Jo Nesbø tentokrát píše o tom, co dělat, když vám telefon sežere kamaráda
Jednou z nejočekávanějších tuzemských květnových knižních novinek byl překlad nového románu Joa Nesbøho. Tentokrát se ovšem nejedná o další dobrodružství populárního Harryho Holea. Ne, Noční dům se tváří jako horor. Pro děti. Ale nakonec je to trochu jinak.
Čtrnáctiletý Richard přišel při tragickém požáru o oba rodiče. Nyní proto žije u strýce a tety v malém městečku Ballantyne. Nijak zvlášť sem nezapadá, a vlastně se o to ani nesnaží. Částečně jako svého druhu sebeobranu přijímá pozici vyvrhele a tak trochu parchanta, který může doufat v kamarádství jen dalších podobných vyvrhelů, které spíše využívá. Jedním z nich je Tom, kterého jednoho dne přemluví k typicky zlomyslnému dětinskému vtipu – zavolat někomu, koho neznáte, a říct mu něco ošklivého. Konkrétně: „Nazdar Imu, tady čert, zvu tě do pekla, protože tam patříš.“
Jenže místo zlomyslného smíchu a pozdějšího kasání se ve škole, jak to natřeli nějakému stařečkovi, následuje hrůza. Sluchátko Toma začne požírat a nezastaví se, dokud z Toma vůbec nic nezbude. Pochopitelně, že Richardovi takovou historku nikdo nevěří. Zvlášť, když má policie svědectví, že s Tomem šel k řece a zpátky se vrátil jen on. Zvlášť, když v telefonním seznamu není žádný Imu Jonasson, jemuž údajně volali. Zvlášť, když se v Richardově blízkosti začnou dít i jiné nepěkné věci a zmizí další dítě…
Odpočinek od Harryho
Vlajkovou lodí tvorby norského spisovatele Joa Nesbøho (* 1960) je série o Harrym Holeovi. Alkoholismem a sebedestruktivními sklony pronásledovaný vyšetřovatel sice zásadně neztrácí na popularitě, ovšem vrcholu romány o něm dosáhly někde kolem páté či šesté knihy. A už tehdy bylo jasné, že charakter hlavní postavy staví autora před těžkou volbu – buď nechá svého hrdinu konečně jít (ať už to bude znamenat smrt či nepravděpodobný happy end), anebo se bude ubírat cestou co nejvíce šokujících zvratů a stále bizarnějších zápletek, za které by se styděli i scenáristé filmů, na něž se chodí zásadně o půlnoci a v nichž se šermuje motorovými pilami a šílení farmáři v nich zakopávají lidi po krk do hlíny, aby z nich pak dělali ty nejlahodnější klobásky.
Nesbø zvolil druhou možnost a v podstatě mu to funguje, byť se nelze zbavit dojmu, že si už ve svých knihách dělá ze všeho tak trochu legraci. Jak jinak popsat odhalení, že v románu Zatmění padouch donutí své oběti k povolnosti pomocí toxoplazmózy a Harry vše vyřeší díky tomu, že si vzpomene na myš, která si to před jeho zraky kdysi nakráčela kočce přímo do tlamy?
Jo Nesbø, foto: Paal Audestadt
Holeovky se prostě staly svého druhu zlatou autorskou a tvůrčí klecí, z níž si Nesbø zcela logicky opakovaně odskakuje. A nutno říct, že právě jeho „vedlejší“ projekty jsou mnohdy psané víc s chutí a obsahují více nápadů. Byl to případ thrilleru Lovci hlav (dočkal se výborné filmové adaptace) nebo skvělé duologie Krev na sněhu – především první díl byl výtečnou poctou noiru a nespolehlivým vypravěčům. Nejnovější román, v originále vloni publikovaný Noční dům, má ovšem mnohem blíže k autorově sérii pro děti Doktor Proktor. Byť je pravdou, že tentokrát se cílí přece jen na publikum o něco starší, ideálně takové, které ocení kultovní příběhy, jako je kanadský film Dům plný strachu (The Peanut Butter Solution, 1985). Kdyby vlastně bylo hrdinovi o rok dva více, klidně by kniha zapadla do kdysi populární řady Stopy hrůzy nebo obecně po bok tvorby R. L. Stinea.
Jenže Nesbø je zároveň ambicióznější. Což na jedné straně znamená, že knihu a její výstavbu ocení i zkušenější čtenáři. Na straně druhé pak to, že zvolený koncept je pro primární publikum neuspokojivý a román až moc krátký, takže působí nedotaženě. A vlastně si říkáte, proč by to měl být horor? Kde je přidaná žánrová hodnota, když před ní autor cíleně uhýbá? Což ještě podtrhuje rozdělení do tří částí, z nichž každá je kratší než ta předchozí, aniž by nějak docházelo ke stupňování gradace, protože každá ta část má svou vlastní pointu.
Obálka původního vydání loňské autorovy knihy, repro: Salomonsson Agency
Zrazující ambice
Čistě vypravěčsky nejlépe funguje první část, jejímž hrdinou je čtrnáctiletý Richard. Jeho příběh má jasně daný dějový oblouk a víme, o co se hraje – jednak o očištění vlastního jména, jednak o záchranu (zatím ještě vzhledem k věku jen platonicky) milované dívky. Noční dům zde působí skutečně jako horor pro mladistvé, kde odpustíme i různé nesrovnalosti fikčního světa. Ten připomíná podivný mix norských městeček a maloměst z románů Stephena Kinga. Zároveň některé pasáže a postavy (především způsob, jakým komunikuje hrdinova vyvolená Karen) vzbuzují pochybnosti, zda to s tím světem a naším vypravěčem nakonec není ještě úplně jinak.
Toto postupně sílící podezření zdůrazní druhá část, která dopadla – z čistě hororového hlediska vzato – nejlépe. Richard je zde dospělý a vrací se do městečka, kam zasadil svůj poslední, veleúspěšný strašidelný román pro děti, aby se účastnil třídního srazu. A opět se objevují trhliny ve vnímání reality a lidé v hrdinově okolí se chovají čím dál podivněji. Vše se nakonec vysvětlí v závěru knihy. Do sebe zapadnou i některé fráze, které měly v první části rozměr až démonické invokace. Bohužel je to řešení podobné tomu, za něž by antihrdinka slavného Kingova thrilleru Misery usekla Nesbømu nohu a donutila ho namáhat své mozkové záhyby dál.
U Nočního domu prostě platí, že autor měl skvělý nápad a výchozí bod (chlapec požíraný telefonem), a zároveň si perfektně nastudoval nejen horory pro děti, ale právě i Kingovy příběhy, v nichž vystupují dětští nebo dospívající hrdinové (případně pochopitelně povídku Černý telefon od Kingova syna Joea Hilla). Jenže nakonec neodolal nechat hororový příběh prostě hororovým příběhem. Ambice románu podráží nohy, což je škoda, protože čistě technicky všechny scény, které mají děsit, skutečně děsí, a málokdo umí s pocitem rozklížené reality a posunutého vnímání hlavní postavy pracovat tak jako právě Jo Nesbø.
Česká edice rovněž pracuje s motivem zakrváceného sluchátka, repro: Albatros Media
Jo Nesbø: Noční dům
Překlad Kateřina Krištůfková. Kniha Zlín – Albatros Media, Praha 2024, 240 stran, doporučená cena 399 korun.
