako ve Furiantovi, nicméně dokáže vyprávění obdivuhodně poskládat do hladce plynoucího a víceméně „neviditelného“ stylu plného významotvorných detailů: od vybavení interiérů, jež postavy obývají, přes střihovou návaznost scén, až po zvolenou hudbu nebo videohry, které protagonisté hrají.

V současné vlně filmařsky i tematicky ambiciózních českých filmů může Poberta na první pohled působit jako dílo, které si neklade velké cíle. Přesto je vrstevnaté a originálně se vztahuje k pandemické éře, jíž se tvůrci hraných snímků obecně vyhýbají obloukem.

Plakát k filmu, zdroj: Bontonfilm