Hardware je příběhem z dob, kdy kyberpunk měl sílu a duši

Americký spisovatel Walter Jon Williams (* 1953) zasadil svůj nejznámější román do blízké budoucnosti, kdy je Země podrobená diktátu takzvaných Orbitálů. Na oběžnou dráhu planety se totiž kdysi přesunuly korporace, které posléze řídily konflikt s planetárními vládami. Válka to byla krátká, rychlá a brutální – bombardování z orbity vymazalo celá města a přepsalo linie pobřeží. Třeba Spojené státy v podstatě neexistují, proběhla v nich klasická balkanizace. Některá místa těží z existence kosmodromů, jiná se spoléhají na pašované zboží.

Všichni dobře vědí (i když si to třeba odmítají přiznat), že na planetě se nerýsuje žádná slušná budoucnost, jen drogy, bolest a zločin. Snem každého je dostat se nahoru. Jenže Orbitálové si sakra dobře hlídají, koho mezi sebe pustí. A zároveň se snaží z planety vyždímat co nejvíc, než ta definitivně zkolabuje. Blíží se tudíž nová válka. Začne jako spor v podsvětí, ovšem záhy přeroste v něco víc; hrdiny konfliktu se mají stát pašerák Kovboj a bodyguardka / nájemná vražedkyně Sára.

Dva tři roky, které stály za to

O spisovatelích jako William Gibson, Bruce Sterling, John Shirley nebo Pat Cadiganová (abychom zmínili především ty spojené s kultovní, Sterlingem sestavenou antologií Zrcadlovky z roku 1986) se mluví jako o kyberpunkových. Oni sami mluvili o Hnutí s velkým H. Právě Hnutí zažehlo kolem poloviny osmdesátých let žánrovou revoluci, k níž se však dlouho schylovalo. Její kořeny se dají nalézt už v románu Hvězdy, můj osud (1956) Alfreda Bestera nebo Naštvat Jacka Barrona (1969) Normana Spinrada. V prvním případě pro dravý styl a téma vzpoury proti systému, v druhém díky motivům konspirací kolem léčiv a drog.

Kyberpunk sice bývá spojován se sci-fi, a právě na její zkostnatělé struktury a vyčpělé zápletky byl zaměřen hněv kyberpunkových autorů a autorek, ale především je to stylové a ideové hnutí. Právě proto se mezi jeho inspiračními zdroji zmiňují Raymond Chandler a drsná škola (coby stylově vytříbená žánrová literatura a navíc příběhy, které „vzaly zločin z anglických paláců a pohodily ho do špinavých ulic velkoměst“), beatníci (proud vědomí, poezie, vztek na systém) i díla Thomase Pynchona (mistrovsky překračující hranice žánrů). Ovšem po pouhých dvou třech letech slávy kyberpunku přesouvají jeho stvořitelé svoji pozornost pozvolna jinam. Totiž: Kyberpunk jako označení určitého typu literatury se poprvé objevil v roce 1984 a už roku 1987 psal Sterling v dopise spisovatelovi Johnu Kesselovi, že „mršina kyberpunku, která teď poskakuje pod zobáky a čelistmi supů a hyen, zanedlouho zvolna poklesne do totálního uměleckého tlení bezobratlých a hub…“.

Kyperpunková ikona, americký spisovatel William Gibson (* 1948) na snímku z února 2020, foto: Stuart Simpson – Penguin Books

Nejvýrazněji onen posun nastal u Williama Gibsona, jehož román Neuromancer (1984) a sbírka povídek Jak vypálit Chrome (1986) jsou dodnes považovány za nejčistší a nejprogresivnější kyberpunková díla. Gibson v pozdějších románech ustupoval od zobrazování budoucnosti a zasazoval svá díla čím dál blíž současnosti, až se jejich reality vzájemně protnuly a kupříkladu román Rozpoznání vzorů (2003) je v podstatě kyberpunkovým jazykem psaný thriller o válce globální popkultury a autentické umělecké tvorby z prostředí korporací, které už nedealují drogy a implantáty, nýbrž brandy a trendy. Další z velkých jmen Hnutí Lewis Shiner přešel od kyberpunku až k jakémusi magickému realismu – aniž by opustil svou lásku, jíž je rocková hudba. A propos: Sterling kyberpunkové texty nikdy nedefinoval primárně implantáty, drogami rozšiřujícími vědomí ani matrixem. Pro něj byl klíčový jazyk. Musel být nabitý významy a často o něm mluvil s využitím hudební terminologie; kromě jiného zmiňoval hudební stěny Phila Spectora.

A tím jsme konečně u Williamsova Hardwaru. Poprvé vyšel roku 1986 – to Gibson, Sterling i další již publikovali svá zásadní díla, Hnutí se nacházelo na vrcholu, avšak jeho motivy a témata už degenerují v rukou pisálků slabších a slabších kvalit. Román Hardware však symbolizuje to nejlepší a nejupřímnější z kyberpunku v té nejpřístupnější formě. A jako takový nezestárl. Naopak, v novém překladu Aleše Drobka jeho dravost a estetika působí překvapivě současně a nadále progresivně.

Jiný zakladatel kyberpunku, americký spisovatel Bruce Sterling (* 1954) na snímku ze září 2018, kdy se v Lotyšské národní knihovně zúčastnil akce Global Control: International Conference on Art, Science, Technologies and Humanities, zdroj: eejournal.no

Daleko za hranice zemské tíže

V Hardwaru najdeme vše, co od kyberpunku na „první dobrou“ čekáme. Hlavní hrdina, označený jako Kovboj, je součástí idealizovaného revolučního podsvětí, pro jehož příslušníky je překračování hranic zákona výrazem hledání svobody. Má zdířky v lebce, oční implantáty, díky nimž může na svět nahlížet, jako by byl v nějakém noirovém trháku z dob klasického Hollywoodu, a při akci mu přímo v mozku zní steel kytara. Sára zase vydělává na drogy pro svého bratra (a na společný lístek za svobodou mezi Orbitály), přičemž je částečně augmentovaná (například na ovládání konkrétních zbraní) a ve svém těle skrývá Norka – vražedného kyberhada, jehož je schopná v případě nouze použít. V průběhu děje se dostanou ke slovu nejrůznější hackeři a jedna z postav skončí coby čiré vědomí přežívající v síti, kde postupně, kousek po kousku, degeneruje a ztrácí povědomí o své osobnosti a lidskosti, až se stává skutečným „duchem ve stroji“. Další osudy této postavy zachycuje skvělá – jakkoliv bezvýchodná, v knize taktéž obsažená – povídka Solip: System.

Kyberpunková je i představa o nutnosti boje proti korporacím konkrétně, a systému především. Má nejprve až romantické obrysy, ale postupně Kovboj zjišťuje, že černý trh, který považuje za výspu svobody, je ve skutečnosti pro Orbitály trhem alternativním. Ti zmetci kontrolují všechno a všechny. Což se ovšem vyřeší typicky kyberpunkově – grandiózním pokusem o nepřátelské převzetí.

Americký spisovatel Walter Jon Williams (* 1953), autor více než dvaceti románů a několika filmových a televizních scénářů. Ne všechna jeho tvorba spadá mezi fantastické žánry, napsal i několik historických románů. Na snímku ze srpna 2017 je při udělování cen Hugo v Helsinkách. Zdroj: Wikiwand – Henry Soderlund

Přičemž Williams nabízí na kyberpunkové poměry téměř nonstop akci. Jednak v mnohém čerpá z westernů, jednak jeho hrdinové nejsou hackeři, nýbrž „dělníci“ každodenního průniku se sítí. Lidé, kteří žijí v sepětí s dopravními a bojovými prostředky, pro něž je drogou rychlost a akce. Takže se oné akce dočká čtenář opravdu mocně.

Především je však Hardware kyberpunkovým dílem díky svému jazyku. Je to text dravý a strhující při popisech, kdy Kovboj překračuje Čáru (linii agresivními prostředky vymáhaných cel), ve scénách z nočních klubů a leteckých soubojů. Slova tu pulzují energií. Když skrze své postavy Williams přemýšlí o rychlosti a pohybu, mohl by si podat ruce nejen s dávnými futuristy, ale i třeba se Salmanem Rushdiem (doporučujeme román Klaun Šalimar, kde se poeticky mluví o průniku rychlosti a modré barvy). A vše prokládají citáty z reklam na cokoliv – od očních vylepšení po akcie korporací…

Řada pasáží tak připomíná až poezii v próze a jakkoliv Williams popisuje špínu, uniklé oleje a otřískané plechy a drogy i perverzní sexuální praktiky s prostituty, u nichž je medikamenty násilně udržován dětský vzhled nebo které jejich zákazníci brutálně mučí, odráží se ve svých pasážích podobně jako Kovboj daleko za hranice zemské tíže. Nikdy však nejde o naivní eskapismus! Kovboj sice dlouho vnímá své činy coby mýtotvornou činnost, ale jak se blíží konec knihy, tím víc jsou všechny úvahy o mýtu a naplnění ideálu naprosté svobody pokřivené drobnými i většími kompromisy a zanesené hořkostí ze ztrát.

Je paradoxní, že Hardware kyberpunk a jeho hrdiny dokonale romantizuje, ale zároveň je i s jejich ideály láme. A právě pro tuto svou podvratnost, která je dlouho téměř nepostřehnutelná, aby v závěru triumfovala, se jedná o knihu, jež nezestárla.

Obálka nynějšího českého vydání Williamsova románu Hardware, repro: Argo