Dávné ideály vyprchaly a kdysi rebelští rodiče se chlubí, jak daleko to dotáhli
Švédský scenárista a režisér Lukas Moodysson (* 1969) kdysi zaujal snímkem Společně. Ten s rozmarnou lehkostí pojednával o komuně alternativně smýšlejících lidí, kteří se v půli sedmdesátých let pokoušejí žít pospolu, věrni svým ideálům a zásadám, nezávisle na uspořádání většinové společnosti. Nyní na to volně navazuje snímek Společně 99.
Film Společně (2000) byl v tuzemsku bohužel uveden pouze na karlovarském festivalu, čímž u novinky unikají leckteré odkazy, jsou zkrátka obtížně dešifrovatelné. Loňský titul Společně 99 vypráví totiž o tom, jak od sedmdesátkových časů uplynulo pětadvacet let a na konci století v trapných půtkách – třeba ohledně mytí nádobí – přežívají jen dva původní členové komuny: Göran (Gustav Hammarsten) a Klasse (Shanti Rooney).
Výchozí situace je jednoduchá: spatříme, jak na Göranovy narozeniny přijede k překvapenému muži početné společenství někdejších obyvatel komuny, doplněných i nejmladší generací, která samozřejmě nepamatuje tehdejší rebelské počínání. Ukazuje, že dávní alternativci opustili své vyznání, pracují ve firmách, jimiž pohrdali (třeba v televizi), dávají najevo své úspěchy, i když se pod nimi mnohdy skrývá pocit zklamání a selhání.
A vypitý alkohol uvolňuje zábrany a vede k tomu, že se otevřeně svěřují s tím, čeho dosáhli či spíše nedosáhli, rekapitulují dávná očekávání, dávají najevo pohrdavý postoj k mladé generaci, která vlastně „nic nemusí“ a vše za ni vybojovala generace rodičů a prarodičů. A příběh se dotýká i toho, co je právě módní, kupříkladu uměleckých počinů, které kdekdo snobsky považuje za převratné (třeba nastudování Hamleta se souložemi na jevišti), i když běží o prázdnou exhibici.
Ale ani zpochybňovaná mládež nakonec nevyznívá zhýčkaně, jak jí někteří předhazují. Zdánlivě němá dívka si poněkud provokativně a urážlivě pohrává s nemohoucím starcem ležícím na posteli, aby mu dokázala, že pocit štěstí je skutečně jen prchavý zážitek, který si nelze přivlastnit. Mladá herečka, zjevně proslavená jen sexuálními výjevy při inscenaci Hamleta, dokáže při slovním konfliktu s podnapilou literátkou obájit vlastní pozice. Poukáže na směšnost některých jejích postojů, i když posléze uzná, že za ledasco skutečně vděčí právě její generaci.
Moodysson opakovaně zkoumá dávná zklamání a pošetilé pokusy slepovat rozpadlá očekávání či vztahy. Nejvýrazněji se přehodnocování minulosti týká muže, jenž se všem úpěnlivě pokouší k nelibosti ostatních sdělit, že jejich kdysi vyznávané levicové názory byly omylem, že lidé a hnutí, která podporovali, se chovali zločinně či přímo teroristicky. Muž hlásá, že ani utlačovanou menšinu nelze hájit, jestliže si při prosazování svých cílů počínala násilnicky. Nedobrovolní posluchači se ho snaží vypudit ze svého středu, přimět jej k mlčení – ani ne tak proto, že by s ním nesouhlasili, nýbrž proto, že je to nezajímá. Taková sdělení je totiž obtěžují, odmítají přemýšlet o složitých poměrech ve světě, stačí jim jejich vlastní problémy a rozháraná mysl.
Společně 99 těží především z plkavých rozmluv, z bezobsažných mumlání a z vyprázdněných přitakávání, pod nimiž se fakticky nachází nezájem o osudy a rozpoložení ostatních. Ojediněle zazní hořké zklamání, ať prezentované s okázalou lítostivostí či naopak zapouzdřené do kousavých slovních útoků. Nakonec není důležité, co si jednotlivé postavy říkají, podstatný je vyhřezlý pocit nicoty, který ve chvílích onoho setkání ovládne jejich mysl. Tragikomická trapnost vedené existence u většiny zúčastněných – ať má jakoukoli podobu – naznačuje spadlé masky, za nimiž se jinak skrývají.
Trailer k filmu, zdroj: YouTube Pocit nenaplněnosti podporuje jak herecké ztvárnění (herci z výchozího filmu přešli i do nynějšího), tak vypravěčské uchopení, které hojně užívá ruční kameru proplétající se shlukem lidí a zachycují útržky rozmluv, ať se odehrávají uvnitř domu, nebo v blízkém okolí, třeba u nedalekého jezírka nebo na travnaté ploše se stany. Kameramanka Ellinor Hallin, jež s Moodyssonem pracovala i na filmu Společně, upřednostnila tlumenou barevnou škálu, evokující spíše přítmí a chlad. Režisér opět zvolil strukturu kolektivního příběhu, od něhož se občas odloupne výsek přibližující určitý segment (třeba v podobě tak či onak konfliktní rozmluvy dvou postav, od ostatních v tu chvíli izolovaných), avšak svého druhu „hromadný hrdina“ tu funguje jako základní stavební jednotka.
S patrným soucitem zobrazené postavy bývají sice směšné a pinoživé, ale Lukas Moodysson se jim nevysmívá. Dívá se na ně shovívavě, ba s jistým pochopením. A tak můžeme vnímat i poselství tohoto filmu, pod jehož komediálně odlehčeným vnějškem probublává pocit rozčarování.
Plakát k filmu, zdroj: Film Europe
Společně 99 / Tillsammans 99 (Švédsko / Dánsko, 2023, stopáž 115 minut)
Režie a scénář: Lukas Moodysson, kamera: Ellinor Hallin, střih: Vickis Munck, Andreas Nilsson. Hrají: David Dencik, Julia Heveus, Jonas Karlsson, Henrik Lundström, Gustaf Hammarsten, Shanti Roney, Sten Ljunggren, Olle Sarri, Anja Lundqvist, Lisa Lindgren, Clara Christiansson Drake, Cecilia Frode, Jessica Liedberg a další.
Česká premiéra: 16. května 2024.
