Série Sirény: Ženy ovládají muže po vzoru bájných mořských víl

Michaela Kell (éterická Julianne Moore), již smí pouze několik vyvolených oslovovat Kiki, vládne ve vile na mořském útesu impériu sluhů, nohsledů a zaslepených kamarádek. Vytváří prapodivnou sektu maskovanou charitou a uhranutou jak obrovským jměním manžela, tak ezoterikou, jejímž prostřednictvím kolem sebe záměrně utkává pevnou síť. Její „nejlepší přítelkyní“, ve skutečnosti placenou asistentkou, je Simone (Milly Alcock), která pochází z nižší třídy a stydí se za to. Když na zprávu své starší sestry Devon (Meghan Fahy) o stupňující se demenci jejich otce Simone zareaguje pouze tak, že snobsky pošle jako dar obrovský ovocný koš naaranžovaný ve tvaru kytice, Devon se za sestrou vypraví. Interakce tří hlavních postav pak utváří příběh podivného ženského trojúhelníku, kde jde o moc, náklonnost a peníze.

Trailer k sérii, zdroj: YouTube

Série je protkána aluzemi na sirény, bájné mytologické mořské víly obdařené krásou, věčným mládím a magickým hlasem, po jejichž písních se námořníci vrhají do vln, umírají a lodě troskotají na útesech. Homérský epos o Odysseovi a Argonautech praví, že se hlavní dobrodruh nechal přivázat ke stěžni, aby nepodlehl vábení mořských nymf. Jeho námořníci si museli zalít uši voskem, aby zvládli dál obsluhovat loď a nevydali se napospas rozbouřenému moři z touhy po svůdných bytostech. Teskná melodie se čas od času rozezní v obrazech, kdy se Kiki nebo později Simone dostávají do kontaktu s vodou. Ostatně právě Kiki kdysi svedla stárnoucího a znuděného podnikatele Petera (Kevin Bacon). Rozbila jeho rodinu a uzamkla ho v kruhu, kde ji může reprezentovat jako ve společnosti úspěšný a v rodině šťastný manžel, byť tím druhým ani zdaleka není.

Království toxické feminity

Sirény se dle báje mstily za únos bohyně Persefony do podsvětí jeho vládcem Hádem. Na mušku si tedy záměrně braly muže; muže-uchvatitele, muže-násilníky, muže-uzurpátory. Vábení vodních víl přehlušil svým silným hlasem až pěvec Orfeus.

Linka Sirén, inspirovaná řeckými bájemi, je tak dost jasná – podstatné jsou ženské postavy, které se snaží dosáhnout svého na úkor bohatství a života mužů, jimiž v podstatě opovrhují. Řecká mytologie je navíc zdrojem pro zkoumání jungiánských archetypů, které v audiovizi fungují jako modelové postavy, často spojené se stereotypy mužů a žen.

Vile na mořském útesu i prapodivné sektě vládne Michaela Kell (Julianne Moore), které vyvolení mohou říkat Kiki, foto: Netflix

Kiki se uzavírá do světa svých poddaných a naplno manipuluje Simone, jež zprvu naivně věří tomu, že ji zaměstnavatelka vnímá jako přítelkyni a sestru. Je ultimátní vládkyní, všichni ji v jejím dokonalém světě zaslepeně a okouzleně obdivují. O to víc tito lidé nesnáší Simone, do níž si projektují frustraci z nuceného poslouchání nesmyslných příkazů, pocházejících od Kiki. Simone ke své velitelce vzhlíží s obdivem a sympatiemi, myslí si, že ji o generaci starší žena má ráda a vychovává ji ke svému následovnictví. Proto za svého milence volí rodinného přítele, dalšího mocného boháče, s nímž se v noci potají schází v jeho vile v sousedství. Sestra Devon zprvu nechce věřit vlastním očím, jak se její mladší sestra změnila, a snaží se, aby prozřela. Simone však těžko odolává vábení světa velkých peněz a luxusu, jejž představuje Kiki.

Svět sirén je zde vykreslen jako prostředí toxické feminity. Všechno ženské je ještě přehnanější. Kiki diktuje svým „dvorním dámám“ i přítomným mužům způsob oblékání tak, aby dostatečně reprezentoval zvolený životní styl nadbytku a hédonismu. Sexualita žen, umocněná nepřemožitelným hlasem, stvrzuje status quo, kdy krásným ženám leží svět u nohou, pokud jím dokážou dostatečně silně a nenápadně otáčet. A pomáhá jim k tomu magie přírody, konkrétně vodní živel, což je v duchu biologického determinismu doména žen.

Ale co ti muži?

Do Sirén – režírovaných ženským triem Nicole Kassell (Strážci, Zločin), Quyen Tran (Urgent) a Lila Neugebauer (Mosty) – jako kdyby se promítla nenávist k mužům. Zatímco postavy žen procházejí postupným vývojem podle pečlivě voleného dramaturgického oblouku, ty mužské se chovají podivně, nemotivovaně. Peter si najednou vzpomene, že mu chybí jeho děti z předchozího manželství a čerstvě narozený vnuk, takže začne sabotovat okázalou a na odiv stavěnou nádheru a dokonalost Kikina světa, z něhož průběžně odchází a zase se do něj vrací. Vezme Simone na lov škeblí a s podstatně mladší ženou se zdánlivě sblíží díky tomu, že ho v jeho staronové touze po semknuté rodině podporuje. Simonin milenec Ethan, vyhlášený sukničkář, náhle svou noční společnici žádá o ruku. Devon zametá hned několika muži naráz – svým zaměstnavatelem a příležitostným milencem, kapitánem Ethanovy lodi i Kikiným zahradníkem.

I tady se odehrává boj o moc. Manželé Michaela Kell (Julianne Moore) a Peter Kell (Kevin Bacon) v sérii Sirény, foto: Netflix

Americká feministická kulturní kritička Tania Modleski se zaměřila na typologii hrdinek, k nimž se divačky vztahují. Upozorňuje na charakteristický rys ústředních ženských postav v audiovizuálních žánrech zaměřených na ženské publikum: jsou to silné osobnosti, které bojují za uchování svého mikrosvěta ohrožovaného a atakovaného mužskou slabostí a nespolehlivostí. Autorka v tom spatřuje skrytou touhu po moci, která se projevuje vůlí k řízení vlastního života, dokonce i k určitému druhu pomsty. To odporuje tradičním představám o submisivních ženských hrdinkách a ženské submisivitě obecně.

Boj o moc se tak nakonec odehrává mezi Kiki a Simone, přičemž v tomto případě získává navrch stereotyp, kdy mladší a již vyškolená „siréna“ promění své mládí, které jí v hierarchii společnosti, postavené na velebení mladosti a normativní krásy, poslouží jako nesporná výhoda. A byť je série částečně komediální a parodická, především co se týče životního stylu bohatých a mocných, zůstává otázkou, nakolik jeho závěr sociální realitu podrývá, či naopak spíše potvrzuje. Jako nejlepší identifikační vzor tudíž slouží Devon, jež ze světa čar a kouzel, podmíněných tučným bankovním kontem, specificky procitá.

Autorka je filmová publicistka a působí v Kabinetu teorie a historie audiovize na FAMU.

Plakát k sérii, zdroj: Netflix