Jedna báseň. Autorky čtou: Lenka Chýle

Kniha Raná / Deník pastýřky je rozčleněna do měsíčních oddílů, z nichž každý doprovází úvodní zastřešující báseň. Tyto stylově provázané, od zbytku textů výrazně odlišné měsíční básně tvoří rámec knihy, jejíž kompozice je díky tomu pevná jako ohradník. „Realističnost“ básní, jejich zakotvenost ve skutečnosti, podtrhávají i dokumentární fotografie a grafické ztvárnění svazku – obojí  s asijsky minimalistickým střihem, jemuž dodávají svěží švih i autorské kaligraficky vyvedené (nad)pisy. Takto dokumentárně, úsečně je kniha napsána – na první čtení.

Nejsou ničí – ani své

Hora, ovce, pastýřka, deník, ovčácký pes, zeleň, kameny, krev – to všechno je živé, jsou to bytosti podléhající přírodním zákonům, které není možno ignorovat, ani se jim vzepřít. A možná podléhají také duchům místa – mytologickým bytostem z měsícovitých oddílů této knihy.

Mnohé tyto bytosti mají skutečné maso, kosti, a pokud jim tato tělesnost schází, ve sbírce je jim darována. Co je životaplné, dostává také vlastní intimitu a charakter. Když mluvíme o tělu a přírodních zákonech, máme na mysli skutečně ty, které zachycuje anotace: smrt, samotu, hlad, ale i lásku, nezávislost, individualitu, jež jednomu nepatří více ani méně než jinému. Živé bytosti nejsou ničí, a jak se ukáže – ani své.

Přírodu a její pravidla můžeme vnímat – a číst – jako tvrdé, drsné, syrové. A obcování s nimi jako namáhavý, náročný boj, který mravenec-mněhně-pasáček ve své bezmocnosti a obnaženosti nemůže vyhrát. V této sbírce jde spíše o sžívání, vyhovění (jsem tu uzemněná víš), naladění se na nový, ne-městský a ne-civilizovaný rytmus (domov už nemá čtyři stěny / je konečně neohraničený), který má mnoho kouzel i nástrah, především zmiňovanou osamocenost, odkázanost a hlad po mnohém včetně fyzického kontaktu. Je to žitý archetyp, tohle pastevectví, s ohništěm, ve sdílené maringotce, bez sprchy, bez pitné vody, zato se stádem, stébly kavylu a ovčáckými psy.

Na tento rytmus se Lenka Chýle naladila dokonale, jakkoli se její mluvčí označuje za nejhorší pastýřku na světě – na jeho syrovost a nesmlouvavost, která je sugestivní a čtenáře silně zasáhne svou autentičností, tempem, přímostí a ostrostí.

Autorkou obálky je Kateřina Bartošová, repro: Ouklejky

I vy můžete být zvířetem

Chcete-li se ponořit do této sbírky, a ona se tomu svou přístupností nijak nevzpěčuje, i vy se odhalíte a ponížíte na roveň zvířete, které musí přežít, které je chtíc nechtíc vedeno pudy, jež si nevybralo, a které neumí klamat. Občas se pere s podnebím, s ostatními zvířaty, nudí se, je zraňováno, hladuje, trpí nepohodlím, občas je vystaveno nepředvídatelným dobrodružstvím a nebývalým krásám. Stejně často uhyne, chcípne. Příroda a samota pasáčka automaticky zavádí k existenciálním otázkám, které často tvoří závěry básní:

kdo dělá pastýře nám?
slyšíš přes oddechování to niterné ticho?
může být láska k místu opětovaná?
může jedno místo připomínat tolik různých zemí?
je můj neklid jejich neklid?

Ale je tu rovněž místo pro humor, sebeironii, hovorovost, upřímné pozorování vlastních tužeb a zklamání – pro vlastní zvířecí lidskosti. Pro stále tvrdší synonyma slova umřít (jehňata padají jedno po druhém) nebo slova bobek. Básně samy jsou stále méně „básnivé“ a více expresivní, stále úsečnější spolu s tím, jak běžnější součástí krajiny středohoří se pastýřka stává – na rozdíl od oněch měsíčních textových předělů, jejichž lyričnost, snovost, obrazivost a pohádkovost naopak stoupá. Strnulost v přírodě není možná, to by hrozilo chcípnutí – a tak sbírku charakterizuje neustálý osamocený pohyb, týmiž místy. Tak, jak to dělají zvířata.

Básnířka ukazuje, že ono ponížení je spíše vzestupem, povstáním – a to je jedna z magií této na povrchu humpolácké sbírky. Možná by ponížené ovce psaly také tak, kdyby to uměly.

Lenka Chýle (* 1992) vystudovala Dějiny evropské kultury na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 2022 od dubna do srpna pásla ovce na kopci Raná u Loun. Z deníku, který si psala, vznikla její první sbírka Raná / Deník pastýřky, která se stala jednou ze tří nominovaných na ocenění za poezii v 1. ročníku Ceny literární kritiky. Pracuje jako učitelka českého jazyka na gymnáziu a jako lektorka v Centru architektury a městského plánování Praha. Žije v Praze. Je spoluautorkou populárně-naučné knihy Vrstvy města / 20 kapitol o architektuře Benešova, kterou vydala během svého působení v Muzeu umění a designu Benešov.