Tomáš Němec (* 1976) je jedním z nejvlivnějších lidí v rámci české fantastiky. A to i přesto, že před několika lety opustil post šéfredaktora časopisu Pevnost a stal se majitelem nakladatelství Mystery Press. Zprvu se zdálo, že za fantastikou udělal tlustou čáru, neboť nové nakladatelství se soustředilo především na krimi a thrillery. Ovšem mnohaleté kontakty, vazby a v mnoha ohledech více či méně přátelské hecování autorů a autorek vedlo k tomu, že Mystery Press nyní hraje i na poli fantastiky poměrně silnou roli – především u původní české tvorby. Přesto bylo překvapením, že během posledních zhruba tří let napsal sám Tomáš Němec v téměř dokonalém utajení knihu.

Tomáš Němec. Narozen roku 1976 v severočeském Duchcově. Dělník slova, milovník braku a celoživotní fanoušek FK Teplice. Zvláště za to poslední očekává v brzké době svatořečení, foto: Mystery Press – © Kryštof Krejčí

Zní to jako vtip, ale v prostředí, kde se každý zná s každým, je malý zázrak, že se dokonce i jeho spoluhráči z amatérského fotbalu domnívali, že na ně kašle prostě proto, že na stará kolena zlenivěl. Život válečníka je ovšem důkazem, že Tomáš Němec, který dosud publikoval (naposledy v roce 2007) jen pár povídek a dva krátké romány ze sdílené série Miroslava Žambocha a J. W. Procházky Agent JFK, možná už nikdy neudělá kličku jako legendární teplický fotbalista Pavel Verbíř, ale pořád si pamatuje svou poučku, kterou vtloukal do hlavy svým autorům a autorkám z pozice šéfredaktora i editora: „Text musí především lepit.“

Jeho old adult fantasy, jak sám ironicky Život válečníka zaškatulkoval, lepí skvěle – nejen ve smyslu plynulosti textu a jeho čtivosti, ale i z hlediska toho, že jde o literární obdobu Frankensteinova monstra, kdyby ho dával dohromady někdo s vytříbeným, byť elegantně „stařešinovým“ žánrovým vkusem…

Ilustrace Lubomíra Kupčíka ke kapitole Plazivec knihy Tomáš Němce Život válečníka, repro: Mystery Press

Přehlídka lásek české fantasy

Život válečníka se tváří jako román, ve skutečnosti se jedná o osm povídek vágně spojených titulní postavou. Tou je Sebasttyen, o němž hned v první povídce zjistíme pravdu: Jedná se o takzvaného nezrozeného, výsledek geneticko-magických manipulací šílenců ve službě nesmrtelného Císaře. Sebasttyen je tak rychlejší, vytrvalejší, lépe a rychleji se mu hojí rány, pomaleji stárne. A když skončí pohřbený zaživa, je schopný třeba týden hibernovat. V knize ostatně proběhne na pozadí jeho příhod více jak půldruhého století. Některé kapitoly/povídky jsou lepší, jiné horší, nicméně výsledkem je jedna z nejzábavnějších českých fantasy za hodně dlouhou dobu. A také nejzajímavějších. Ne ovšem nutně nejlepších.

Dopředu je totiž třeba zdůraznit, že pokud by se Tomáš Němec neuplatnil coby nakladatel nebo obdivovatel teplických fotbalistů (ostatně průnik těchto dvou jeho tváří dal vzniknout nejslavnějšímu fanouškovi kopané české fantastiky, totiž Tomáši Uhříkovi z románu Františka Kotlety Hustej nářez), rozhodně by byl skvělým vykradačem literárních hrobek. Sám se k tomu přiznává v autorské poznámce k Životu válečníka. A je na každém čtenáři zvlášť, nakolik na jeho hru přistoupí. Zda dokáže brát Život válečníka jako svébytné dílo, v podstatě dokonalého zástupce dnes už téměř vymřelé hrdinské fantasy klasického střihu, nebo jako přehlídku poct, pastišů a citací děl a autorů, kteří formovali českou fantasy od devadesátých let do začátku nového tisíciletí.

Teplický válečník. Pavel Verbíř (vpravo), legenda klubu FK Teplice (na snímku z 25. března 2010 při utkání se Slováckem). Ligovou kariéru ukončil 28. května 2011, ve svých osmatřiceti letech, foto: ČTK – Libor Zavoral

Oba ty přístupy jsou legitimní, ale zároveň se vzájemně vylučují. V době, kdy představu o fantasy a jejích světech formují obsáhlé a komplexní světy jako Malaz Stevena Eriksona nebo Západozemí George R. R. Martina je Němcovo Císařství skutečně anachronismem. Spíš než o funkční universum běží o přehlídku lokací definovaných žánrovým a stylovým půdorysem konkrétního příběhu. Jakkoliv vypadá mapa na předsádce knihy krásně (ostatně celá kniha už nyní rezonuje fandomem především coby fyzický artefakt, podobně jako předloni Chmurný válečník vydaný Planetou9), reálně je variací na „atlasy fantasy říší“, v nichž vedle sebe leží Středozem s Narnií a přes moře se dostanete do conanovského hyborského světa nebo na archipelág Zeměmoří.

Ukázkovým příkladem budiž povídka Poslední z vymírajícího národa. Jde o přepracovanou verzi příběhu, s nímž Němec v roce 2003 zvítězil v soutěži O nejlepší fantasy pořádanou již zemřelými Egonem Čiernym a Martinem Schusterem. Sebasttyen je zde potulným válečníkem a pohybuje se v provincii Císařství, kde městečka naprosto běžně disponují rynkem. A kdopak přesvědčil české autory i čtenáře, že rynek může ve fantasy, v tom ryze anglosaském žánru, existovat? Pochopitelně Andrzej Sapkowski. Poslední z vymírajícího národa je pocta slavnému Polákovi v zápletce, výstavbě dialogů i dočasném nastavení hlavního hrdiny – o sloganech Elfowe do rezerwatu ani nemluvě.

Už to tu bylo, ale máme to rádi…

Tomáš Němec naprostou odvozenost své knihy ještě posílil citáty například z filmového Barbara Conana, ale i českých básníků, jejichž texty uvozují jednotlivé části knihy – od Konstantina Biebla přes Josefa Horu po Viktora Dyka. Život válečníka je kniha, která si uvědomuje svou metatextovost a překvapuje právě tím, co a kdy složí a slepí. Občas tak sklouzává až k marnotratné palbě na čtenáře, kolik ten bude schopen odkazů a narážek pochytit. V rámci jednoho dialogu, kde postavy pobaveně hovoří o tom, jaký mohl být reálný Sebasttyen, v jejich době už spíš mýtus, tak najdeme narážky na Elrika z Melniboné (bílé vlasy a magický meč), Conana (zachmuřený černovlasý rváč) i hobity („malý jako králík a s chlupatýma nohama“). Přičemž se tu bavíme pouze o první vrstvě! – Při bližším pohledu můžeme ve větě o králíkovi cítit vliv Moorcocka, který kdysi prohlásil, že celá americká fantastika je psaná roboty o robotech pro roboty, zatímco ta britská králíky o králících a pro králíky.

Stylově v dialozích a práci s převzatými slovy neustále do Života válečníka promlouvá již zmíněný Sapkowski. Celé pasáže by mohly fungovat jako ukázka toho, jak se dělá dobrý pastiš – a nepochybuju o tom, že až přijde čas udělat antologii k Sapkowského poctě, je právě Němec hlavním adeptem na editora takového projektu. Stejně tak v jeho knize narazíme na stopy Vladimíra Šlechty – ten ve svých knihách v podstatě bez hlubšího smyslu občas zvýrazní některá slova boldem, Němec obdobně nadužívá kurzivu. A občas se textem mihne dokonce i odkaz Terryho Pratchetta. Konkrétně se jedná o Vábení Wyrmu, které je součástí prvního zeměplošského románu Barvy kouzel; Němec jej v povídce Milenka mrtvého muže fúzuje s příběhy největšího anarchisty fantasy žánru Michaela Moorcocka.

Ilustrace Lubomíra Kupčíka ke kapitole Nezrozený knihy Tomáš Němce Život válečníka, repro: Mystery Press

Zatímco jako román je tak Život válečníka spíše jakousi fata morganou, na úrovni jednotlivých povídek exceluje. Své znalosti žánru autor přitom dokáže využít i konstruktivně ke hře se čtenářskými očekáváními. Vrcholem knihy tak je povídka Nezrozený – variace na klasiky jako Tucet špinavců či Kam orli nelétají. Skupina válečníků je infikována magickým červem a mají v určitém čase zajistit zběhnutí nepřátelského velitele. Po dobu mise je přitom známe pouze pomocí jejich přezdívek: Stratég, Velitel, Felčar… Pokud stále chceme hledat odkazy na klasiky žánru, zde se Němec odrazil od série Glena Cooka Černá legie. Oni magičtí červi připomínají zvířátka, s nimiž se setkala posádka kapitána Kirka ve filmu Khanův hněv, závěrečná pointa pak dá vzpomenout Zelazného Prokletého Dilvishe. Tentokrát ovšem žádná z narážek a inspirací nestrhává na sebe pozornost, důležité je, že postavy skutečně mohou působit emočně. I když jsme v polovině textu, náhle nevíme, kdo může přežít, protože netušíme, kým z komanda Sebasttyen je. Fantasy špionážní thriller se tak stává i svého druhu detektivkou, kdy z drobných indicií zkoušíme odhadnout, kdo je kdo.

Život válečníka je tedy knihou, která se během čtení neustále restartuje a mění své žánrové mimikry. Je u ní obtížné, zvláště při kontinuálním čtení, se naladit na svět i hrdinu – emočně mnohem lépe fungují jednotlivé příběhy samostatně a s odstupem, kdy je možné (a záhodné) ignorovat či rovnou zapomenout velký příběh v pozadí. Naopak při čtení na jeden zátah vynikne zábavná encyklopedie všech vlivů, které formovaly polistopadovou fantasy a jejíž určité segmenty pak i Němec z různých pozic a v rámci hned několika nakladatelství pomáhal dále kultivovat.

Pro všechny, kdo prošli s českou fantastikou zběsilé objevování zahraniční fantasy v devadesátých letech, se jedná o jakýsi maják osvětlující vše, co jsme milovali a v mnoha ohledech už překonali. Pro nováčky v žánru bude Život válečníka bizarním, přesto fascinujícím retrem. Každopádně je to kniha, která vznikne pouze jednou za generaci – a jen jednou za generaci také bude dávat dokonalý smysl.

Obálka Němcova „old“ spisu, repro: Mystery Press