Milujete staré grotesky a Super Maria? Tak to pro vás bude film o bobrech, kteří vrací úder

Dnes se zdá nepředstavitelné, že by se na plátnech velkých kin objevil současný světový indie snímek, jemuž by nekryla záda jedna z prominentních filmových společností. V případě amerických „artovějších“ produkcí jde zejména o tamní společnost A24. Málokdy se ovšem stane, že běžné publikum má příležitost zhlédnout nízkorozpočtový žánrový film od prakticky neznámých debutujících tvůrců, aniž by muselo spoléhat na rozhodnutí festivalových dramaturgů.

Jednou z výjimek je komedie Stovky bobrů. Dva roky staré dílo wisconsinského režiséra Mikea Cheslika, které se po premiéře na austinském festivalu žánrových filmů Fantastic uchytilo ve Spojených státech díky sérii celonárodních zájezdových projekcí, si totiž vystačí s poměrně jasným a nekomplikovaným nápadem zasazeným do severoamerické krajiny první poloviny 19. století. 

Příšery od jezera

Alkoholový labužník Jean Kayak (Ryland Brickson Cole Tews) se ocitne uprostřed zasněžené krajiny u Michiganského jezera bez stravy a střechy nad hlavou. Každý jeho pokus o lov zvěře mu coby nezkušenému trampovi způsobí tělesnou újmu. Záhy se však seznámí s místním lovcem bobrů (Wes Tank), který ho zasvětí do svého řemesla a zároveň mu ukáže cestu k srdci dcery místního hokynáře a kožešinářky (Olivia Graves). Jean však brzy odhalí, že bobři jsou otrlejší, než by se na první pohled mohlo zdát.

Ze snímku Stovky bobrů, foto: Aerofilms

Představitel Jeana, Ryland Brickson Cole Tews, je režisérův letitý wisconsinský kolega a bývalý středoškolský spolužák. Nejde o jejich první spolupráci. Navzdory tomu, že se jejich cesty po střední rozešly, Cheslik odešel studovat na NYU a Tews státní univerzitu v Milwaukee, po letech se setkali nad společnými projekty. Cheslik spolupracoval s Tewsem na svém předešlém krátkém, napůl hraném, napůl animovaném snímku L.I.P.S. (2016), vzdávajícím poctu animovaným produkcím pro dospělé, které vysílá Cartoon Network v nočním bloku Adult Swim. Tews se v něm ujal role vesmírného kovboje. Cheslik se naopak podílel na střihu Tewsova campového monster hororového debutu Příšera z Michiganského jezera (2018), na nějž si mezitím Tews přivydělával rozvážením pizzy a z něhož vzešly první drafty bobřího opusu. Režijní debuty obou tvůrců je tudíž dobré vnímat jako produkt jejich společné práce, ale i působení wisconsinské kultury, v níž oba vyrůstali.

8bitový slapstick, pardon snowstick

Cheslikovi bobři jsou přehlídkou uvedených vlivů, navíc těží z možností média, nejde však o mechanické oprašování starých filmových postupů. Odkazy na grotesky Bustera Keatona nebo Texe Averyho snímek spíše aktualizuje, přiznaně pracuje s efektovými softwary (ve filmu se objevuje bezmála patnáct set záběrů se speciálními efekty) a obohacuje je o old-schoolovou herní estetiku blížící se designu dobrodružných Nintendo sérií, mezi něž patří například Super Mario nebo Zelda.

Slapstickové gagy (které tvůrci vtipně označují spíše jako snowstickové) proto stojí na principu levelování. Jejich komický efekt je zúročen právě v okamžicích, kdy se protagonistovi neustále nedaří provést úkon, který by ho posunul dál v příběhu a vedl k vývoji filmového děje. Ve snímku se proto několikrát opakují tytéž dramatické situace na principu pokus omyl. Jean chystá pasti na okolní králíky, bobry, mývaly, skunky a vlky, kteří trappera opakovaně přelstí. Ten se znovu a znovu stává obětí vlastních pastí, až se mu podaří vydat se správnou cestou a ulovenou zvěř vyměnit za nářadí. V divákovi to neodbytně vyvolává pobavení, ale i frustraci. Jakmile je tento mechanismus ve filmu odhalen, ústí bohužel v monotónní rytmus.

Z filmu Stovky bobrů, foto: Aerofilms

Cheslikovi se naštěstí daří vypravěčskou jednotvárnost odbourávat hravými výtvarnými nápady, absurdní logikou představeného světa a komickým talentem Tewse. Zrnitý černobílý filmový materiál kombinovaný s mixem hraného a animovaného filmu navozuje představu postzemanovského 8bitového světa, do kterého divák nemůže zasahovat. Ale má pocit, že se může účastnit rozhodovacích procesů hlavního hrdiny a strategicky předvídat nejlepší možná řešení jednotlivých situací, ačkoliv se to protagonistovi často nedaří. Pro pokračování děje to ovšem nemá valný význam, neboť na Jeana by mohl spadnout několikatunový balvan či by si klidně mohl vylámat všechny zuby o kus dřeva, aby v následujících scénách vyvázl bez újmy.

Postava Jeana se navíc vyvíjí. Zatímco v úvodu vychází z typu hloupého Honzy, jeho následující vtělení se podobají spíše macho tropu Johna Ramba a na samém konci krvelačnému osadníkovi, který je kvůli vidině malicherného zisku a lásky ochotný podstoupit jakékoliv zvěrstvo. Tews se do role vžívá s absolutním komickým zápalem, který se – spolu se smyslem pro psaní ztřeštěných replik – objevil už v jeho Příšeře z Michiganského jezera. Tentokrát ovšem dokáže obratně pracovat i s formátem němého filmu.

Trailer z filmu, zdroj: YouTube

Známka punku

Jeanovo počínání nabízí také otázku, zda je Cheslikův film skutečně zcela oproštěný od jakéhokoliv závažnějšího sdělení týkajícího se osadnického pustošení přírody. V jedné z počátečních mezititulkových scén se objevuje citát z díla Poutníkova cesta od spisovatele a puritánského kazatele Johna Bunyana: „Je těžké vidět smysl v počínání přírody, dokud ji neuvidíme zanikat.“ Lstivé vyvražďování stovek bobrů opravdu navozuje – navzdory svému komickému hávu – nepříjemný pocit. Ve filmu se akorát místo skutečných bobrů pohybují stovky komparzistů oděných do zvířecích kostýmů zakoupených přes Amazon, což slouží v první řadě k posílení humorného efektu.

Bobří populace je tedy vyobrazena antropomorfně a tvůrci pracují s představou vysoce vyvinuté civilizace plánující velký exodus, který se snaží sabotovat bývalý alkoholik a maniakální vrah. Podobně tomu skutečně bylo na počátku 19. století, kdy většina severoamerické bobří populace byla vyhlazena neregulovaným lovem.

Stovky bobrů mohou působit jako odpočinkový film, jehož hlavním smyslem je vysmívat se ústřednímu hňupovi či neohrabaným bobrům. Cheslik dokáže spojovat postupy starého slapsticku se současnou videoherní estetikou a relevantním sociálním tématem, u něhož se smích střídá s upřímným zděšením. Tandem Cheslika a Tewse však aspoň na chvíli vrací do kin kouzlo nízkorozpočtového punkového filmu vytvořeného se zápalem a kreativitou.

Plakát k filmu, zdroj: Aerofilms