Selhat v roli sebe sama. Zkouška Nathana Fieldera je nejoriginálnější seriál roku

Na otázku, co je vlastně zač ta Zkouška, seriál produkovaný kanálem HBO, neexistuje jednoduchá odpověď. Bizarní reality show, patologický sitcom, zcela nová odnož prank TV, rodinné melodrama, festival emocionálních manipulací, nevšední forma terapie člověka, jehož sociální inteligence a schopnost empatie jsou spíš na úrovni malého dítěte než dospělého muže – to všechno se potkává v meandrujícím tvaru, který se sbíhá u jediného člověka, showrunnera a protagonisty Nathana Fieldera, který jako producent stojí i za dalším prudce originálním titulem HBO, surreálné esejistické komediální série Jak na… s Johnem Wilsonem.

Kanadský komik Nathan Fielder (* 1983) si za východisko svého projektu vzal situaci, kdy je člověk natolik paralyzovaný nejistotou z toho, co dělat, že nejschůdnější možnost představuje situaci nasimulovat a nazkoušet všechny různé scénáře. V prvním díle se tak setkáváme s introvertním Korem, který roky lže svým kamarádům o dosaženém vzdělání, aby se necítil méněcenný. Tolik se bojí říct pravdu, že osloví Fieldera, aby fungoval jako směsice osobního kouče, psychologa a invenčního scenáristy, který bude schopný předjímat všechny možné zvraty té situace, kdy Kor konečně řekne pravdu – a ten bude teoreticky dokonale připravený na jakýkoliv průběh aktu přiznání.

Paradox je, že v osobě Fieldera nepřichází žádný brilantní znalec lidských duší a psychologický stratég, nýbrž spíše zmatený a lehce ztracený autista, pro kterého on sám i ti druzí představují hádanku. Od počátku je tak patrné, že celý formát zkoušek neslouží ani tak zájmům tápajících aktérů jako spíš samotného tvůrce, který si za peníze HBO vytváří obří sociologický experiment. Jeho cílem není pochopit lidskou podstatu a podchytit univerzální situační zákruty života. Zkouška je laboratoř, v níž Nathan Fielder zkoumá, kdo je Nathan Fielder – a jako pokusná zvířata mu neslouží jen „vedlejší postavy“, ale především sami diváci.

Co ho zase napadne? Nathan Fielder v seriálu Zkouška, foto: HBO Max

Experiment je to nepředvídatelný, výbušný, dojemný i iritující. Originalitou tahle show připomene vzpomenutý vynikající seriál Jak na… s Johnem Wilsonem, ale zatímco tam dominuje odzbrojující upřímnost a síla náhodných asociací, Zkouška je svým způsobem scenáristicky přesně narýsovaným labyrintem, který stále budí pochyby, co je spontánní produkt situací a co je manipulativní konstrukt samotného Fieldera. Ten totiž velice rychle z pozice dohledu přechází do přiznané pozice aktéra experimentu. V dokonalé maketě spořádaného rodinného domu se zahrádkou žije komik v bizarním svazku s Angelou, ženou, která si chce nanečisto zkusit rodičovství. Simulátor manželství se závazkem pohltí Fieldera natolik, že veškeré další zkoušky se stávají jen kulisami velkého experimentu s úskalími rodinného života.

Ve svých nejlepších momentech evokuje seriál absurdní metaforické konstrukce Charlieho Kaufmanna, když skrze reálné a lehce nadsazené situace na zhuštěné ploše odhaluje univerzálně platné zákonitosti existence, především melancholický pocit, že trávíme tolik času lapeni ve svých fantaziích a imaginativních scénářích, až nám zcela uniká realita samotná. A ve chvíli, kdy si to uvědomíme, je už většinou pozdě zatáhnout za záchrannou brzdu.

Fielder sice může svůj experiment zastavit a vrátit o pár měsíců nazpět, ale ani zdánlivé bezpečí laboratoře ho neuchrání před emocionálními dopady jeho promyšlených scénářů, ve kterých vždycky funguje velká a neobjasnitelná neznámá – druhý člověk a náhoda. Zkouška tak demonstruje známý paradox, že čím víc se snažíme vidět sami sebe očima druhých, tím více se poznání vzdalujeme. Zabředáme do dalších a dalších konstruktů, podvědomě utíkáme od podstaty věcí do říše fantazie, kde potkáváme především sami sebe. Na tomto principu seriál stojí a vedle skvěle vystavěných všedních komediálních situací je právě jeho tematická odstředivost a „fielderocentrismus” základem neopakovatelného a originálního vyznění.

Zkouška je vskutku nepravděpodobný útvar na pomezí metafyziky a dětského hřiště, jemuž vládne panovačný a manipulativní „parchant“ Fielder, zuřivě zaujatý obrazem sebe sama. Jeho umanutost, neomalenost a egocentrismus mohou být iritující, ale zároveň tvoří nedílnou součást výpovědi. Čím méně se seriál snaží svoje závěry slovně formulovat a pointovat, tím je působivější. Ale i těch několik nucených katarzí vlastně zapadá do celkové struktury experimentu, který každý po svém žijeme každý den.

Nathan Fielder dává divákovi možnost vystoupit z mentální ohrádky a na chvíli vidět sebe sama s neobvyklou směsicí sarkasmu, zneklidnění a hlubokého dojetí nad ušlechtilou trapností sebe sama.

Plakát k seriálu Zkouška, repro: HBO Max