Díky čemu jsou k hrám žánru battle royale přitahovány stamilióny lidí

Herní průmysl je extrémně rychlý. Ještě před pěti lety znali sousloví battle royale jen fanoušci stejnojmenného japonského románu a kultovního filmu. Dnes se totéž sousloví objevuje v titulcích největších byznysových serverů. Battle royale je totiž nejvlivnější nový herní žánr, k němuž patří masivní Fortnite (350 milionů registrovaných hráčů) nebo Apex Legends (41 milionů). Především prvně jmenované dílo studia Epic Games překročilo hranice herní kultury – tance ze hry napodobují fotbalisté, není problém potkat prvňáky s batohy s logem hry nebo do Fortnite zajít na virtuální koncert hvězd jako je Travis Scott.

Pravidla žánru battle royale jsou jednoduchá. Hráči (ve Fortnite jich je 100, v Apexu 60) jsou vysazeni na rozsáhlém ostrově. Ihned po smotání padáku začíná boj o zbraně a vybavení, o takticky výhodné pozice, případně o stavební materiály nebo další informace, které umožní dosáhnout herního cíle – stát se tím posledním, kdo z desítek přibyvších postav/avatarů zůstane naživu. Aby herní drama vzrostlo, ve všech battle royale (BR) hrách se herní plocha postupně zmenšuje. Za hranicemi vytyčeného prostoru avataři umírají. Obrovský rozměr herních map přitom znamená, že není problém klidně čtvrt hodiny nikoho nepotkat, jen abyste během deseti vteřin v nešťastné přestřelce zahynuli. Jenže právě to je jeden z důvodů, proč Fortnite, Apex Legends nebo jejich kolega PlayerUnknown’s Battlegrounds (čili PUBG) zažívají takový úspěch.

Skupinová lekce v trpělivosti a adrenalinu

Může se to zdát paradoxní, ale dost možná je to právě čekání před akcí, co umožnilo Fortnite, aby se stala jednou z nejhranějších her dětí ve školním věku. Podle statistik tuto hru týdně hraje okolo čtyřiceti procent amerických dětí ve věku mezi deseti a sedmnácti lety. Z Fortnite se stala sociální síť, platforma pro setkávání, podle některých publicistů virtuální obdoba hřiště u školy. Je to prostor mimo dohled dospělých. Prostoje mezi zápasy, čekání na další kolo nebo zábava při sledování přeživších tuhle sociální funkci ve velkém podporují. Nadto Fortnite nedávno vydalo kreativní mód, jímž se přibližuje megapopulárnímu Minecraftu. V jako jediné mimořádně populární BR hře jde teď ve Fortnite sbírat suroviny a stavět.

Žánru dal jméno japonský film Battle Royale. V něm o přežití na ostrově soupeří škupina školáků a školaček, zdroj: CineFiles Movie

Zdánlivá zdlouhavost BR her má své opodstatnění. Pomalá příprava, prozkoumávání prostředí a sbírání vybavení jsou čím dál napínavější předehrou před střetem, který vzhledem k pozvolna se zmenšujícímu hernímu poli jednou prostě musí přijít. O to je pak intenzivnější! Už kolikrát se mi stalo, že jsem dlouho nepotkal nikoho, abych pak uprostřed posledního bloku herního přístavu bojoval se čtveřicí přeživších. Výhra je po takhle vyšponovaném napětí obzvlášť sladká.

Když vznikají příběhy samy

Pamatuju si, jak jsme hráli v tříčlenné skupině Apex Legends; já za Pathfindera, extrémně mobilního robota. Moji kamarádi v nějaké bitvě zemřeli, avšak ve světě Apexu je lze ještě oživit – po sebrání speciální karty z krabice, která po nich zbyla. Nacházela se uprostřed nepřátelské pozice. Vystřelovacím hákem jsem jí proletěl, sebral karty, pomocí další schopnosti si vytvořil lano a stihl doběhnout pod nepřátelskou palbou k oživovacímu majáku přesně včas, aniž by mě zabil posunující se kruh smrti. Srdce mi bušilo jak divé! Byli jsme mezi několika málo přeživšími týmy.

Podobné historky mají snad všichni hráči BR. Hry tohoto žánru totiž připomínají hřiště, na němž samovolně vznikají silné situace. Odborný slovník tomu říká emergent gameplay, tedy něco jako samovznikající hratelnost. Namísto pečlivě chystaných útoků nebo herních filmečků necháte hráče samotné, aby si vytvářeli silné zážitky. Ovlivňujete je při tom nepřímo – rozložením herních prvků, úpravou herní krajiny, (polo)náhodným rozmisťováním předmětů.

Skvěle o tom mluví jeden z autorů staršího battle royale módu ve hře Call of Duty: Black Ops v textu pro britský list The Guardian. Rozmístění herních vesnic a krytů není náhodné. Je potřeba trefit rovnováhu, aby hráči nezůstávali na jednom místě moc dlouho, aby se přesouvali a i při tom něco prožívali. Přestože mají firmy jako Epic a EA k dispozici kvanta dat o hráčském chování, i tak je role designérů zásadní. Když namísto sady map musíte vytvořit pouze jedinou, ovšem dokonalou, je to výzva.

Každá z BR her k tomu přistupuje různě. Fortnite má v nejnovější sezóně spoustu tematických podúkolů, špiónské téma doplňují základny bezpečnostní agentury, okolo nichž na herní mapě hlídkují počítačem ovládaní hitmani. V Apex Legends má každý z hrdinů speciální schopnosti, které se navzájem doplňují a umožňuje to zapojit intenzivní taktické přemýšlení. Call of Duty: Warzone zase disponuje režimem trochu nešťastně nazvaným gulag. Když zemřete, bojujete o možnost vrátit se do hry v intenzivní bitvě jeden na jednoho.

Dvakrát neotevřeš stejnou bednu

Rozdělení na herní sezóny, během nichž se zpravidla proměňuje herní terén a přidávají se speciální úkoly a události, udržuje herní svět v dynamice. Umožňuje vývojářům posouvat herní příběh, přidávat postavy. Fortnite z roku 2019 prostě není Fortnite 2020, v němž hraje prim špiónské téma spojené s hrdiny a hrdinkami univerza Marvel.

Fortnite, Apex i Warzone jsou dostupné zdarma – na konzolích, počítačích a některé i na mobilech. Platí se jen za kosmetické přídavky: za dekorace hráčského profilu, za oblečky na herní postavy, za nátěry a přívěsky na zbraně. Třeba v Apex Legends si můžete zakoupit i takzvaný battle-pass, jakousi věrnostní kartičku, za niž při pravidelném hraní dostáváte další a další kosmetické odměny. Peníze vám však žádnou herní výhodu nezajistí! A pokud svodům odoláte, hrát BR jde bez utracení jediné koruny. Přesto to jako podnikání výtečně funguje. Fortnite generuje společnosti Epic něco ke stovce dolarů ročně za hráče, což činí obrat okolo 300 milionů dolarů měsíčně.

Zakladatel žánru battle royale, hra PUBG, na novou generaci her ztrácí, částečně taky proto, že je na rozdíl od nich za peníze, repro: YouTube

Tenhle takzvaný freemium model tak dobře nese proto, že hráči se snaží od druhých odlišit; je to stejná dynamika jako ve skutečném světě – nikdo přece nechce hrát v tom základním oblečení! Důmyslné systémy postupně se odemykajících odměn poskytují přísun dopaminu. Čím víc vás začne otevírání ve hře přítomných lootboxů, tedy krabic s náhodným kosmetickým obsahem, bavit, tím spíš si za reálné peníze nakoupíte další.

Když je dystopie zábavná

Je to docela ironie: z filmu, v němž skupina teenagerů bojuje o přežití z donucení fašistické vlády, vznikl jeden z největších herních fenoménů dneška. Částečně za to může hratelnost, kterou vám nenabídne snad žádný jiný žánr. Když zůstanete po nervydrásajících přestřelkách jako jediní přeživší, je to opojný pocit. A o to lepší je, když jej sdílíte s kamarády. Především Fortnite ukazuje, jak se sociální rozměr hraní stává ještě důležitějším. Jistě, předchozí dekády měly World of Warcraft a spoustu jiných her postavených na virtuálních společenstvích, ovšem masový úspěch Fortnite mimo komunitu hardcore hráčů je bezprecedentní. Svůj podíl na tom mají také marketingová oddělení, jimž se podařilo střílečku proměnit v kulturní prostor.

Vypadá to, jako bychom pro silné zážitky ani tak nepotřebovali obrovské herní světy se složitým příběhem, nýbrž jeden pořádně udělaný ostrov. A zbytek už vývojáři mohou nechat na nás. Záchranné mise přes půl mapy, taktické ústupy pod nepřátelskou palbou a před postupujícím kruhem smrti nebo poslední výstřel brokovnice, který rozhodne o vítězství, anebo prohře – právě tohle táhne k battle royale miliony lidí. Stačí jen připnout virtuální padák…