Jedinečný Nicolas Cage. Kroky a skoky animovaného filmu. Žebrácká opera i Bídníci
ČT art v týdnu od 18. března
Jsou tu první letošní jarní tipy ČT art. Do Paříže zavede diváky záznam Žebrácké opery či černobílý snímek Jacquese Audiarda Paříž, 13. obvod. Dokumentární cykly se tentokrát vydávají po stopách českého animovaného filmu a rukopisu Hugových Bídníků. Kulturní kanál nabídne i portrét Nicolase Cage a v neděli večer na diváky čekají dva tisíce žen v dokumentárním projektu Žena.
Pondělí 18. března, 20:15
Cyklus Z první řady… pokračuje tentokrát záznamem Žebrácké opery z pařížského divadla Théâtre des Bouffes du Nord. Jde o satirický hudební kus z první poloviny 18. století, jenž původně napsal anglický básník a dramatik John Gay a zhudebnil skladatel a muzikolog německého původu Johann Christoph Pepusch. Pařížský soubor Les Arts Florissants jej nastudoval pod taktovkou Williama Christieho, a to v modernistické úpravě britského libretisty Iana Burtona a kanadského režiséra Roberta Carsena. Proslulou britskou ballad operu, neboli veselohru, do patrně nejznámější podoby třígrošové opery zpracovali dramatik a režisér Bertold Brecht a skladatel Kurt Weill, do činoherní verze ji přetvořil i Václav Havel. V loňské divadelní sezóně ji pak jako muzikál uvádělo pražské divadlo DISK v režii Kateřiny Volánkové.
Žebrácká opera z pařížského divadla Théâtre des Bouffes du Nord, foto: archiv ČT
Středa 20. března, 21:35
Příběhy rukopisů: Bídníci Victora Huga (2/4)
Jak dlouho trvalo klasikovi francouzského románu 19. století sepsat bezmála čtrnácti set stránkový opus Bídníci? Jak to celé začalo a kde všude čerpal Hugo pro objemný příběh o vězni a bídníkovi Jeanovi Valjeanovi inspiraci? Na tyto a mnohé další otázky hledají ve francouzském dokumentárním cyklu Příběhy rukopisů (2021) odpověď filmaři Anne-Sophie Martin a Olivier Lemaire. Původní manuskript společenského románu Les Misérables o pěti částech je dnes uložen a střežen ve Francouzské národní knihovně. Dílo, jež poprvé vyšlo roku 1862, se dočkalo okamžitého úspěchu a čtenářské obliby. Příběh byl také mnohokrát zfilmován, v jeho muzikálové filmové verzi z roku 2012 zazářila americká herečka Anne Hathaway, která za roli chudobné matky Fantiny získala Oscara za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli.
Jean Valjean v rukopisu Les Misérables Victora Huga v cyklu Příběhy rukopisů, foto: archiv ČT
Čtvrtek 21. března, 20:15
Kroky a skoky české animace: Poetika animace (1/6)
100 let – tak dlouho už se píše historie českého animovaného filmu. Nový šestidílný dokumentární cyklus Kroky a skoky české animace (2024) v režii Michaela Kaboše nastíní tuzemské dějiny žánru, a to od jeho reklamních prvopočátků ve dvacátých letech 20. století až po dnešní animovanou produkci. Pozornost je upřena rovněž na samotnou techniku animace, kdy například první československý mezinárodně úspěšný snímek Svatba v korálovém moři (1944) vznikl metodou „totální animace“, v níž je pro každou fázi pohybu potřeba vytvořit zcela nový obraz včetně pozadí. Tuto i další animační techniky, jakožto i autory a autorky a díla českého animovaného filmu, divákům představí průvodce celého cyklu, moderátor Saša Michailidis.
Moderátor Saša Michailidis v novém dokumentárním cyklu Kroky a skoky české animace, foto: archiv ČT
Sobota 23. března, 20:15
Hvězdy stříbrného plátna: Nicolas Cage
Kalifornský rodák Nicolas Cage oslavil zkraje letošního roku šedesátiny. To se zdá jako dobrá příležitost připomenout si slavného herce v předloňském dokumentárním portrétu. Na plátně ho poprvé uchvátil James Dean a kvůli vlastní herecké dráze si nakonec změnil i příjmení. Cage je totiž synovcem proslulého amerického režiséra Francise Forda Coppoly (například Kmotr, 1972), kvůli čemuž se v počátcích své kariéry potýkal s předsudky, že za role nevděčí vlastnímu přičinění, ale slavnému jménu. Cage se celoživotně proslavil jako poněkud netradiční herec specifických rolí, přičemž role alkoholika se sebevražednými sklony v romantickém dramatu Opustit Las Vegas (1995) z dílny britského filmaře Mika Figgise mu přinesla i oscarovou sošku za nejlepší herecký výkon v hlavní roli. Podruhé byl na Oscara nominován za dvojroli scenáristy Charlieho Kaufmana a jeho bratra Donalda ve filmu Adaptace (2002). V poněkud spletitém světě, v němž se mísí několik dějových rovin, si Cage zahrál po boku Meryl Streep, Tildy Swinton a Chrise Coopera. V tomto případě ovšem nominaci nakonec v sošku neproměnil. Čeští diváci mohli americkou star nedávno vidět v roli vysokoškolského pedagoga Paula Matthewse, když do tuzemské distribuce na začátku letošního roku vstoupil snímek To se mi snad zdá (2023).
Nicolas Cage v satirickém filmu To se mi snad zdá, foto: ČTK – imago stock&people (LMK)
Sobota 23. března, 23:20
Les Olympiades – tak zní oficiální název 13. pařížského obvodu, rozlehlého sídliště plného výškových budov. Jde také o původní francouzský název černobílého snímku Paříž, 13. obvod (2021), v němž francouzský režisér Jacques Audiard takřka reportážním způsobem ohledává nejrůznější vztahy – ty mezi lidmi, stejně jako ty k místu, kde žijeme, nebo odkud pocházíme. Audiard totiž celovečerní stopáž zaplňuje nejrůznějšími vykořeněnci – lidmi usazenými v Paříži, ale pocházejícími daleko od ní – z Asie, Afriky či odkudsi z francouzského venkova. „Paříž, 13. obvod si nečiní nárok na hlubokomyslnou výpověď, předkládá spíše letmé, impresivní postřehy o životě lidí, kteří se míjejí a bolestně hledají záchytný bod, jenž by jim ozřejmil smysl toho, co ze zvyku a v provozu „na autopilota“ činí,“ napsal před časem v recenzi pro web ČT art Jan Jaroš. Tvůrce Jacques Audiard byl za snímek nominován na Zlatou i Queer palmu na filmovém festivalu v Cannes a několik nominací film posbíral též na francouzských národních filmových cenách César.
Český plakát k filmu Paříž, 13. obvod, repro: Aerofilms
Neděle 24. března, 22:55
Více než dva tisíce žen dává divákům a divačkám nahlédnout do vlastních nejniternějších představ a myšlenek o životě v dokumentárním snímku nazvaném Žena (2019). Za ambiciózním filmem stojí nekonvenční francouzský filmař, fotograf (mj. třeba lvů, nad nimiž se vznášel v horkovzdušném balónu) a především ochránce přírody Yann Arthus-Bertrand a ukrajinsko-francouzská režisérka Anastasia Mikova. „Když se před vámi žena zhroutí a přizná vám něco, co dosud nikdy s nikým nesdílela, tak vás to někdy zasáhne tak, až je vám z toho stejně zle jako jí. Mám za sebou víc než 1000 rozhovorů po celém světě a stále jsem nenašla způsob, jak se s takovým svědectvím vypořádat,“ sdílela v průběhu natáčení snímku Anastasia Mikova na sociálních sítích. Dokument předkládá výhradně ženský pohled na svět – na témata jako jsou identita, sexualita, tělesnost, mateřství, společenská role a očekávání, stejně jako i nejintimnější obavy a touhy.
Plakát k dokumentu Žena, foto: archiv ČT
