Skutečná apokalypsa. Příliš rychlý pád humanity v nemocnici Memorial

V osudném srpnu 2005 došlo po zásahu živlu k protržení špatně vyprojektovaných hrází. Město se v podstatě okamžitě změnilo v postapokalyptickou zónu plnou utrpení a násilí. Systém selhal, pomoc nepřišla. Lidé byli ponecháni napospas vedru, hladu, nemocem a rabujícím gangům. Nemocnice Memorial, která vedle soukromé kliniky zahrnovala i samostatné oddělení pro pacienty v paliativní péči, se zprvu jevila jako bezpečné útočiště. Byl tu relativní dostatek potravin, léky a díky náhradnímu generátoru i elektrický proud. Chodby a čekárny zařízení se tak rychle naplnily a vedle pacientů a doktorů tu na záchranu čekala i řada uprchlíků, kteří hledali skrýš před následky katastrofy.

Iluze bezpečného objektu však padla velmi rychle. Chyby v projektu, špatné umístění skladišť a výrobny elektrické energie, ale i absence evakuačních plánů rychle proměnily Memorial v peklo plné trpících pacientů, zoufalých doktorů a nedůvěřivých lidí, mezi něž se vkrádaly zaručené zprávy o rabování a znásilňování. Rasové tenze a náznaky segregace na sebe nenechaly dlouho čekat. Po nepředstavitelných pěti dnech zůstalo v nemocniční kapli ležet dvaačtyřicet mrtvých těl pacientů. Jejich ohledání záhy odhalilo možnost, že příčiny smrti nebyly přirozené.

Bičovaná nemocnice Memorial. Záběr ze seriálu Pět dní v nemocnici Memorial, foto: Apple TV+

Pět dní v nemocnici Memorial je seriál dramaturgicky rozdělený do dvou samostatných částí. První mapuje samotné dny katastrofy, její dopady na psychiku doktorů i pacientů. Zachycuje úporný boj s těžko pochopitelným nezájmem a špatnou organizací státních složek, ale i korporátní laxnost, kvůli níž pomoc nepřišla ve chvílích, kdy jí bylo nejvíc zapotřebí. Pozornost se soustředí na tým lékařů, především na kontroverzní doktorku Annu Pou, která se záhy stala epicentrem skutečné mediální a soudní kontroverze.

Působivost seriálu upřít nelze. Propůjčuje mu ji jednak těžko uvěřitelná skutečná událost, jednak to, že Apple TV do svých projektů vnáší tradičně vysoké audiovizuální kvality. Samotná apokalypsa je vyobrazena sugestivně. Svět se tu skutečně rozpadá před očima a inferno stojaté hnilobné vody a městských trosek působí skličujícím dojmem. Už zde si ovšem tvůrci vypomáhají některými hollywoodskými obezličkami a samotná pohroma je tak spíš působivá díky epickým celkům než komorní perspektivě.

Tvůrci od počátku budují morální dilema – legitimizují nelidské podmínky a utrpení možné porušení Hippokratovy přísahy? Lze na podobnou situaci aplikovat běžné zákonné a morální rámce? První díly tak uvozují dokumentárně laděné výpovědi postav, které se vracejí k dění v Memorialu a hodnotí ho ze svého hlediska. Připravují tak pole pro druhou půli, ve které se ze seriálu stává plnohodnotné etické, detektivní a soudní drama, v němž se pátrá po zneklidňujícím tajemství několika desítek mrtvých těl a do popředí se dostává zmíněná doktorka Pou, pro jedny anděl milosrdenství, pro druhé anděl smrti.

Vera Farmiga v hlavní roli doktorky Pou v seriálu Pět dní v nemocnici Memorial, foto: Apple TV+

Dokud se Pět dní v nemocnici Memorial může opřít o kulisy neworleanské apokalypsy, utrpení, tmu a beznaděj, jeho šablonovitost tolik nevynikne. Jenže v druhé polovině, která už je do značné míry charakterovým dramatem, nepříjemně vyplouvá na povrch. Doktorka Pou je dodnes kontroverzní osobností a samotný případ stále obsahuje spoustu otazníků (důkazních i morálních), kolem nichž seriál spíše tančí po špičkách. Vera Farmiga je v hlavní roli sice impozantní, ale její postava je zvláštně bezbarvá, nerozhodně balancuje mezi křesťanskou dobrotou, obrazem bezchybné profesionálky a nedotaženými náznaky fanatismu a mesiášství.

Pět dní v nemocnici Memorial nikdy nepřekročí určitou hranici psychologické a motivační mlhavosti. Obsahuje řadu vyhrocených názorů, mezi kterými trochu nahodile kolísá. Vedlejší postavy doktorů i pozůstalých víceméně statují, ono velké morální drama, které má celé vyprávění táhnout, nikdy nezíská přesvědčivé kontury. Spíše se rozpouští v tříšti faktů, epizodických událostí a vedlejších figur, jež z vyprávění bezradně mizí. Je to dílo snad až příliš pietní, což je pochopitelné směrem k obětem, ovšem z hlediska dramaturgie jde spíše o přešlapování, jemuž chybí silná katarze i přesvědčivě ambivalentní vyznění.

Jako testament bezprecedentního a absolutního selhání systému, v němž nakonec znamenala všechno iniciativa jednotlivců, funguje seriál uspokojivě. Jako vrstevnaté a tísnivé drama výrazně zaostává za realitou.

Plakát k seriálu Pět dní v nemocnici Memorial, foto: Apple TV+