Morous i humanista. Kniha Mijazaki a jeho svět představuje mistra z animačního studia Ghibli
Kniha americké japanoložky Susan Napierové, nazvaná Mijazaki a jeho svět, se snaží porozumět pravidlům, která si vytvořila jedna z nejdůležitějších osobností světového animovaného filmu. Tvorba Hajaa Mijazakiho fascinuje mimo jiné tím, že si ve velkém získává diváctvo, zároveň však vzdoruje vypravěčským i společenským klišé.
Mijazaki a jeho svět není vyloženě životopisnou knihou – ostatně Susan Napierová (* 1955) tvrdí, že o klíčové osobnosti japonského studia Ghibli by se dala asi nejsnadněji napsat kniha tak, že by se v ní dokola opakovala věta: „Pak se Mijazaki zavřel do studia a usilovně pracoval.“
Osobnost Hajaa Mijazakiho (* 1941) dlouho zůstávala poněkud zahalená tajemstvím. V poslední dekádě se ovšem objevilo několik dokumentů věnovaných studiu Ghibli. A z těchto snímků si jde o tvůrci empatických fantazií o aktivních hrdinkách a o bytostech reprezentujících síly přírody udělat poměrně nelichotivý obrázek. V dokumentech The Kingdom of Dreams and Madness, Never-Ending Man: Hayao Miyazaki a 10 Years with Hayao Miyazaki se Mijazaki ukazuje coby morous, který se vyžívá v pocitech zmaru a skepse vůči lidské společnosti, ale také jako workoholik a puntičkář málokdy spokojený s tím, co on sám či jeho zaměstnanci udělají. Tahle přísnost se vztahuje i k jeho vlastnímu synovi Gorovi, který se rovněž stal režisérem; Hajao se o jeho filmech vyjadřuje velmi kriticky a dokonce demonstrativně odešel z premiéry jeho prvního snímku Příběhy ze Zeměmoří. Po internetu dodnes kolují screenshoty ze jmenovaných dokumentů, kde Mijazaki trousí věty jako „Anime byl omyl. Je to jen odpad,“ nebo „Většina našeho světa je jen zhovadilost“.
Ostatně kniha Mijazaki a jeho svět obsahuje pasáže, které nastíněný obrázek o Mijazakim potvrzují. Napierová třeba vzpomíná, jak se Mijazakiho ptala, jakými věcmi či bytostmi by si přál být obklopen, kdyby někdo měl namalovat jeho portrét. „Ničím,“ odpověděl. „Ať mě nakreslí, jak odcházím do stínů.“ Kniha bohužel potvrzuje i to, že Mijazaki je typický Japonec své generace také v tom, že po zaměstnancích a zaměstnankyních požaduje extrémní pracovní nasazení a nebetyčně vysoký standard kvality. Nicméně díky autorčině knize můžeme oběma režisérovým povahových rysům porozumět, což rozhodně není totéž, jako je schvalovat.
Citlivé vhledy a pojmenování
Susan Napierová sleduje Mijazakiho život a kariéru od narození až po jeho dnes už předposlední snímek Zvedá se vítr z roku 2013. Věnuje se střídavě režisérovu životu a analýze samotných filmů. Jako průvodce Mijazakiho tvorbou je její kniha velmi solidní, i když v některých ohledech mírně nedostatečná.
Nejprve ty přednosti. Napierová se japonské animaci věnuje už několik dekád a patří mezi nejvstřícnější a zároveň nejpřemýšlivější akademiky s tímto zaměřením – kromě textů o Mijazakim a studiu Ghibli napsala podnětné články třeba o zobrazování dívek v anime, o cyberpunkových animovaných filmech a seriálech nebo o japonské „apokalyptické imaginaci“, do níž patří třeba i slavný pornografický horor Urocukidódži. Autorčinou silnou stránkou vždy byla nápaditá interpretace, v níž dokázala vyhmátnout pozoruhodné aspekty jednotlivých děl a vložit je do širších souvislostí s japonskou i se západní kulturou.
Schopnost přemýšlivě rozebrat jednotlivé tituly Mijazakiho filmografie je hlavní předností této knihy. Napierová přivádí naši pozornost k různým aspektům umělcova vyprávění a ukazuje nám, co by mohly znamenat – ať už je to nemocná maminka dětských hrdinek filmu Můj soused Totoro, ambivalentní postava velitelky pevnosti bojující proti lesním božstvům paní Eboši z Princezny Mononoke nebo apokalyptické obrazy v dětském snímku Ponjo z útesu nad mořem. Občas cituje i hodně neortodoxní interpretace přicházející ze samotného Japonska – třeba tu, podle níž je chundelatý Totoro ze zmíněné pohádkové klasiky ve skutečnosti bohem smrti. Při čtení se znovu vracíme k tomu, jak se proměňuje Mijazakiho pohled na ženské postavy, na téma environmentalismu, ale připomínáme si třeba i jeho lásku k letadlům, k hodinovým strojům nebo k ruinám. Napierová dokáže také citlivě pojmenovat, v čem Mijazaki navazuje na západní, konkrétně evropskou kulturu, a v čem naopak vychází z japonských kořenů.
Limity jedné metody
Nicméně pohled Susan Napierové na Mijazakiho tvorbu má své limity. Kniha stojí na poněkud zastaralé metodologii spočívající v tom, že se hledají souvislosti mezi autorovým životem a jeho tvorbou. Tenhle přístup má své kořeny v nyní již opouštěné představě umělce coby génia, jehož dílo prýští přímo z jeho nitra. Tato metoda totiž není úplně plodná, co se týče porozumění mnoha důležitým aspektům díla.
Pět monumentálních tapisérií bylo utkáno z obrazů, které jsou obsaženy v některých Mijazakiho slavných filmech, a vystaveno letos v Cité Internationale de la Tapisserie v Aubussonu, v departementu Creuse ve Francii, foto: Profimedia.cz Obohacující by například bylo, kdyby se Napierová pokusila Mijazakiho tvorbu více zasadit do souvislostí s tím, co se dělo v japonské, potažmo západní animaci – nebo i s tím, co se v té době dělo v samotném studiu Ghibli. Interpretka se však soustředí čistě na Mijazakiho režijní tvorbu. Co se týče jiných jeho aktivit, vezme ještě na vědomí tvůrcovy rané práce ve studiu Tóei Animation a v dalších obdobných firmách v šedesátých a sedmdesátých letech a jeho komiksovou verzi Naušiky z Větrného údolí. Nejenže autorka víceméně opomíjí filmy další velké osobnosti studia Ghibli – Isaa Takahaty, ale vynechává i snímky jako Šepot srdce nebo Arrietty ze světa půjčovníčků, k nimž Mijazaki psal scénáře. A ještě lepší obrázek bychom si udělali, kdybychom si mohli číst o tom, v čem se jeho tvorba liší a v čem naopak navazuje třeba právě na Tóei Animation, případně na Disneyho, k jehož produktům má Mijazaki odpor, ale zároveň z nich japonská animace hodně vychází.
Jako úvod do Mijazakiho je však práce Susan Napierové vlastně ideální, protože přístupně nastíní, nad čím interpreti při sledování jeho děl nejčastěji přemýšlejí. I znalci Mijazakiho tvorby mohou v knize objevit některé málo známé informace nebo ne zcela běžné kontexty. A najdeme v ní i náznaky odpovědí na to, proč je Hajao Mijazaki takový morous i takový humanista.
Obálka českého vydání knihy Susan Napierové, repro: Paseka
Susan Napierová: Mijazaki a jeho svět
Přeložila Jana Hejná. Paseka, Praha 2023, 352 stran, doporučená cena 499 korun.
