Videorozhovor: Žijeme ve světě nakaženém jistotou, říká irský spisovatel Colum McCann
Než jsem pro publikaci na webu ČT art připravil přítomný materiál, dostalo téma nejnověji do češtiny přeložené knihy Columa McCanna novou aktuálnost. Zapříčinil ji brutální vpád hnutí Hamás do území Izraele a nekompromisní odpověď napadeného státu. Neboli: nová válka.
Centrum současného umění DOX vstoupilo na mapu tuzemských festivalů zaměřených na literaturu, i když jeho FALL (Festival of Arts, Literature and Learning) ve svém názvu skrývá i další dvě položky. První ročník uvítal jako hlavního hosta irského spisovatele Columa McCanna, který České televizi poskytl rozhovor.
„Zajímalo by mě, jak to čistí,“ ptá se mě se zájmem osmapadesátiletý Ir, když se setkáváme ve vzducholodi Gulliver, umístěné na střeše pražského DOXu a prosvětlené zářijovým sluncem. Přiznávám, že netuším. Spisovatel sem dorazil představit svůj román Apeirogon, který těsně před jeho návštěvou vyšel v českém překladu Pavly Niklové. Zahraniční autor na besedě k českému vydání, potud nic zvláštního. Výjimečné je, že na křest dorazili osobně i hlavní hrdinové knihy, Rami Elhanan a Bassam Aramin.
Palestinský muslim Bassám Aramín (vlevo) a izraelský Žid Rami Elchanan, protagonisté románu Apeirogon, ve vzducholodi Gulliver na střeše Centra současného umění DOX, foto: Jan Slavík/DOX
Jeden izraelský Žid, druhý Palestinec. Kdysi stáli na opačných stranách konfliktu, ale už dlouho jsou přáteli. „Nerozdělují nás jen betonové zdi, ale i zdi v našich hlavách. Naše dvě společnosti jsou spolu ve válce, navzájem se odlidšťují a démonizují,“ vysvětluje sedmdesátník Rami výjimečnost tohoto vztahu. Ve službě izraelské armádě zažil tři války, včetně jomkipurské. To ještě netušil, že letos v říjnu nastane válka nová…
Colum McCann (* 1965)
Rodák z Dublinu, který žije v New Yorku. V současnosti pracuje na textu o matce Jamese Foleyho, novináře zavražděného islamisty. Spoluzaložil organizaci Narrative 4, jejímž cílem je pomocí vyprávění příběhů posilovat empatii mezi lidmi. V češtině McCannovi vyšly tři romány. V překladu Barbory Punge Puchalské publikoval Odeon roku 2011 hned dvě autorova díla – Zoli a Co svět světem stojí. Druhá jmenovaná vypráví o jednom z kousků provazochodce Phillipa Petita. Ten se mihne i v románu Apeirogon, který se dostal do longlistu Bookerovy ceny a minulý měsíc vyšel česky v nakladatelství Argo.
O necelé dvě dekády mladší Bassam se narodil v jeskyni poblíž Hebronu. V mládí se naučil Izrael nenávidět, v sedmnácti se ocitl ve vězení. Byl totiž součástí skupiny chlapců, kteří na izraelské vojáky hodili nalezený granát. Nikdo sice nebyl zraněn, ovšem Bassam za mřížemi dospěl – strávil tam sedm let. Až ve věznici se dozvěděl o holokaustu, který později začal studovat.
S Ramim se setkal v rámci hnutí Bojovníci za mír. Vedle ochoty odhodit vzájemnou nenávist a násilná řešení je později spojila tragická zkušenost. Oba kvůli konfliktu přišli o dceru. Čtrnáctiletou Smadar Elhananovou zabili palestinští sebevražední útočníci, desetiletou Abir Araminovou gumový projektil vystřelený izraelským pohraničníkem. Oba otcové se pak stali významným hlasem organizace Rodičovské fórum, která sdružuje pozůstalé z obou stran.
Díry v zemi, díry v duších. Kdy se je podaří zacelit tak, jak to dokázali hrdinové knihy Apeirogon? Pásmo Gazy, 16. října 2023, foto: Profimedia.cz / Anadolu – Mustafa Hassona
„Patříme k menšině, která si myslí, že musíme naši bolest použít jinak, ne k pomstě. Musíme překonat vztek a nenávist, abychom tuto tragédii přetvořili v něco užitečného, abychom postavili více mostů,“ popisuje mi Bassam, proč se rozhodli vyprávět svůj společný příběh dál. Oba zastávají názor, že je třeba ukončit izraelskou okupaci Palestiny. „Být proti útlaku není antisemitismus,“ tvrdí Rami, jehož otec přežil Osvětim.
Rami a Bassam jezdí po světě, vystupují na konferencích, setkávají se s politiky. Jejich příběh zaujal světová média a filmaře, ale také právě Columa McCanna, který se rozhodl jít za hranice běžné reportáže či dokumentu. „Říkal jsem si, že kdybych na ten příběh nahlížel kaleidoskopicky, ze stovky různých úhlů, možná dokážu trochu přiblížit část světa, o které jsem toho upřímně sám moc nevěděl,“ popisuje spisovatel. Poté, co Rami a Bassam souhlasili se vznikem románu, následovalo pět let návštěv a práce, než byl text hotový. Autor pro něj použil název, který v geometrii označuje útvar s nekonečným počtem stran.
Apeirogon sestává z tisícovky číslovaných odstavců, tu kratších, tu delších, někdy nahrazených fotografií. McCann mísí útržky z vyprávění obou otců a jejich rodin s pasážemi z historie regionu nebo třeba z přírodopisu, které s hlavním příběhem zdánlivě nesouvisí. Autor v nich svým umístěním do mozaiky hledá netušené významy. Některé scény se opakují, ovšem s důrazem na nové detaily – tak, jako se s každým dalším opakováním proměňuje ústní vyprávění. „Myslím si, že zapomínáme, že je v pořádku, když jsou věci nepřehledné. Žijeme ve světě nakaženém jistotou,“ říká McCann. Sám byl zmatený, když se do dění v Izraeli ponořil – a podobné pocity může u jeho knihy zažívat čtenářstvo.
Vyprávění příběhu je podle autora důležitým demokratickým prvkem a mocným nástrojem, který se však může stát i zbraní. „Mění knihy věci? Ne. Ale mění je lidé poté, co si přečtou takové příběhy,“ odpovídá na otázku, zda Apeirogon něco změnil. A dodává, že se mu po vydání začali ozývat rodiče z celého světa s podobnou zkušeností, jakou mají Rami a Bassam. Ostatně e-mailové schránky se prý plní i jim. „Síla bestselleru nám pomáhá šířit zprávu o Rodičovském fóru,“ říká Rami. „Nezáleží nám na osobní slávě. Chceme, aby bylo slyšet naše sdělení,“ doplňuje ho Bassam.
