Na železnici dějí se věci! Tentokrát v Deníku strojvůdce
Chorvatsko-srbská tragikomedie Deník strojvůdce (2016), kterou ČT art uvedl v sobotu 23. ledna a na iVysílání je dostupná do 6. února, možná může překvapit bizarním pohledem na železničářské povolání.
Když ovšem pohlédneme do dějin kinematografie, skoro to vyhlíží, jako kdyby prostředí železnic přitahovalo výlučné, svérázné jedince – od dávného Renoirova thrilleru Člověk bestie (1938) přes Menzelův subtilní odbojářský průhled Ostře sledované vlaky (1966) či satirickou Kalamitu (1980) Věry Chytilové až třeba k pohádkovému Zemeckisovu Polárnímu expresu (2004).
Srbský režisér a scenárista Miloš Radović (*1955), s jehož tvorbou se u nás setkáváme poprvé, svůj příběh vystavěl na předpokladu, že člověk se opravdovým strojvůdcem stane až tehdy, když jím řízený vlak přejede člověka, případně několik desítek lidí, protože v kritické situaci nedokáže včas zastavit. A musí se naučit žít s vědomím, že zavinil smrt lidí, aniž by za ni mohl být odsouzen. A dokonce na to má být pyšný.
Jde se tu rovnou na věc: v úvodní sekvenci vlak rozmetá minibus plně obsazený cikánskou kapelou. Když se drážní psychologové vzápětí snaží pomoci, sami skončí bezmála v kolapsu, když jim Ilija (vždy šarmantní Lazar Ristovski, v tuzemsku známý například z Fílova dramatu Král zlodějů) začne líčit, jak se na předním skle zaklínila urvaná hlava a dokonce mrkala.
Ponenáhlu se příběh stáčí jinam, k melodramatu a zavedeným sentimentálním schématům, když se stárnoucí Ilija ujme Simy, hocha uprchlého z dětského domova, a vychová jej – spolu s kamarády – jako vlastního. Ilija ovšem odmítá, aby se zvídavý mládenec stal strojvedoucím, jako kdyby tušil Simovu psychickou labilitu. A skutečně: Sima se k řízení vlaků propracuje, ovšem nechce nikoho přejet. Současně jej však ničí právě to, že se mu nehody vyhýbají a nemůže tudíž být tím správným strojvůdcem.
Deník strojvůdce těží z bizarních prostředí i postav, jejichž příbytky bývají různě zdevastované, prozrazuje nenaplněné tužby, traumatické zážitky, pohrává si s přeludy, když třeba do Ilijovy domácnosti vstoupí jeho dávná snoubenka, jež kdysi zahynula pod koly vlaku. Režisér si pomáhá zdůrazněním některých osobitostí. Třeba Ilija se vyhýbá jakémukoli tělesnému kontaktu; u stárnoucí ženy zableskne touha aspoň jednou být přitažlivá a žádoucí; u dalších se projevuje až potměšilá zvídavost, když potají vnikají do Ilijova bytu, aby zjistili, zda u něho doopravdy přebývá přitažlivá žena.
Avšak provokativnost Deníku strojvůdce má, jak už bylo naznačeno, své jasné meze: snímek chce působit rovněž jímavě, když líčí dojemně nanicovaté hrdiny hledající cestičky ke skromnému štěstí. Občas také vyprávění drhne, vnímáme toporně sešívané švy mezi jednotlivými motivickými shluky, což je nejspíš dáno skutečností, že příběh souběžně získával i podobu televizního seriálu, který měl téměř dvojnásobnou stopáž.
Deník strojvůdce / Dnevnik mašinovođe (Srbsko/Chorvatsko, 2016, stopáž 85 minut)
Scénář a režie: Miloš Radović, kamera: Dušan Joksimović, hudba: Mate Matišić, Simun Matišić. Hrají: Lazar Ristovski, Pavle Erić, Petar Korać, Mirjana Karanovićová, Mladen Nelević, Jasna Đuričićová, Nina Jankovićová, Danica Ristovská, Tihomir Stanić, Bojan Žirović, Nikola Buratović a další.
Uvedl ČT art v sobotu 23. ledna 2020 od 23:00 hodin.
Snímek je v iVysílání dostupný do 6. února 2021.
