Na Antické Štvanici se vyskytují hrdinové, kteří dokonce i pláčou
„Hrdinové nepláčou” zaznívá do 16. září v západní špici pražského ostrova Štvanice, kde se podeváté koná Antická Štvanice. Letošní titul nese název Perseidy. Tvůrci předlohy Simona Petrů a Tomáš Ráliš zpracovali příběh řeckého poloboha Persea a režisér Adam Steinbauer zvolil podobu scénického koncertu. Inscenace se explicitně dotýká mimo jiné tématu toxické maskulinity.
Mark Kristián Hochman spojuje v hlavní roli Persea nesmělou rozervanost i upřímné odhodlání. Poznáváme jej jako stydlivého chlapce, vtipně nemotorného především v rozhovoru se ženou. Nemá nastavení silného antického muže, prvoplánový vizuál hrdiny. Herec odhaluje citlivé roviny postavy, bolest z minulosti, dar postavit se na správnou stranu. Hochman propouští nadsázkou cosi pravdivě křehkého. Právě to velmi dobře funguje v celkové stylizaci a je divácky přitažlivé. Herci tahle poloha sedí, jak už ostatně prokázal například v některých inscenacích souboru Lachende Bestien.
V protipólu k Perseovi stojí ostatní mužské postavy – Polydektés a Bohové, ty všechny ztvárňuje Ondřej Kolín. Herec překypuje energií zaplavující jevištní prostor. Přetavuje ji do maskulinních póz, silové dominance. S každým odplivnutím stoupá jeho mužská nadřazenost. Rozdílnost mužské energie reprezentovaná Perseem a „těmi dalšími muži“ je tedy nositelem tématu toxické maskulinity a mužnosti obecně. Může vyvolávat otázky: Co je tou pravou mužskou energií? Musí být muž hrdinou? Co takové hrdinství obnáší?
Ženský pohled a osudy přináší postavy Andromedy, Iliy a Medusy. Ilia znásilněná v řetězech je obrazem postavení ženy v minulosti. Hrubé a omezené. Andromeda v náručí Persea představuje v závěru inscenace naději na proměnu starých zvyků. Dikce a hlas Evy Leinweberové coby Medusy si sice dobře rozumí s popisnými, nedialogovými pasážemi textu, ale ty místy působí spíše jako plakátové prohlášení; naléhavost tématu proměny ženského postavení lépe funguje v živém obrazu.
Antická Štvanice je předzvěstí konce léta a otevírání divadelní sezóny. Je to vždy trochu divoké, hrubé, špinavé, surové, drzé. Adam Steinbauer všechny tyto aspekty přijímá a vědomě s nimi pracuje. Idea tvaru coby metalového koncertu projektu sluší. Živá hudba a pěvecké výkony Ondřeje Kolína i Andrey Steinbauer ladí s režijní koncepcí. Zároveň však hlasitá muzika někdy znemožňuje de detailu vnímat texty písní a posun příběhu. I proto se tematické linie nerozvíjejí plynule; vyprávění je občas zmatečné a publikum může být poněkud dezorientované v časoprostoru, postavách, sledu událostí. Tvar tím pak nevytváří dostatečný prostor pro situace naplněné silnými dialogy, které by nás dovedly k postavám blíž a dovolily vytvořit si vztah k nim a k tématům, jež nesou.
Eva Leinweberová jako Medusa v inscenaci Perseidy, která je uváděna na pražském ostrově Štvanice, foto: Igor Stančík Takže vzdor hlasitosti má inscenace několik hluchých míst. Ale přináší i krásné divadelní obrazy, když se Perseus snaží zachránit svého Pegase: důmyslně vymyšleno jako hra se světlem. Především tato scéna ukazuje, že i hrdinové pláčou! Pláčou, ačkoliv mají rádi metal.
Tygr v tísni & Divadlo VILA Štvanice, Praha – Antická Štvanice – Simona Petrů, Tomáš Ráliš: Perseidy
Režie: Adam Steinbauer, dramaturgie: Simona Petrů, hudba: Matyáš Krtička, Lukáš Klavrza, scénografie: Magdalena Teleky, kostýmy: Karolína Srpková, light design: Jonáš Garaj.
Premiéra 1. září 2024, psáno z reprízy 3. září 2024.
