Hra o Zdeně Salivarové: Může politická svoboda zahojit vyrvané kořeny domova?

Josef Škvorecký i Zdena Salivarová-Škvorecká se věnovali psaní a v kanadském exilu pak nakladatelství ‘68 Publishers. Je pravděpodobné, že do zdejší paměti se zapsalo spíše jméno spisovatele. Ovšem Pavel Jurda vypráví příběh dvojice přes postavu Zdeny – ženy neméně talentované, pracovité a odvážné. Nahlížení skutečnosti její optikou vnáší do jevištního tvaru přirozeně téma žen stojících – často neprávem – ve stínu svých životních partnerů. Salivarová zde ovšem není mučednicí, nýbrž ženou inspirativní, nebojácnou i křehkou.

Nejprve sledujeme život Zdeny a Josefa v Československu padesátých a šedesátých let, poté čas strávený v Torontu a příběh se uzavírá po Sametové revoluci návratem do rodné země, respektive návštěvou v ní. První část je poměrně náročná na orientaci v čase, postavách, kontextu a usledování detailů. Celkové budování jevištní atmosféry i nastavení emocí v situacích nicméně zůstává zřetelné, a tak se neztrácíme zcela a intimní drama postav nás může vtáhnout. Příkladem mohou být scény, kdy se manželé neúspěšně snaží o adopci nebo když Zdena bez znalosti anglického jazyka volá svému muži na univerzitu.

Bohdana Pavlíková v roli Zdeny Salivarové a Luboš Veselý jako Josef Škvorecký v inscenaci Švandova divadla Dívenka na trampolíně, foto: Švandovo divadlo – Vladimír Skýpala

Bohdana Pavlíková jako Zdena Salivarová podává výborný, barevný herecký výkon. Ostrost, přímý zápal a urputnost střídá něha, strach i kousavá ironie. Pavlíková potvrzuje svou vybavenost precizní, osobitou jevištní mluvou, na scéně rozžívá komplexní postavu. Dokáže upoutat pozornost drobným gestem či pohledem naplněným hutnou emocí. Společně s Lubošem Veselým jako Josefem Škvoreckým nachází v přirozeném napojení jeden na druhého křehkost i samozřejmost hlubokého partnerského vztahu.

Vedle ústřední dvojice je silnou stránkou inscenace vizuální složka. Výrazným scénografickým prvkem jsou papírové krabice s variabilním využitím. Každá jedna krabice může být symbolem nuceného útěku, sbaleného domova, nových začátků. Tvůrčí tým také efektně pracuje se světelným designem a projekcí, díky nimž vytváří působivé jevištní obrazy různých nálad.

Luboš Veselý jako Josef Škvorecký a Bohdana Pavlíková v roli Zdeny Salivarové v inscenaci Švandova divadla Dívenka na trampolíně, foto: Švandovo divadlo – Vladimír Skýpala

Spíše než na zobrazování politické represe se tvůrci soustředí na každodennost ovlivněnou poúnorovým režimem. Je svoboda vítězstvím, když pro ni musíme zanechat ve své domovině kus sami sebe? Domov jako součást naší identity. Kultura jako silný nástroj odboje. Vedle těchto společenských tematických rovin inscenace Dívenka na trampolíně otevírá i důležité osobní otázky. Kupříkladu: Co může zacelit rány ze samoty a touhy po dítěti?

Plakát k inscenaci, repro: © archiv ŠD